Dřevěné podlahy jsou typické pro starší budovy, dnes jsou však módním trendem dokonce i v budovách nejmodernějších. Přírodní materiály jsou příjemné, originální, neopakovatelné. Prodávají se masivní dřevěné plovoucí podlahy jedno až třívrstvé, dřevěné parkety a stále se realizují i podlahy prkenné, i když v již menší míře. Zatímco kdysi dominovaly. Pokud si dnes necháte realizovat novou dřevěnou podlahu, lze předpokládat, že nejbližší renovaci budete potřebovat až za mnoho desítek let, ve starších domech je však potřeba renovace dřevěných podlah více než obvyklá. A platí, že stará renovovaná podlaha nejenže může opět vypadat jako nová, ale při správném ošetření povrchu může být doslova nezničitelná. Pokud uvažujeme o renovaci dřevěné podlahy, záleží především na jejím stavu. Podlaha již může být natolik poškozena, že vlastně nemá smysl se pokoušet o její záchranu, v některých případech by to bylo dokonce dražší a pracnější než položení nové podlahy. Obvykle jsou však dřevěné podlahy v takovém stavu, že je renovace možná a podlaha bude po ní vypadat zase jako nová. Renovovat lze podlahu poškrábanou, s vrchní vrstvou laku poškozenou UV zářením, podlahu s místy popraskanými parketami, s rozšířenými spárami mezi parketami apod. Zásadně se pak liší možnost renovace u prkenné podlahy hodně staré a prošlapané a novější, kdy lze postupovat podobně jako v případě parket. Dosti prošlapaná prkna již obvykle nelze brousit do roviny, ale musíme při renovaci kopírovat povrch (prkna bychom zbrousili již příliš a neměla by dostatečnou únosnost, ubrali bychom příliš mnoho hmoty). Zachránit již bohužel nelze podlahy napadené dřevomorkou, podlahy nahnilé, silně napadené červotočem, případně i tesaříkem, příliš seschlé parkety a odlepené plošně od podkladu, mezi kterými jsou již takové mezery, že by tmelení nedávalo smysl apod. Jinak je však vysoce žádoucí renovací dřevěné podlahy ušetřit a navíc zachovat vnitřnímu prostoru jeho ráz, který je právě dřevěnou podlahou definován. Navíc je dřevo zcela zdravotně nezávadný materiál, je též výborný tepelný izolant (od dřevěné podlahy necítíme chlad), zlepšuje mikroklima v interiéru (pokud není uzavřené lakem) a navozuje atmosféru domova, tepla. Je příjemně teplé na pohled i dotyk. Stinnou stránkou je náročnější údržba dřevěné podlahy, jelikož jsou tyto podlahy háklivější na poškození a vlhkost. Obvykle též není možné pokládat pod dřevěné podlahy podlahové topení (dobře tepelně izolují a neakumulují, čili ani nevyzařují teplo). 1. Před renovací vyklidíme zcela místnost (nejlépe sejmeme i obrazy, garnýže apod.). V místnosti bude mnoho jemných pilin a dřevního prachu a pokud si tedy chceme po renovaci podlahy usnadnit úklid, je dobré mít místnost zcela prázdnou a případně ještě zakrýt okna a dveře fólií, zapomenout však nesmíme na potřebu větrání.2. Odstraníme obvodové lišty a prahy dveří, čili na podlaze již zůstane jen ten materiál, který chceme renovovat.3. Musíme znova upevnit (přilepit) uvolněné parkety a pokud je to třeba, provést lokální opravy a výměny dílců. V případě prkenných podlah je třeba před broušením zatlouci hlouběji hřebíky, aby nám netrhaly smirkový papír. Stačí použít kovový váleček menšího průměru (ideálně průměru hlaviček použitých hřebíků), ten přiložíme shora ke každému hřebíku a těžším kladivem zatlučeme hřebíky hlouběji pod povrch prkenné podlahy. Hloubka je závislá na míře poškození podlahy. Zcela odlepené parkety musíme sejmout, vyčistit ze spodní strany, připravit podklad, znova je položit a až poté se brousí a tmelí. Velmi pracné, ale pokud nejsou jinak poškozené a lze je použít, ušetříme právě mnoho peněz za nové parkety. Obvykle je však třeba parkety znova přilepit jen lokálně, nikoli na celé ploše podlahy. Horší je výměna poškozených parket, pokud si naši předci kdysi neuschovali zásobu. Velmi těžko seženeme odpovídající materiál. 4. Nyní již můžeme začít brousit. Nejlepší je použít výkonný stroj (lze si vypůjčit v půjčovně) a nejlépe takový, který je vybaven i výkonným odsáváním pilin a prachu. Pro amatéry je ideální bruska pásová, profesionálové udělají svou práci dokonale i s bruskou kotoučovou. Začínáme základním přebroušením, kterým podlahu srovnáme. K němu použijeme nejhrubší kotouče smirkového papíru. O spotřebě brusiva se poradíme v prodejně, je závislá na druhu dřeva, míře poškození podlahy a ploše renovované podlahy v m2. Někteří prodejci nám dokonce prodají dostatečnou rezervu a po dokončení prací nám umožní přebytečný materiál vrátit. Určitě si ale uschovejte paragon. Pokud však nechcete mít s renovací podlahy žádné starosti, oslovte podlaháře. 5. Dalším krokem je jemné přebroušení srovnané plochy, po kterém následuje tmelení. Pro tmelení jsou kromě tmelu klíčové piliny z jemného přebroušení, které s tmelem smísíme. Proto je třeba prostor po hrubém přebroušení důkladně vysát. Jemné piliny po jemném přebroušení smeteme a přidáme do tmelu. Právě renovace parket (ale i prkenných dřevěných podlah) je náročná na ošetření spár. Jemně přebrousit lze dokonce i plovoucí dřevěnou podlahu, musíme však použít tříkotoučovou brusku s planetovým převodem, která brousí na plocho, jemně a šetrně. 6. Tmelení podlahy provádíme speciálním spárovacím tmelem, který se smíchává s jemným brusným prachem broušeného povrchu. Dosáhneme tím téměř stejného barevného odstínu výplně spáry, jako má broušený povrch dřevěné podlahy. Až teprve po zaschnutí tmelu provádíme poslední výbrus. Musíme dbát na správnou konzistenci aplikovaného tmelu, nesmí být ani příliš hustý, ani příliš řídký. Je to alchymie, proto je dobré si postup nejprve vyzkoušet na méně exponovaných místech a hustotu tmelu případně změnit před plošnou aplikací. 7. Následuje poslední jemné zbroušení vytmelené podlahy a kontrola stavu spár. Jestliže jsme začátečníci, nemusí být první vytmelení dokonalé a dotmelení nebude na škodu, ovšem opět musí být podlaha důkladně vysátá a na podruhé (pokud je to vůbec třeba) již použijeme tmel velice řídký. Opět počkáme, až zaschne, podlahu jemně přebrousíme a dokonale vysajeme a vyčistíme. Před finální povrchovou úpravou musí být dokonale čistá! 8. Finální povrchovou úpravu může představovat lak (dnes již standardně laky vodou ředitelné), olej a případně i vosk. Ovšem vosk je velmi problematický materiál, je na něm, hned vidět každá kapka vody a rychle se může stát, že budeme litovat. Lakem zase podlahu zcela uzavřeme, čímž se vzdáme úžasných vlastností dřeva. Proto se dnes jeví jako optimální oleje, v jejich případě lze v budoucnu poškození snadno napravit. Lakem i olejem přitom můžeme dosáhnout různých odstínů podlahy, lakem však dokonce i různé tvrdosti a nebo naopak pružnosti. Je to rozhodnutí, které prostě nelze udělat bez porady s odborníkem. Lak důkladně roztíráme ve více vrstvách (nejlépe válečkem) a jemně přebrušujeme jemnou brusnou vatou, olej aplikujeme rovnoměrně pomocí hadříku a přebytečnou hmotu vždy roztíráme dál. Aplikaci oleje nemusíme provádět opakovaně, přičemž má naolejovaná podlaha výraznější kresbu dřeva. Při lakování se dokonce obvykle nanáší nejprve lak základní a poté až finální. A vždy je třeba dodržovat přesné technologické lhůty a postupy. Vůbec tím nejhorším, co by se mohlo stát, je pokažení renovované podlahy nevhodnou aplikací finální vrstvy!
