Původní záměr nebyl podnikatelský, a už vůbec ne zemědělský. Někdejší usedlost na venkově si její současný majitel vyvolil k trávení společných rodinných dovolených. Jako chalupu. Objekt postupně rekonstruoval, uváděl do komfortnější podoby. Tak, aby vyhovovala dlouhodobějším pobytům. Něco tomu ale pořád chybělo. Přeci jen, když se tu v sezóně všichni, malí i velcí sejdou - a počasí jim přeje - jen zřídka jsou zalezlí uvnitř. Vše podstatné se pak odehrává na dvoře, který tomu ale nebyl zrovna uzpůsobený. Proto majitel začal, po krátké poradě s architekty, hledat alternativní řešení. Prostor, spíš venkovní než vnitřní, trochu průchozí a přitom uzavíratelný, kde by se dalo pohodlně lenošit a přitom být pospolu. A hlavně venku. Odpovědí bylo ono „řešení stodolou“, přístavbou konstrukce přiřazené mezi vlastní dům a již existující skladové prostory, která funkčně propojovala dvůr a zahradu, aby je navazovala na letní provoz domácnosti. Řešení je to nad očekávání povedené. Přístavba totiž slouží jako letní obývací pokoj, jídelna venkovní kuchyně. Dá se tu v klidu odpočívat, zatímco držíte stráž nad dětmi dovádějícími v bazénu. Můžete se tu natáhnout po dobrém obědě, a přitom jste pořád na čerstvém vzduchu. Ve stínu před horkým sluncem, před deštěm, když zrovna prší. Přístavba je prostě univerzální rozšiřující venkovní prostor. Může být hernou, anebo stylovým místem k pořádání večírků. Přesně tak si to majitel představoval. Samotný návrh a konstrukční řešení přitom odkazuje na tradice venkova, pragmatičnost obyčejné venkovské kůlny, stodoly. Je to pojetí, které se vizuálně nikterak nepere s již existující chalupou a dalšími objekty na pozemku. Objekt „stodoly“ může být otevřen a stát se průchozím, ale také je možné jej uzavřít, když tu rodina zrovna nepobývá. Načervenalá barva je pro region typická, stejně jako sklon střechy. Krása jednoduchosti přitom spočívá v detailech. Odkloněné hlásky jsou položeny v kvádrové vazbě a kopírují linie budovy. Betonové desky sledují linie původní budovy a plynule navazují na nápadný bazén. Ocelová konstrukce má antikorozní nátěr, snižující nároky na údržbu, vlnitý plech fasády přesahuje do žlabu. Dřevo sibiřského modřínu, které je použito na střešní konstrukci, představuje průnik kvality a nízké pořizovací ceny. Navíc je odolné vůči povětrnostním vlivům, a poměrně trvanlivé. Venkovní prostor (s upraveným dvorem, bazénem, pobytovou částí zahrady – v celkové výměře 292 metrů čtverečních), do finále vyřešený polootevřenou stodolou, dodává „chalupě“ to, co jí tolik chybělo. Ke spokojenosti všech obyvatel.Materiály: De Nieuwe ContextFoto-kredit: Joey Rademakers
