Rozchodníky (Sedum), kterým se lidově říká „mužíci“, jsou rodem sukulentních rostlin z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae). Tento rod nabízí více jak 400 druhů, které se ve volné přírodě vyskytují především na severní polokouli, v ČR roste v přírodě 6 původních druhů. Může se však stát, že narazíme i na druhy zplanělé, které se do přírody dostaly třeba právě od našich rekreačních chat. Rozchodníky jsou suchomilné byliny se silně dužnatými listy, kterými tyto rostliny zadržují vodu. Květy mají pětičetné (někdy i čtyřčetné či šestičetné). V zahradách patří k nejoblíbenějším rozchodník šestiřadý (Sedum sexangulare). Tato sukulentní bylina dorůstá pouhých 5 až 15 cm, má dužnaté, střídavé listy a plazivou lodyhu. Barva rostlin je tmavě zelená nebo červeně naběhlá. Rozchodník šestiřadý roste na slunných, písčitých a kamenitých stanovištích, na kyselých i vápencových podkladech. Tato nenáročná bylina je přirozeně rozšířena po celé Evropě na jih od jižní Skandinávie. A právě i v ČR je původním druhem. Kvete v červnu a červenci, květenství je tvořené 2 až 5 vijany, kdy každý z nich nese 5 až 8 květů malých, žlutých, pětičetných květů. Tyto květy jsou s oblibou navštěvovány čmeláky, pestřenkami a jiným hmyzem. Plodem rozchodníku šestiřadého je měchýřek (folliculus). Rozchodníky se snadno množí semeny a trsy. Rozchodníkům nemusíme při pěstování věnovat téměř žádnou péči. Nesnesou pouze značné vlhko a přemokřené půdy, jinak odolají jakýmkoli klimatickým změnám a nevadí jim ani průmyslové exhalace. Mrazy snesou až do teploty –40 °C (pod sněhovou přikrývkou i více) a pokud si myslíte, že váš porost rozchodníků usychá, nebudete se po jediném dešti stačit divit. Rozchodníkům se navíc vyhýbají nemoci a škůdci a dokonce nechutnají ani plžům včetně plzáka španělského. Rozchodníky si můžeme zakoupit vyšší i nízké, vzpřímené, plazivé i převislé. Listy mají jehličkovité, vejčité i okrouhlé, listy mohou též mít zubaté okraje, barvy nabízí světlezelené, tmavě zelené, modrošedé, žluté, oranžové, červené, karmínové, purpurové apod. Setkat se můžeme i se žíháním, bílými či červenými okraji a barevnými tečkami. Květy připomínají hvězdičky, jsou pětičetné, barvy nabízí čisté bílé, syté žluté, narůžovělé až karmínové, případně mohou být květy i kropenaté. Květy rostou buďto samostatně, nebo v širokých květenstvích, v období od konce jara až do podzimu. Květy jsou silně medonosné, což hmyz ocení obzvláště na podzim, kdy toho v přírodě již mnoho nenajde. Kromě a skalek a zelených střech najdou rozchodníky uplatnění i v suchých zídkách, na skalách, v korytech. Vyšší druhy (např. rozchodník nádherný) jsou báječnými solitéry. Nízké plazivé druhy mohou být v suchých lokalitách výbornou alternativou trávníku, který je náročný na zálivku. Na střechách pro změnu vytvoří živou, mnohobarevnou střešní krytinu.A jelikož rozchodníky nejsou chráněné, můžeme nejběžnější druhy získat i v přírodě, při okrajích cest, na skalách a osluněných stráních, samozřejmě však jen mimo přírodní rezervace (rozchodník ostrý, suchomilný, bílý).Stanoviště milují rozchodníky slunné, ale snesou i polostín, půdu propustnou, písčitohlinitou, mírně alkalickou, ale i mírně kyselou. Občasné přemokření snesou až starší rostliny rozchodníků, mladé sazeničky nikoli (uhnijí jim kořínky). Rozchodníky sice milují výživnou půdu, porostou nám však i na skalách a v suchých zídkách. V podstatě platí, že čím horší podmínky rozchodníkům nabídneme (kromě vysoké vlhkosti a stínu), tím lépe se jim bude dařit. Tím lépe se rozrostou i pokvetou, o to sytější budou mít barvu květů. Bohatší kvetení podpoříme pohnojením, ovšem bez obsahu dusíku. Pouze za extrémního sucha budou vděčné za trochu ranní či večerní vláhy, ale přežijí i bez ní.Snadné je i množení rozchodníků, stačí rozdělit větší trsy na několik částí, odstranit z nich uschlé a vytáhlé výhony a svazečky vysadíme na vhodné stanoviště. Ihned po výsadbě je důkladně zalijeme. Nemusíme dokonce vyhazovat ani odlomené stonky, jsou-li zdravé. Pustí totiž rychle kořínky.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, chatar-chalupar.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
