Polodřevěný bungalov, vystavěný v osmdesátých letech, sloužil jako rodinný dům. Vytknout mu, snad kromě přibývajícího stáří a tedy nižší modernosti, nebylo co. Perfektně ladil s okolní zástavbou a byl do okolní členité krajiny, zvrásněné skalisky, dobře zasazen. V čem je zádrhel? Pro životní potřeby nových majitelů, kteří jej pořídili v roce 2019, byl skutečně příliš malý. Proto se rozhodli pořídit k němu rozšíření. Ne, není to chyba. Objekt L 15, za nímž stojí profesionálové ze studia Sunniva Rosenberg Arkitektur skutečně není „přístavbou“, ale vloženým rozšířením. Objektem, který se na původní bungalov jen úzce napojuje průchozím krčkem. Je to veskrze zajímavé řešení, pozoruhodné už jen tím, že kromě obyvatel domu jej vlastně nikdo neuvidí. Je to zkrátka netradiční odpověď na netradiční kontext. Poptávka po rozšíření totiž představovala z architektonického hlediska zajímavý konflikt. Domy v okolní zástavbě si byly vzájemně podobné, stylem i materiálem. Pokud by se starý dům rozšiřoval v duchu materiálu i stylu, došlo by k rozbití měřítek – a výsledek by vypadal podivně. Než napodobovat to, co je, vydali se architekti vlastní cestou a přišli s nápadem na vložení něčeho absolutně odlišného. Členité boxové struktury, obalené kovovým pláštěm fasády. Zní to divoce, ale právě tahle odpověď byla řešením ještě na dva problémy. Předně, pozemek u bungalovu byl hodně členitý. Stál v podstatě na svažitém skalnatém podloží, které předchozí obyvatelé zužitkovali do podoby nádherné okrasné zahrady. Noví majitelé vložením rozšíření mohli obejít omezení daná terénem, aniž by zasahovali do podloží budováním přehnaně masivních základů. A mohli přitom zachovat stromy, na kterých jim záleželo. A to, že na místě mohly zůstat stromy i zahrada – vložené rozšíření se jim chytře vyhýbá – umožnilo, aby ten nový objekt vlastně nešel ze stran vidět. Před zraky okolí je krytý okrasnou vegetaci vidět nejde, a svůj ostře geometrický objem směrem ven komunikuje vlastně jen černou diskrétní fasádou. Něco, co nabízí dvaasedmdesát metrů čtverečních užitné plochy – a v podstatě dorovnává dosavadní parametry původního bungalovu – tu jakoby ani nebylo. V přistavěné části je umístěna otevřená jídelna, kuchyň, obývací prostor a venkovní jídelna s výhledem do zahrady. Původní dům – který nebyl špatný, jen malý – zůstal bezezbytku zachován. Výsledkem chytrých řešení je harmonický soubor starého a nového, který respektuje vztahy v místě. Jednotlivé dílky skládačky tu perfektně zapadly do sebe.Zdroj: Sunniva Rosenberg ArkitekturFoto-kredit: Arkitekturfotograf Rasmus Norlander
