Zatímco z našich školek děti vyhlíží v lepším případě na silnici, ty z rakouské mateřské školy u vesnice Hohenems si dopřávají jinou společnost. Za dřevěným plůtkem mají pastvinu, na které to bučí. Není to tak programově plánované, jako třeba hippoterapie s koňmi, ale funguje to podobně. Kontakt s „něžnými obry“, stračenami, dětem dává do budoucna mnohé. Hofkinergarten – oficiálně jde o dvě smíšené třídy pro malé děti, hlídací odpolední centrum a družinu – sází na dobrodružně-zážitkový koncept s venkovním areálem a blízkým statkem. Stavebně je pochopitelně důležitější ta školka, která vychází z velmi civilního uspořádání budovy, dřevostavby s betonovým jádrem, se sedlovou střechou. Směrem do dvora, k pastvě, pak střecha vytváří širší přesah. Ten chrání úzkou verandu, a také brání přílišnému přehřívání interiéru. Celá stěna je totiž k pastvě otevřená širokými okny. Vůči zástavbě na druhé straně ulice je školka téměř slepá. Zvýrazněný trojúhelníkovitý štít (s nízce posazeným oknem, aby děti mohly koukat ven) připomíná typologii stodoly a zmenšuje měřítka. Uspořádání interiéru je důsledně strukturováno dvěma chodbami. Z nichž se přechází do „tříd“, tedy spíše malých heren, kluboven. Jsou tři, a mezi ně je vsazena ještě miniaturní jídelnička. Nechybí ani sál na sportovní aktivity. Na druhé straně se nachází šatny, umývárny a toalety, sborovna a technické zázemí. Působí to rozsáhle, ale „pod jednou střechou“ tu znamená vlastně jen 470 metrů čtverečních. Hofkinergarten není masivní, je to lidsky (dětsky) strukturovaný projekt. Zhmotnění budovy, která byla vyrobena podle nejvyšších ekologických standardů, je výsledkem úzké spolupráce se stavebními fyziky. Právě ti doporučili, aby středová osa měla betonové jádro (až do výšky 3,15 metru). Snižuje to energetickou náročnost budovy jako celku, pomáhá to přes den odvádět přebytečné teplo z místností. Dřevěné povrchy stěn a předělů zase významně přispívají k příjemné „hřejivé“ vnitřní atmosféře i akustice. Zážitek z vědomě uspořádaných sekvencí místností, světlo, parkety ze surového smrku a pískovaného betonu by měly děti aktivovat a stimulovat pro stránce smyslového vnímání. S relativně nenáročnými architektonickými prostředky tu školka dosahuje vynikajících výsledků. A děti se tu nikdy nenudí. Na pastvě se pořád něco děje.Zdroj: MWArchitektenFoto-kredit: David Schreyer
