Polozapuštěný třípodlažní objekt rodinného řadového domu oplýval řadou kvalit. Ovšem k tomu, aby se pro rodinu klienta ty kvality projevily naplno, bylo třeba ještě pár kroků učinit. Formálně se tou největší brzdou plnohodnotného bydlení stalo původní schodiště. Architekti ze studia No Architects jej eufemisticky označili za „depresivní“. Stálo totiž v nejtmavším koutě, a jeho kovově ocelové provedení zrovna lidsky nepůsobilo. Protože se tu v rámci stavebních úprav odrušilo a přestavovalo celé svrchní podlaží domu, nabízela se ideální příležitost k tomu, aby se podívali na zoubek i tomu nehezkému schodišti. Jeho proměna mohla výrazně prosvětlit celou domácnost, dodat jí trochu estetiky. Snadné to ale nebylo. Už proto, že protože podlaží byla seskládána – jak bývalo dobrým zvykem – z hurdisek. Které si předchozí majitelé svépomocně seskládali. Jak zmiňují architekti: „Bylo nutné se statikem stavbou prověřit každý krok nejlépe dvakrát, abychom se nedočkali nepříjemných překvapení a předešli rizikům.“ To jen pro případ, že by ti minulí zedníci-laici před padesáti lety něco podcenili. Po nezbytné kontrole pak vyřízli tzv. schodišťové zrcadlo – prý šlo o počin na samé hraně statikovy odvahy - a tím vtáhli dosud stranou stojící vertikální spojnici do interiéru. Učinili z ní funkční a velmi vzhlednou součást celé domácnosti. Schodiště prosvětlilo prostor, obývání vertikálního domu se stalo díky novému průhledu řekněme více společenskou záležitostí, došlo k lepšímu navázání komunikace mezi podlažími. Pochopitelně, že se rehabilitace neomezila jen na schodiště, byť to celou proměnu domu nastartovalo. Rekonstrukce se nesla ve znamení vyztužení domu, v kompletní výměně vnitřní infrastruktury. Ta aktualizace na 21. století obnášela úpravy elektro přípojky, výměnu oken, zateplení fasád. Prvotní demolici a následné znovupostavení terasy, přestavbu střechy, výměnu všech povrchů. Došlo k přeorganizování zaběhlých programů v interiéru. Velkého zásahu se dočkala nyní prosvětlená kuchyně, jídelna i obývací pokoj. Dům zvenčí nevypadá až tak odlišně od formy, kterou nabýval v 70. letech. Jeho interiér je ale zcela moderní, slušivý a s kosmopolitním charakterem. A jako bydlení pro někoho, kdo je pořád na cestách, dělá z průměrného bydlení konečně ten správný a hřejivý domov.Zdroj: No ArchitectsFoto-kredit: Studio Flusser
