Školní soutěže ve sběru papíru nás naučily dvě věci. Předně, nevítězí z nich ti notoričtí šplhouni, ale naopak žáci a žákyně, které to se známkami mají nahnuté a jejich rodiče dokáží proaktivní sbírkou po příbuzenstvu naplnit klidně i tři kontejnery jen proto, aby jejich šampion nepropadl. A za druhé?Papír se dá recyklovat. O tom vlastně celá ta sbírka papíru bývá. Z nepotřebného a starého se nějakým kouzlem udělá zánovní. Tuhle informaci si pak neseme od školních lavic životem dál, s tím, že nám ji do omrzení připomínají polepy na modrých odpadních kontejnerech. Recyklujte, pomůžete tím přírodě. Ale jak se to vlastně s tou prospěšnou recyklací starého papíru na nový papír má? Hned ze startu se totiž vyplatí říct, že s recyklovatelností papíru to není kdovíjak divoké. Není na tom tak dobře, jako třeba sklo nebo ocel. Ze starého papíru uděláte nový, pak znovu, potřetí a ještě jednou… a je hotovo. Většina papíru si recyklační cyklus víc než 4-5x za sebou nezopakuje. Jde o to, že papír po každém kole v oběhu trochu řídne. Celulózní vlákna, která jej utváří, se postupně zkracují. Takže kolem té čtvrté nebo páté recyklace už jsou tak krátká, že už nemohou vytvářet efektivní spojení a kompaktní hmotu. Z těch už papír nikdy nebude.Teoretickou technologickou procesní mez představuje až sedm recyklací papíru za sebou. Ale to už je produktem jen nezužitkovatelná břečka. Ostatně, ta křivka kvalit a využitelnosti recyklovaného papíru strmě klesá od papíru, skoro-papíru k ruličkám, baličáku a kartonům. A už druhá recyklace papíru přichází na trh s produktem, který rozhodně nemá takovou hodnotu, jako papír panenský, čerstvý. Jak se říká, papír snese všechno. Pravda to ale není. Recyklaci snáší špatně i kvůli propadu své hodnoty. Zatímco za surovou čtvrtku může výrobce chtít korunu, produkt druhé recyklace už má hodnotu haléřů. A u třetího kola jsou to desetiny haléřů. A recyklace, která není up-cyklována – nepřináší produkt se stejnou nebo vyšší hodnotou, je z ekonomického hlediska odsouzena k záhubě. V tom je právě rozdíl mezi recyklací papíru, skla a oceli.Recyklaci papíru je třeba chválit – raději než za smyšlený cyklus nekonečné znovu-využitelnosti – za to, že trochu snižuje poptávku po čerstvé buničině tam někde na začátku výroby papíru (kvůli papíru se pořád ještě kácí asi 35 % veškerých stromů). A taky za to, že tam „někde na konci“ snižuje objem papírového odpadu, který se pak trochu klopotně na pár kol ještě vrací do oběhu. Samotná recyklace papíru přitom není zrovna čisťounký a voňavý proces. Mechanické drcení, mokré fáze, sulfátové čištění, chemické lázně. Je to spousta znečišťujících látek, spousta spotřebované energie, hromada vyprodukovaných emisí. V součtu je to pořád asi o drobet lepší, než jen samotné kácení stromů pro výrobu fungl nového papíru, který by po použití skončil na skládce.Určitě to ale není důvod k nějaké velké oslavě udržitelnosti. Znovu-využívání papíru na další papír balancuje na samé hraně toho, kdy ještě recyklace dává trochu smysl a „pomáhá přírodě“, a kdy by už byla stejně závadná, jako primární produkce. A pak by ji bylo lepší nedělat, a rovnou to asi spálit v kamnech. To už nám ve škole bohužel zapomněli říct. Kdyby totiž tato zmínka o neefektivitě recyklace padla dřív, mohli jsme přijít s alternativním využitím starého papíru třeba my. A ne španělští Honext.Honext začali svou kariéru jako mini start-up v Barceloně. A nyní jsou společností s výrobním závodem ve Vacarisses, s padesátkou stálých zaměstnanců, desítkami kontraktorů, milionovým meziročním obratem a s potenciálem v miliardám. Inu, právě vyřešením úvah nad tím, že recyklace papíru na papír nemá extra velkou přidanou ekologickou ani ekonomickou hodnotu. Ze starého papíru tak začali vyrábět něco lepšího, než třetiřadý papír.Konkrétně? Izolační desky, příčky a překlady, interiérové obklady, hluk pohlcující akustické panely a dokonce i protipožární panely. Obecně tedy věci, které vás na váhu i objem přijdou o dost dráž, než vyběhané kartonové krabice. Ačkoliv jsou vyrobeny vlastně z toho samého materiálu.Odpadu, o který nikdo dohromady nestál. Honext dělá byznys na tom, že vyrábí udržitelné deskové stavební materiály. A využívá při tom chytré kombinace přírodních enzymů a celulózy, vyzískané při výrobě a recyklaci papíru. Převážně berou to, pro co nikdo nemá užití. Kašovitou hmotu, jejíž celulózní vlákna jsou už příliš krátká na to, aby se z nich dalo vytvořit něco papírově užitečného. Je to v podstatě odpadní materiál, kterého jen v Španělsku ročně vznikne 7 milionů tun. Aby v lepším případě skončil ve spalovně (a v horším případě na skládce).A oni z toho vyrábí něco, za co se platí nemalé peníze. Ta kraťoulinká celulózní vlákna (kratší než 5 mm) míchají s vodou. Využívají – podle kvality vstupní suroviny - 50 – 75 % papírových kalů a 25 – 50 % kartonového dopadu. A přidávají enzymy, které mezi těmi kraťoulinkými vlákny vytváří pevné vazby. Nepotřebují k tomu žádné další pojivo, lepivé materiály anebo nerecyklovatelné pryskyřice.Podle požadovaného výstupu ale přidávají netoxické přísady, které zvyšují odolnost desky proti UV záření. Tato směs materiálů se pak stlačí a vytvaruje do mokré desky, která se pak prožene sušícím tunelem.Jedním ze zajímavých prvků jejich výrobního procesu je i to, že při výrobě využívají uzavřenou smyčku oběhu procesní vody. Pokud si totiž ještě vzpomenete na výrobu a recyklaci papíru – ta je na jednocestnou spotřebu procesní vody velmi žíznivá (a velmi znečišťující). Ve výrobním závodu ve Vacarisses se ale v podstatě točí stále ta samá voda, plus ta, která přijde spolu s kašovitým materiálem. To se cení nejen v žíznivém Španělsku.Po vysušení se veškerá zbývající voda odpaří díky vysokému proudění vzduchu a teplotě a vznikne konečný výsledek. Díky této výrobní metodě jsou desky také prakticky bezemisní, uvádí společnost Honext. A na rozdíl od podobných materiálů, jako jsou MDF nebo sádrokartonové desky, neuvolňují do svého okolního prostředí žádné škodlivé částice, organické těkavé látky, zhášeče a zpomalovače hoření, formaldehyd. Celulózová deska je také lehčí, pružnější a má větší zvukovou pohltivost než tyto konvenčnější materiály. Můžete si ji nakrátit/nařezat na parametry, které potřebujete. Můžete ji dovybavit texturou, laminovat. Můžete do ní vrtat. Dobře se popere i s vlhkostí vzduchu v interiéru.Z principu svého vzniku prodlužuje existenci odpadu smysluplnou cestou, a po použití může být snadno opětovně recyklována. A na to, že jsou desky v pořádku z hlediska cirkulární ekonomiky, emisí, lidského zdravé už mají v Honext mezinárodní certifikaci. „Je třeba uzavřít cyklus výroby a zpracování celulózy, a vnímat odpad jako zdroj,“ říká. Je třeba vytvářet materiál udržitelnou cestou, uhlíkově neutrálním způsobem. A také na adresu papíru dodává, že: „Nemá smysl vyrábět stoprocentně recyklovatelný materiál způsobem, který není v souladu s udržitelností.“Recyklace papíru sice má jisté kvality, které se ale nevyplatí přeceňovat. Ne vše, co dokážeme recyklovat, bychom za každou cenu – i z hlediska výdajů energie a provozu – recyklovat měli. Dělat z papíru napotřetí nebo popáté znovu papír zkrátka moc smysl nedává. Z celulózního odpadu se totiž dá vyrobit něco s větší přidanou hodnotou. A to v Honext vědí.Zdroj: Dezeen.com, Honextmaterial.com, lathamtimber.co.uk, Decustik.com, YouTube.com, LampoonMagazine.com, FionnaLynch.au
