V každém případě se při malování začíná „sestěhováváním“ (horší než vyhořet), ochranou všeho možného fóliemi, škrábáním a penetrováním stěn a stropů, případným štukováním, pokud je to třeba a až ve chvíli, kdy máme připravené malířské barvy a několik hodin namočenou štětku, štětce a nebo válečky, může začít samotné malování. A zde jsme právě u volby nástroje. Štětku a nebo váleček? S válečkem se opravdu pracuje mnohem snáze a rychleji, máte široký akční rádius a nemusíte používat žádné štafle, schůdky, židle či cokoli jiného, abyste se dostali do výšek. V menších místnostech a s tyčí dokonce na vše dosáhneme ze střechu podlahové plochy. Váleček je též ideální na hladké povrchy a v případě, že předchozí vrstvy barvy, co na zdech zůstaly, dobře drží. Váleček má totiž tendenci lepit na sebe nesoudržné vrstvy barvy a omítky a výsledek by byl naopak katastrofální. Ve všech ostatních případech je pak ideální štětka, případně nástřik. Zcela ideální je nástřik stříkací pistolí s kompresorem na nově vyštukované stěny, ovšem to i štětka (také výborně zapracuje barvu do omítky, resp. štuku). Štětka je jinak vhodná pro hrubé a strukturované povrchy a na stěny, kdy na sobě předchozí vrstvy nedrží dobře. Váleček tvoří vrstvu tenkou a hladkou, což ale v mnoha případech nejde, proto použijeme štětku. Ta prostě "vytře" všechno! Možná budete překvapeni, až přijdete do obchodu a budete si chtít koupit opravdu kvalitní malířskou štětku ze zvířecích štětin či žíní (nikoli z uměliny), která nepouští vlas. Nelekněte se, až spatříte na cenovce částku i okolo tisíce korun, ty méně kvalitní se pohybují od cca 200 do 300 až 500 korun, ale na stěnách po nich zůstane mnoho vláken či částí vláken a mají kratší životnost. Nic jiného při výběru štětky vlastně jinak neřešíme krom toho, zda pořídíme kulatou či hranatou. Na velké plochy je samozřejmě ideální hranatá, na členité povrchy kulatá. Dlužno ještě dodat, že kvalitní štětka nám bude mnohem déle sloužit, čímž se její vysoká cena smazává. Nezapomeňte též, že budete potřebovat i štětce na detaily a především pak takzvaný „zároháč“, kterým se dostaneme třeba až za radiátory. I v případě štětců preferujte přírodní materiály, které nepouštějí vlas. Štětce však budeme potřebovat i v případě malování válečky, všude se s válečkem nedostaneme. Složitější to bude s výběrem válečku (válečků) a doplňků. Hlavně válečků se prodává mnoho typů, velikostí a materiálů. Pro rohy a hůře dostupná místa se používají válečky malé a především úzké. Podle velikosti stěn pak vybíráme střední a nebo větší váleček (25 cm šířka). I klasická výmalba vyžaduje váleček větší. Navíc platí, že váleček není vhodný pro všechny typy povrchů (viz výše), hodí se pro povrchy hladké (sádrokarton, stěrkové omítky, nové štuky, které však byly již alespoň jednou přemalovány). Velmi hladké povrchy navíc vyžadují váleček z mikrovlákna a nebo polyamidu s kratším vláknem. Pro hrubší povrchy pak volíme polyamidové válečky se středně dlouhým vláknem. Typ vláken válečku je též závislý na zvolené nátěrové hmotě. Mezi nejkvalitnější materiály se řadí polyamid, který je ideální pro interiérové a disperzní barvy. Polyamid zajistí vysokou vydatnost barvy na m2 a po umytí můžeme válečky opakovaně použít. Chceme-li si udělat při malování delší přestávku (třeba oběd a káva), je dobré válečky schovat do igelitového sáčku a ten přetáhnout gumičkou, aby neosychaly.Pokud jsou válečky z polyesteru, jde zřejmě pouze o výrobky pro jednorázové použití. Jedná se o nejméně kvalitní materiál a pro velmi kvalitní barvy se vůbec nehodí. Má jen nízkou vydatnost na m2 a opravdu bychom se s polyesterovými válečky zbytečně nadřeli. Kromě výběru vhodného typu a velikosti válečků je zásadní i správný pracovní postup. První krok je společný pro válečky i štětky. Nástroje je třeba před použitím namočit na několik hodin před malováním do vody. Materiály pak budou vláčnější a budou lépe nasávat barvu. Samozřejmě je třeba před začátkem nátěrů vodu důkladně vyždímat. Pokud pak začneme menším válečkem pro rohy a hůře dostupná místa (a měli bychom), před nasazením velkého válečku ten malý uzavřeme do igelitového sáčku, aby nám nevysychal. Po každém namočení válečku do barvy s ním několikrát přejeďte přes mřížku a trochu zatlačte. Prodávají se sady malířský kbelík či vanička + mřížka. Díky tomu se zbavíte přebytečné barvy, která pak nebude tolik cákat a to nejen na stěny, ale i na vás. Navíc nebudete muset tolik roztírat první nanesenou vrstvu. Je lepší častěji namáčet a méně roztírat. Váleček namáčíme do barvy celý, zatímco štětku jen do půlky a otíráme ji o kraj nádoby s barvou, aby nám přebytečná barva stekla zpět. Nebojte se – některým lidem dělá problémy i práce se štětkou. Abychom viděli co nejlépe, kde je ještě třeba barvu lépe rozetřít a kde nám co ukáplo, je ideální pracovat od rána za slunného dne, umělé osvětlení změní odstín barvy a navíc vidíme hůře. Na balení zvolené barvy též najdete vhodnou teplotu vzduchu v interiéru a vzdušnou vlhkost. První nátěr je třeba vždy více zředit a až druhý neředíme, tedy až druhý necháme hustší. Zředěný nátěr se nám totiž lépe dostane do všech nerovností povrchu. Druhý nátěr již dobře kryje. Počet nátěrů je vždy závislý na povrchu, zda je však již krytí dostatečné, snadno poznáme, jelikož další nátěr smíme aplikovat až po zaschnutí toho předchozího. S válečkem začínáme rohy a pokračujeme stropem, poté až se pustíme do stěn, se štětkou začneme stropem, pokračujeme rohy u stropu a až nakonec malujeme stěny. Barvu vždy nanášíme v pruzích směrem od okna, vyvarujeme se tak šmouh. S válečkem začínáme rohy a pokračujeme stropem, poté až se pustíme do stěn, se štětkou začneme stropem, pokračujeme rohy u stropu a až nakonec malujeme stěny. Barvu vždy nanášíme v pruzích směrem od okna, vyvarujeme se tak šmouh.Při správném postupu, správně připravených stěnách a správné konzistenci barvy při prvním a druhém nátěru by nám měly dva nátěry stačit. Je však možné, že výsledek přesto nebude dokonalý a následovat může i nátěr třetí, někdy dokonce i čtvrtý. V případě nátěru štětkou i válečkem je též dobré měnit u jednotlivých vrstev kolmo na sebe směr tažení nástrojů. Obzvláště u štětky je to zásadní, aby nám na stěnách nevznikali takzvaní „kocouři“. Roztírání musí být vždy důkladné, nikde nám nesmí stékat barva a zůstávat kapky. Ani další nátěr kapku nepřekryje, pokud tedy kapky zaschnout, je třeba je opatrně zbrousit jemným smirkovým papírem a až poté pokračovat další vrstvou nátěru. A ještě jedna rada, čím více se nám již krátí „vlas“ (vlákno) štětky i válečku, tím rychleji se blíží jejich skon. Opravdu nejsnáze nám půjde od ruky práce s kvalitním náčiním. Čím kratší vlas, tím více namáčení, roztírání a dřiny. Prostě i investice do nářadí je investicí do výmalby. Nekoukejte tedy jen na cenu a kvalitu malířských barev, zásadní je právě investice do náčiní. S nevhodným nářadím dokonce můžeme i znehodnotit investici do velice kvalitních a drahých barev.
