Poměr velikosti ploch, které jsou pokryté vegetací a ploch zastavěných se po celém světě drasticky mění. A především samozřejmě ve městech. Zeleň je právě tím nejdůležitějším „strážcem“ příjemnějšího mikroklima v zastavěných oblastech. Právě střešní zahrady přitom nejsou ničím novým, zakládány byly již ve starověku, kdy bylo využíváno důmyslných zavlažovacích systémů. Určitě jste slyšeli například o starověkých visutých zahradách královny Semiramis, jednom z uváděných sedmi divů světa. Ovšem současné střešní zahrady nejsou výsadou vládců, ale praktickým pomocníkem pro lepší život a přiblížení se přírodě. Střešní zahrady se prostě vrací. Pravda, u nás jen velice pozvolna a zřejmě bude ještě dlouho trvat, než přestanou investoři vnímat střešní zahrady jako „zbytečné investice“, realita nás však dožene a klima přesvědčí. Střešní zahrady by měly být moderní formou bydlení a aktivního života především ve větších městech. To však neznamená, že by byly něčím zbytečným v satelitech a na střechách venkovských novostaveb. Je ale samozřejmě třeba rozlišovat pojmy, jelikož mezi zelenou střechou a střešní zahradou je rozdíl přímo kosmický. V každém případě jde ale vždy o skloubení stavebních prvků s přírodními tak, aby si navzájem neškodily. Zelená střecha je vždy příjemnějším řešením než ponurá betonová šeď. Zelené střechy lze přitom zakládat i při rekonstrukcích, ovšem ne vždy a ne v takovém rozsahu, jak bychom si přáli. U stávajících budov existují v tomto směru různá omezení a tím nejzásadnějším je únosnost střech, tedy statika. A skutečně potřebujeme i statický posudek. Zcela ideální je plánování zelených střech u novostaveb, kdy můžeme únosnost střešní konstrukce určit předem podle svého záměru. A tím je typ střešní zeleně, jak chceme zelenou střechu založit.V úvahu tedy musíme brát únosnost střešní konstrukce, znemožnění prorůstání kořenů rostlin do střešní konstrukce, zabránění pronikání vody pod střešní konstrukci (hydroizolace), sklon střechy (musí být do 30 stupňů) a nakonec je důležitá i výška atiky. Pokud již máme vyřešenu (spočítánu) statiku, nesmíme zapomenout na dokonalou izolaci. Ta musí zabránit pronikání vlhkosti, ale i prorůstání kořenů rostlin do střešní konstrukce. Používají se hydroizolační fólie, které musí být rozprostřeny po celém povrchu střechy s okraji vyvedenými pod oplechování atik. Pečlivě též musí být izolovány i všechny prostupy (komíny, větráky, světlíky apod.). Až teprve po položení hydroizolační fólie je možné uvažovat o pracích zahradnických, tedy vytvoření vegetační vrstvy (vegetačního souvrství). Musíme přitom dávat dobrý pozor na případné protržení hydroizolační fólie, které by bylo fatální. Podle únosnosti střešní konstrukce a typu výsadby a budoucího využívání dělíme zelené střechy na dva typy: extenzivní a intenzivní. Extenzivní zelené střechy mají únosnost v rozmezí 60 až 300 kg/m2 a intenzivní zelené střechy vyšší jak 300 kg/m2.Extenzivní zelené střechy se též označují jako pohledové, nejsou však pochozí. Extenzivní střešní zeleň zakládáme na střechách s nižší únosností. Navíc je tento způsob ozelenění i technologicky méně náročný než je tomu u zelených střech intenzivních. Zásadní je však výběr rostlinných druhů, ty totiž musí snést extrémní podmínky, především pak horko a sucho. Navíc je třeba, aby se zvolené rostliny rozrůstaly do prostoru, tedy po ploše a také byly schopné při dostatku vláhy rychle regenerovat. Samozřejmostí jsou minimální nároky zvolených rostlin na péči a údržbu, jelikož po extenzivní střeše se běžně nepohybujeme, navíc lze takto ozelenit i střechy šikmé. Ideální jsou pro extenzivní zelené střechy různé traviny, skalničky a rostliny rodů např. Semperviva, Sedum a Thymus. Intenzivní zelené střechy (jinak též takzvaně pochozí) jsou zakládány na střechách s vyšší únosností (více jak 300 kg/m2, max. do 2000 kg/m2). Mají větší tloušťkou vegetačního substrátu (od 30 do 100 cm, ale i více) a musí být lépe izolovány. Že jde o střechy pochozí znamená běžné užívání takové střechy pro relaxaci. Prostě střechu využíváme jako svou zahradu. Za pěkného počasí jde vlastně o zvětšení obytného prostoru. Navíc zde lze i pěstovat zeleninu, okrasné květiny, dokonce lze vysazovat i keře a menší stromky včetně druhů s drobným ovocem. Přednosti zelených střech (ať již extenzivních a nebo intenzivních) jsou nasnadě. Vegetační vrstva (resp. souvrství) chrání střešní konstrukci před přehříváním i výkyvy teplot, střecha je lépe izolována po všech stránkách. Navíc zachycuje srážky a využívá je, přičemž zlepšuje kvalitu ovzduší a přispívá ke zlepšení klimatu a obytného komfortu. Stinnou stránkou jsou vyšší finanční náklady a vysoký podíl ruční práce, dále nutná údržba a u intenzivních střech je též potřebná závlaha.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock.com
