Švédsko možná nepatří k těm nejteplejším státům světa, na nedostatek slunce si tu ale stěžovat nemohou. Průměrováno od severu k jihu, slunečných dní tu do roka mají více než sedmdesát a hodin, kdy slunce na obloze svítí bez mraků, tu mají v průměru 1800. V některých regionech tak často bývá mnohem jasněji, než třeba v Praze. Tahle severská zajímavost je pro pochopení následujícího projektu důležitá. Villa Graham je totiž koncipována tak, aby toho světla a slunce měla v interiéru pořád co nejvíc. Objekt je přitom nápadný svým tvarem – připomíná kříž nebo znaménko plus – i celkovým provedením fasády. Už z prvního pohledu narůstá nejistota, jestli koukáme na moderní stavbu, anebo něco připomínající spíše minulost. To je ale záměr, který dílem vychází historie místa a ze současných stavebních omezení. Dříve tu totiž, v odlehlé lokalitě za Stockholmem, stával lovecký zámeček. Obklopený lesem a mýtinou, lemovanou staletými duby. Villa Graham vstoupila už do uprázdněného prostoru, zámeček dávno podlehl zubu času. Ale předpokladem pro povolení stavby na místě bylo, že objekt bude muset respektovat kulturní prostředí a ochranu přírodního rázu místa. Zkrátka, že nesmí svými tvary a rozměry přesáhnout profil, vymezený tím bývalým zámečkem. Stavba nesměla vypadat jako novostavba, musela respektovat původní základy. Přístavby možné byly. Řešením byl příčný půdorys, který koresponduje s objemem stavby, jaký měl lovecký zámeček. Křížový plán pak předznamenal jednotlivé dispozice, které samozřejmě architekti museli trochu brzdit v rozletu, protože místa tu nazbyt nebylo. Dům tak například nemá žádnou centrální místnost. Místo toho je to obývací pokoj v západním příčném rameni, který dostal dvojnásobnou výšku stropu. Tady se nachází i vizuálně strhující prvek, v podobě prosklené stěny/okna. To do interiéru skutečně propouští maximum světla a dodává interiéru velmi lehké vyznění. Světlo si pohrává se stíny a přetváří podobu většiny místností. Zajímavý byl – i kvůli ochraně místa – stavební postup. Dům byl postaven na místě bez lešení. Fasáda, která je řešena jako velkoplošný šindelový obklad, byla vyrobena vleže na základové desce, než byly stěny postaveny a vyzvednutý. Podobně jako domeček z karet. Fasáda je ošetřena, jak je v místě zvykem, tradičním červeným dehtem. Jak dodávají architekti: „I přes poměrně značnou velikost domu byl projekt velmi ekonomický, v neposlední řadě proto, že náš klient byl velmi angažovaný a osobně vykoupil zbytkové zásoby řeziva a recyklovaných starších střešních tašek.“ Zapracování staré krytiny pak dotvořilo vzhled stavby, která víc než novotu připomíná minulost.Zdroj: Metropolis ArkitekterFoto: Mikael Lundblad
