Svídina obecná a nebo také řecká (Periploca graeca) z rodu svídina (Periploca) patří do rozsáhlé čeledi toješťovité (Apocynaceae). Obecně pro tuto čeleď platí, že zahrnuje druhy, které překvapí tvary a barvami svých květů. A že jde o svět opravdu pestrý, ale i vonný. Však uznejte, do čeledě toješťovité patří například známé voskovky, oleandry, klejichy, svícníky, pouštní růže a jiné skvosty. Tato čeleď zahrnuje cca 424 rodů a přibližně 1500 rostlinných druhů. Najdeme mezi nimi byliny, keře, stromy i liány. Čeleď je rozšířena především v teplých oblastech subtropů a tropů, kde jde obvykle o rostliny vytrvalé (trvalky, pereny). Mnoho druhů při poranění roní mléčný latex, listy bývají nejčastěji protistojné, občas však i střídavé. Květy vyrůstají samostatně a nebo ve vrcholičnatých květenstvích, jsou oboupohlavné se čtyřmi až pěti okvětními lístky. Plodem bývá tobolka, peckovice a nebo bobule. Svídina obecná je rozšířena v areálu od Balkánu (východní Středozemí) až na Blízký východ, na západě zasahuje až do italské Ligurie, na severu do Rumunska a na východě do Iráku a Íránu. V západním Středozemí pak tato rostlina zřejmě zplaněla z okrasných výsadeb. V areálu svého výskytu roste všude jako liána a dorůstá výšky až 15 metrů. Rostlina vyhledává především vlhké opadavé lesy a křoviny (řídké lesy a houštiny) v nivách toků a na mokřadech, jen vzácněji stanoviště skalnatá. Vyskytuje se v nadmořských výškách do 1200 metrů nad mořem. Kmínky svídiny obecné jsou mírně ovíjivé, větvené a holé, na povrchu mají lenticely (jinak též čočinky, drobné bradavičnaté útvary, které navazují na mezibuněčné prostory vnitřních pletiv). Borka rostliny je červenohnědá, listy vstřícné, eliptické až kopinaté a nebo vejčité, zašpičatělé, tmavězelené, lesklé, opadavé, dlouhé 4 až 12 cm a široké 5 cm. Báze listů je zúžená až zaoblená a řapíky jsou dlouhé 0,6 až 1,2 cm. Svídina obecná kvete v osmi či dvanácti četných, řídkých a dlouze stopkatých vrcholících. Květy má oboupohlavné, uvnitř fialovohnědé a na vnější straně žlutozelené. Květy jsou široké 1,5 až 3 cm, kališní lístky mají široce vejčité a holé, korunní lístky jsou podlouhlé, tupé a dlouhé 0,8 až 1cm. Listeny jsou malé, kopinaté a stopky mohou být řídce ochlupené. Plodem je válcovitě vřetenovitý, párovitý a na bázi srostlý měchýřek dlouhý 9 až 15 cm, který má žlutou barvu. Plody obsahují zploštělá, červenohnědá, vřetenovitá a ochlupená semena délky 1,5 cm a šířky 4 mm. Při poranění rostlina roní bílý jedovatý latex (obsahuje glykosid periplocin) a jedovaté jsou i její plody. Svídině obecné vyhovují běžné propustné a humózní půdy, slunná i polostinná stanoviště, ovšem vždy chráněná před větry. Ideální je k pokrytí sloupů, stromů, treláží a dalších prvků v zahradě, čímž vytváří stín. Nikdy ji však nevysazujte na frekventovaná místa, čili například u pergol. Problémem je časté ronění toxického latexu. Jinak je tato rostlina mrazuvzdorná a zimy by měla přečkat bez problémů. Stinnou stránkou svídiny obecné je u nás její obtížná dosažitelnost. Běžně nebývá v nabídkách zahradnictví a zahradních centrech. Jde prostě o raritu, která se obtížně pořizuje. Pokud ji však seženete, doroste v našich podmínkách do výšky čtyř až pěti metrů. Kromě svídiny obecné můžeme doporučit jako okrasnou rostlinu také svídinu plotní.
