Jistě jste si už povšimli, že ať už má vaše zahrada proporce malé zemědělské farmy, nebo jen několika skromných květináčů, jednotlivé pracovní úkony na ní máte rozpracovány a promyšleny do nejmenších detailů. Práce zahradníků a malopěstitelů je totiž do značné míry o rutině a citu pro věc. Jenže rutina zavání stereotypem, a ten časem umí omrzet. Možná proto doceníte pár skromných tipů, které mohou vaši zažitou domácí praxi obohatit. Ne každý z následujících příkladů má nutně využití právě ve vašem zeleném ráji, ale inspirace se přece nikdy neváže jen na jediné místo.Kapkovače a systémy automatické závlahyProfesionální dávkovače vody, které jsou řízeny speciálním zahradnickým softwarem, přijdou našince na tisíce. Tato nemalá investice totiž obnáší nejen pořízení centrální jednotky, rezervoáru, filtrů a rozvodného systému, a v běžné praxi také předpokládá rozrytí celé zahrady. Přitom si můžete podobně efektní systém vytvořit sami, vlastníma rukama. Nebude pravda dosahovat dokonalosti zakoupeného a draze zaplaceného produktu, ale radost vám udělá už proto, že si jej můžete vyrobit sami. A nebudete přitom potřebovat o moc víc, než kovovou jehlici, PET láhev a krátký čas strávený u hořáku sporáku v kuchyni. Ano, jak asi správně tušíte, vaším úkolem je rozpálenou jehlicí perforovat plastovou láhev, abyste po jejím povrchu vytvořili řadu otvorů. Jejich velikost (raději samozřejmě co nejmenší) a umístění (po celé ploše, v dolní či svrchní části) by pak mělo odpovídat konkrétní rostlině. Tuto děravou PET láhev poté zakopete do těsného sousedství budoucí sazenice. A až budete příště zalévat, budete jen plnit tuto láhev. Vláha a vlhkost bude postupně unikat z tohoto perforovaného plastového rezervoáru, a uvolňovat se v potřebném množství přímo ke kořenům rostliny. Tato zdánlivá maličkost má přitom velmi nevšední dopad na kvalitu růstu a případné úrody. Celý trik totiž spočívá v tom, že jen velmi málo rostlin snáší zálivku „na listy“, a podlévání sazeniček i keříčků odplavuje tu nejúrodnější půdu přímo z okolí kořenů, případně je odhaluje a působí tedy rušivě. Vodní zásobárna v PET láhvi tato negativa omezuje, a navíc stabilizuje vlhkost v půdě. Zvláště v horkých letních měsících pak existenci tohoto skromného kapkovače doceníte. Nedochází totiž k rozpraskání a přesychání půdy. A nemusíte zdaleka zalévat tak často. Současně se také nemusíte obávat, že by kus plastu působil v záhonku rušivě. Celá láhev je totiž až po okraj zakopána, a je prakticky neviditelná. TIP: Jak na sladká rajčata?Pěstujete na zahradě vlastní keříčková rajčata, protože dobře víte, že výpěstky vaší práce jsou o poznání šťavnatější, než ty z obchodu? Pak možná doceníte skromný tip, jak k šťavnatosti vašich rajčat ještě přidat příjemnou nasládlou chuť. Ta se totiž ve středoevropských podmínkách mimo skleník dosahuje jen velmi těžko. Pomoci by vám ale mohla lekce z chemie. Zkuste posypat povrch substrátu v okolí keříčku trochou obyčejného prášku do pečiva. Dejte si dobrý pozor, abyste neposypali listy. A k čemu je to dobré? Prášek do pečiva je chemickou zásadou, a ta reaguje s kyselostí rajčat. Neutralizuje ji a tlumí. Výsledkem jsou pak velmi sladká a šťavnatá rajčata. Instantní kbelíková výsadbaVesele barevné předzahrádky vesnických domků stejně jako okrasné květiny vysazené podél zdí paneláků jsou z principu zatíženy jedním neduhem. Vznikly totiž na místě, které zahradníkům nepatří. Většina vesnických předzahrádek se totiž legislativně nachází „na obecním“ a záhonky coby pozemky patří městu. Stačí jen, aby došlo k neplánované kontrole vodovodního potrubí, přívodu plynu nebo opravě kanalizace, a to co jste léta budovali, vezme za své. I proto je ochota zahradníků zkrášlovat tato místa spíše nízká. Přesto si ale můžete dopřát pestrobarevný záhon, aniž byste se museli strachovat o jeho zničení. Bude ale zapotřebí na začátku investovat do kbelíků nebo plastových (či jiných květináčů) dvou různých rozměrů. To proto, abyste mohly jedny květináče (s již osazenou zelení) vsadit do předchystaných širších květináčů. Jaký to má všechno význam? Je to velmi prosté: díky této drobné vychytávce totiž můžete prakticky do hodiny uklidit celou zahradu do bezpečí. Pokud potřebujete na zimu přesunout rostliny do skleníku nebo zimní zahrady, je to snadné. Jakákoliv manipulace totiž nezahrnuje vyrýpávání a přesazování, ale jen vytažení osazených květináčů ze země. A když přijde jaro, můžete stejně snadno vytvořit na svém pozemku záplavu pestrobarevných květů, díky rostlinám přenesených z teplého zázemí. Metoda „květináčů v květináčích“ má ještě jeden zajímavý bonus. Zpřístupňuje totiž radost z uklidňující zahradnické práce důchodcům. Od určitého věku totiž mohou vaše záda či kolena rezolutně zaprotestovat proti tomu, abyste se plazili s motyčkou mezi záhonky. Díky přenosným květináčům vám ale postačí vždy jen konkrétní rostlinu vytáhnout, a posadit se s ní třeba ke stolu. A poté, co ji zkrášlíte a upravíte do požadovaného stavu, pak jen květináč zase znovu vložíte do většího květináče. I tady samozřejmě platí, že poté co se rostlinky zakošatí, zmizí i výhled na květináč při zemi.Vyrobte si své vlastní květináčeVenkovní květináče jsou k dostání v nekonečně širokém spektru tvarů, barev a materiálů. Volba záleží jen na vás. Pravdou ale je, že v posledních letech jsou „v trendu“ především masivní betonové květináče, bez jakékoliv povrchové úpravy. Vypadají totiž velmi surově a přírodně, a současně jsou velmi praktické (vnitřní mikroklima, vlhkost, kumulace tepla). Jsou ale dokonalé, zvláště pokud máte obavy z toho, že by vám je měl převrátit poryv větru. Na druhé straně, stěhovat je nebo s nimi nějak manipulovat není právě snadné. Jejich nevýhodou ale zůstává poměrně vysoká cena. Třicetilitrový kus může přijít na tři až pět tisíc, a ještě si připlatíte za dopravu, a menší kousky zase nemusí přesně odpovídat vaší představě. Než tedy utrácet, nebo zůstat spokojený s něčím, co vám ne zcela vyhovuje, můžete si raději vyrobit svůj vlastní betonový květináč. Není to nic složitého. A pokud budete postupovat promyšleně, dokážete už napoprvé dosáhnout mimořádných výsledků. Předně budete potřebovat vhodnou formu. Za zmínku určitě stojí více-litrové „kanystry“ na kuchyňské oleje (mají zajímavé vroubkování po stranách) nebo nádoby od rodinných balení aviváže či tekutých pracích prášků (elegantní ovál). Jejich seříznutím tak získáte základní vnější tvar. Dutinu pro substrát vytvoříte s pomocí kelímků, například od jogurtů nebo pomazánkového másla. A volný prostor pak vylijete betonem. K jeho výrobě vám přitom postačí kbelík a ruční míchačka, vše ostatní se dá bez problémů sehnat v domácích potřebách. Pokud nechcete květináč „v masivu“, můžete beton obohatit o perlit. Bude potom o hodně lehčí. V rámci zasychání (druhý den, po jemném navlhčení) pak můžete vnější stranu květináčů obložit jemným štěrkem nebo pískem. A třetí den už stačí jen vypreparovat kelímky a formu, a před vámi stojí naprosto originální venkovní květináč, stavěný přesně podle vašich představ. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
