Pěstování ze zbytkůŽe to nezní právě hygienicky? Titulek však plně obsahuje to, co může letos zajímat spoustu experimentujících zahradníků a také nadšených kuchařů. Nejlépe chutná totiž chutná to, co si vypěstujete. A i z nepatrných částí toho, co vám v kuchyni projde pod rukama, dokážete znovu vypěstovat plnohodnotnou rostlinu. Nevěříte? Chce to jen trochu cvik. Zasadit můžete například spodní třetinu cibule (tu s jemným vlášením na konci), stroužek česneku, kus zázvoru, tuhý stonek – spodní skrojek ze salátu (zelí, celeru), cibulkové části pórku nebo jarní cibulky, svrchní stopku ananasu s listovým, nožičku žampionu nebo na kusy nakrájený batát či bramboru. Prakticky všechny tyto uvedené rostliny s úspěchem obráží „ze zbytků“, když jim poskytnete krátkou vodní lázeň, ve které zapustí kořínky. Pak je stačí zasadit do vlhké hlíny nebo substrátu smíchaného s kompostem, rosit, a zázraky se dějí. Každá rostlina si ale žádá své: nožičku houby nenamáčíte, ale jen zasadíte, aby koukal její vršek z kompostu, a rosíte. Zázvor musíte nechat odležet ve vodě přes noc. Česnek sadíte přímo do květináče, ze zbytku cibule pak odebíráte a přesazujete malé cibulky. Ale tyto drobné variace jistě s chutí prozkoumáte. A pokud se nebude dařit? Jsou to přeci jen zbytky, ne? TIP: Proberte mrtvé k životuTohle trochu zavání černou magií, ale budiž: přijměme fakt, ne všechny pokojové rostliny to „daly“ až do jara. Jak ale radí profesionálové, byli bychom často hodně překvapeni, jak se podle nás již dávno mrtvé rostliny umí vzchopit k životu. Jistě, oživit není možné rostliny, které byly přelité jako rýže na asijském poli. Jejich tkáně stejně jako kořenový systém vzaly už za své. Ale ty rostliny, které jsme nedopatřením utrápili suchem? Šance tu je. Zbavte takovou nešťastnou rostlinu všech suchých nadzemních částí, a ponechte jen jeden krátký kmínek/stonek/stvol. Přeneste květináč na čerstvý vzduch, zkuste jej občas rosit, aby půda byla přiměřeně vlhká. A zhruba do tří týdnů by se mohl stát zázrak. Kouzlo totiž spočívá v „paměti“ kořenů, které dokáží obrazit i z několik týdnů seschlé rostliny. Drastičtější varianta oživování pak počítá jen s kořeny: vyjměte je ze staré hlíny, zastřihněte je a v několika exemplářích zasaďte. A možná budete za pár týdnů překvapeni, kolik života se v sešlých rostlinách ještě skrývalo. Komu není z hůry dáno…Někdy věci prostě nejdou podle plánu, a i sebevětší nadšení pro zahradnické práce narazí na strop existujících možností. Může se totiž stát, že je to právě vaše zahrada, která se tísní zastrčená mezi domy, zastíněná, v koutě. A ať už se budete jakkoliv snažit, více potřebného slunečního světla na ni prostě bez demolice sousedních obydlí nepřivedete. Znamená to, že jste ztraceni, a že se nikdy nebudete těšit z pestré úrody? Nezoufejte, není tomu tak. Existuje totiž dlouhá řada užitečných rostlin, stojících kdesi na pomezí mezi bylinkami a zeleninou, které naopak v mírném či větším zástinu prosperují. A právě na ně byste se mohli na své vlastní temné straně zahrady zaměřit. Můžete dokázat, že ani nedostatek slunečního svitu vás nedokáže zastavit. Které rostliny to jsou?Jedním z na světlo nenáročných pěstěnců je například roketa setá (Eruca sativa), která dnes dobývá kuchyně jako nepravá pampeliška neboli rukola. Pokud jí dokážete nabídnout alespoň čtyři hodiny světla za den, dokáže vyrůst do chuti i krásy bez problémů. Slunce nevyhledává ani brukev čínská, která svůj poněkud obyčejný název maskuje originálním titulem pak choi. Čínské zelí pochází z východní Asie, a k dostání je ve značně velkém množství typů a forem. I když se jedná „jen“ o zelí, obhájci moderní a zdravé výživy nedají na odrůdy komatsuna či tatsoi dopustit, a vidí v něm nový zelený grál kuchyně. A pokud zmiňujeme exotiku z Dálného východu, nebylo by od nás hezké zapomenout na mnohem bližší středomořský mangold. Ještě před třemi stoletími byl oblíbenější zeleninou než špenát, a dnes zažívá znovu renesanci. Stín někdy neškodíStín nevadí ani rostlině známé jako jarmuz, kadeřávek nebo prostě jen kapusta kadeřavá (Brassica oleracea). Úplně bez slunce s ní nepořídíte, ale skutečně jí stačí jen pár hodin denně. Ve stínu také narůstá do menších brukví, což ale v kuchyni nevadí. Podobně je na tom i brukev sítinovitá (Brassica juncea), místy považovaná za plevel. Když ale vezmete v potaz koncentraci vitaminu C, obsaženém v listech, celkovou nenáročnost pěstování a fakt, že ze semen můžete experimentovat i s výrobou domácích pálivých hořčic, jistě si ji oblíbíte. Abychom detailně nerozepisovali „saláty“, které přímé světlo nevyhledávají, protože jim nedělá dobře (hrozí jim sesychání listů, nedostatek vláhy, zahořknutí – ve stínu jsou naopak sytější, tmavé, šťavnatější), vystačíme si s mexickým termínem mesclun. Ten označuje salátovou směs složenou například z listů polníčku, mladého špenátu, salátu dubolistého, červeného salátu Treviso a kadeřavého salátu. A přesně tyto saláty můžete bez výčitek a následků držet ve stinných koutech své zahrady. Na tmavé a zastíněné zahradě také relativně dobře prosperuje i svěží jarní cibulka. Slušně si v neoptimálních světelných podmínkách vedou i fazole a hrách. A pokud jde o bylinky, byť většina z nich potřebuje vystavit své listy slunci, některé se dobře vyrovnávají i se zastíněním. Patří mezi ně například dobromysl, máta nebo majoránka. Zastíněná zahrada není sice „výhra“, ale do prohry má ještě hezký kus daleko. Zvlášť, když víte, co na ní vysadit. TIP: Kam s tou úrodou?Tuto otázku si obvykle klademe až za pár měsíců od dubna, ale odpověď bychom měli začít hledat už teď. Brambory, řepa sladká i červená, cukety, patisony, jedlé dýně, kedlubny, mrkve a kořenová zelenina vůbec. Je to dlouhý seznam, a radost z dobře odvedené práce nám tyto výpěstky mohou i pokazit. Jak? Začneme totiž až pozdě ve spěchu řešit, kam s nimi: jistě, část zpracujeme, něco rozdáme, ale i tak nám zůstane víc, než kolik si často můžeme dovolit uložit ve spíži. A když nedisponujeme sklepem, nastává čas na plán B. Ten by mohl představovat například výběhová lednička nebo starý mrazák, který se vám už nechtělo odvážet do sběrného dvora. Pokud totiž toto bílé monstrum zvládnete zakopat do země (prosím dvířky vzhůru), máte k dispozici ideální a zaizolované úložiště pro úrodu, kde může přetrvat až do dalšího jara. Půda kolem lednice totiž slouží jako izolant, vykrývá výkyvy teplot, a udržuje v boxu přiměřené klima. Doporučuje se napojit na výlevku nebo vypouštěcí otvor hadici, a tu vyústit na povrch, aby úroda mohla dýchat. Jindy než na jaře už ale bude pozdě. Solární pyramida – energie pro úroduTéma nezaujme esoteriky ani ty, kdo fandí obnovitelným zdrojům energie. Ale zaujmout by rozhodně mohlo pěstitele rajčat a paprik, včetně těch pálivých. K realizaci pyramidy nad jedním keřem budete potřebovat tenkou geotextílii (je k dostání v zahradnictvích), čtyři podpůrné tyčky, úvazové prvky – provázky. Na druhé straně, i když jde o pyramidu, obejdete se bez archeologů a stavebního povolení. Ze svázaných tyček vytvoříte kostru pravidelného jehlanu, kterou potáhnete geotextílií. I tu pak zafixujete. Vznikne vám jakási pyramidální poklice, kterou můžete papriky či rajčata přiklopit. A k čemu je to dobré? Světlá barva geotextílie přitahuje sluneční paprsky. Také chrání listy před úpalem, a udržuje vysoký stupeň přirozené, chtělo by se říct tropické vlhkosti. Chrání křehké rostliny před větrem. A výsledek? Při správné péči - úroda tropických proporcí. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
