Na Šalamounových ostrovech si lidé z etnika Langa Langa takových ostrovů v laguně vytvořili přes šedesát přibližně ve stejné době, kdy v zálivech na kůlech usazené crannogy budovali ve Walesu, Skotsku, Irsku. Plovoucí umělé ostrovy vytvářeli v deltě Nilu starověcí Egypťané, později pak i civilizace sdružená kolem stovky umělých ostrovů Nan Mandol a samozřejmě, své hlavní město na hladině jezera o plovoucí struktury umělých ostrovů vylepšili Aztékové. Čím se tato místa liší, je užitá technologie. Zatímco někde se posiloval pevný podklad a budovaly opěrné stěny, jinde se vyráběly struktury plovoucí a kotvené. Obecně se ale umělé ostrovy stavěly na výrazných mělčinách a atolech, případně v místech, kde odliv přímo odhaloval pevnou zemi pod nohama. A také se stavělo pomalu, z materiálů v místě hojných a běžně dostupných. Což je asi ten největší rozdíl proti tomu, jak se umělé ostrovy staví dnes. Samozřejmě, liší se i účel. Zatímco prve se umělé ostrovy budovaly jako vítané rozšíření zemědělsky obdělávané plochy anebo z důvodů náboženských, případně jako ochranný prvek proti záplavám, posléze se na nich utvářely města rozšiřující osady, rybářské vesnice, stanice obchodníků a karantény. A dnes? Jedničkou jsou účely politicko-vojenské, následované záměry navýšení dopravní obslužnosti a projekty rekreační. Což je trochu velký skok. V principu jde o to, že kolem ostrova, který vlastníte, podle mezinárodního práva existuje pomyslný pás široký 12 námořních mil (22,24 kilometrů), jež je nedílnou součástí tzv. přilehlé zóny, území ve vaší národní pravomoci. A k ní je třeba připočítat ještě dalších 200 námořních mil (370 kilometrů) tzv. výlučné ekonomické zóny. Území, v němž máte svrchovaná práva týkající se průzkumu a využívání přírodních zdrojů. Nejde tedy ani tak o samotný ostrůvek, který si někde v moři postavíte a zapíchnete do něj svou vlajku, jako o „poklady“, které leží pod hladinou v jeho okolí. Ložiska ropy, zemního plynu, vzácných minerálů. Spolu s tím, jak se umocňuje poptávka po surovinách a o naleziště na povrchu souše soupeří početná konkurence, je sázka na podmořskou těžbu perfektní strategie, která z dlouhodobého hlediska ospravedlní jakkoliv vysoké náklady na vytváření umělých ostrovů. Světovým šampionem v tvorbě umělých ostrovů kvůli politicko-vojenským záměrům je momentálně Čína, která jimi rozšiřuje zónu svého vlivu, a zcela nepokrytě expanduje. Aby nikoho nenechala na pochybách, osazuje tyto umělé ostrovy vojenskými základnami přístavy válečného loďstva, radary a raketami. Na umělé souši si tak v Jihočínském moři si vytváří „nepotopitelné“ bitevní lodě, které mají strategický i taktický význam.V mnohem menší míře, jako obranu proti této ostrovní geografické agresi a kolíkování teritorií v moři, se o totéž pokouší Filipíny, Indonésie, Vietnam a třeba Bahrajn. Když přijde na ono navýšení dopravní obslužnosti, je situace trochu jiná. Na umělých ostrovech, které jsou často na dohled domovského pobřeží, nejčastěji vznikají přístavy, manipulační doky, skladiště. A národní i mezinárodní letiště. Prvními „experimenty“ v této oblasti byl například ostrůvek René-Levasseur anebo významné rozšíření ostrůvku Ellis v New Yorku.S úspěchem to zvládli i v Izraeli (umělé ostrovy s dálnicí a zasídlením u Hezlivy a Haify), v Nizozemsku. Ale brzy jednoznačně začala v tomto trendu dominovat Asie. Mezi šampiony, budují ve velkém na takové nové souši letiště, patří Hongkong (tedy zase Čína) a Japonsko. Hlučný a technicky náročný provoz se tak přesouvá dál od lidského zasídlení, aniž by zatěžoval existující dopravní infrastrukturu anebo ubíral místo na souši. A do třetice jsou tu pak ostrovy umělé, vznikající z rekreačních důvodů.I když s nimi začali na Floridě a podobné pokusy patří třeba i k Bali, zemi, která je s tímhle fenoménem spjatá nejvíce, jsou Spojené arabské emiráty a samotná Dubaj. Projekty jako Palmový ostrov, The World (umělé souostroví připomínající mapu světa) nebo Dubai Waterfront patří k největším svého druhu vůbec. A omračuje údivem, stejně tak jako děsí. Už to totiž není o dubových kmenech zatlučených do mělčiny, o navršených haldách lávového kamene na atoly anebo ukotvení plovoucích prámů s vegetací na útesy. Staví se rychle, ve spěchu. Podklad umělých ostrovů dnes často vytváří zapevněné haldy odpadků ze skládek, tuny železobetonu, navezený substrát anebo z mořského dna „vysátý“ a vybagrovaný písek.Není v tom ani náznak udržitelnosti, protože ostrovy umělé (stejně jako ty přírodní, jen mnohem rychleji) podléhají erozi. Postupně se rozpadají, a musí být – pořád dokola – obnovovány, kotveny, zapevňovány. Pojí se s tím nepřetržité dodávání nového materiálu. S tím, že ten starý dál „uniká“ do vodního prostředí. I když je třeba závadný, toxický. Pojí se s tím obecně enormní výdaje energie, emise, odpady. Umělé ostrovy proměňují charakter proudění, narušují přirozené útesy, přispívají k devastaci životního prostředí. Ať už přímo – tím, že v místě vytvoří nehostinné prostředí s turbulentním prouděním vytrvale zakalené „písečné“ vody, anebo nepřímo, že rozšíří prostor pro rybolov v národních vodách.Stavba umělých ostrovů – zvýšení pohyb lodí, destrukce dna vysáváním, vibrace spojené se zhutňováním povrchu – efektivně vyhání obyvatele moře. Výsledkem je výrazné snížení počtu vodních živočichů v celé oblasti, nová eroze pobřežní půdy (protože se promění proudění), nepravidelný transport sedimentů podél pobřeží. Mění se charakter vln, takže stávající konstrukce na pobřeží souše mohou být umělou souší vystaveny větším rizikům záplav. A samozřejmě, v kontextu globálního oteplování - tání ledovců a zvyšování hladiny oceánů – pozbývá taková tvorba nízkých hladinových konstrukcí smysl.Rychlost vzniku umělých souší je přitom tím faktorem, který hraje kritickou roli. Nedává totiž čas přivyknout si proměněným podmínkám. Momentálně se na planetě Zemi budují umělé ostrovy v takovém tempu a výměře, jako nikdy předtím. A čím víc jich je, tím víc vlastně promarňujeme energii a zdroje, které by nám mohly být spíš platné při ochraně stávající pevniny. Když naši předci vytvářeli umělé ostrovy, pomýšleli spíše na obživu. Dnes je to o pohodlí, relaxu a vytváření nebezpečných politicko-vojenských mezinárodních rozbušek. Což asi není úplně rozumné. I když jsou umělé ostrovy fascinujícím počinem, nemusíme je dělat jen proto, že to dokážeme. Jejich udržitelnost je nulová a náklady na ně příliš vysoké. S tím, že cenu za jejich budování budeme novými problémy splácet ještě hodně dlouho.Zdroj: NewWorldEncyclopedia.com, Guardian.co.uk, Vox.com, Wikipedia.org, ScienceDirect.com, OxfordStudent.com, ArchDaily.com, UNDEP.org
