Je totiž smutnou realitou, že v prostorách „uvnitř“ trávíme stále výraznější část svého života. Jen si zkuste sami vzpomenout, jak vypadá váš normální pracovní den. Čas pod střechou (ať už v autě nebo lince MHD), na nákupu v obchodním centru, v práci a nakonec i doma, se totiž do našeho života promítá mnohem výrazněji, než klima venku. Jen si toho k vlastní škodě tolik nevšímáme. Odborníci se přou o jednotlivá procenta a metodiku přesného stanovení, ale pravdou stále zůstává, že v interiéru dnes trávíme 75 – 90% svého dne. Může se to zdát zvláštní, ale pražská magistrála ve špičce nebo okruh kolem vítkovických železáren se dusí pod smogovou pokličkou možná jen o něco víc, než vy doma. Pohled na obytný komfort interiéru se u nás omezil vlastně jen na dva faktory: světlo a teplo, přičemž až trestuhodně opomíjíme, že na naše zdraví má ještě podstatnější vliv vlhkost a čistota ovzduší. A tady už selháváme.Systémy podporující energetickou efektivitu, izolace a utěsnění tepelné obálky domu, centrální řízení klimatu vnitřních prostor: na všechny tyto vymoženosti jsme se naučili hledět s úctou, protože patří k modernímu bydlení a zvyšují náš komfort. Jenže pozor. Praktickým důsledkem je, že nás všechny tyto sympatické vychytávky drží ve stále větší izolaci od vnějšího prostředí. Pomáhají nám vytvořit paralelní strukturu oproti životu venku, a vzdalují nás od reality aktuálního klimatu. Jenže za to, že můžeme mít v létě díky klimatizaci v podkrovním bytě příjemných dvacet stupňů, nebo že v zimě chodíme bez problémů po domě v nedbalkách, platíme jistou cenu. Dokonale izolované a tepelně utěsněné bydlení, které bychom jinak chválili, je velmi náchylné ke změnám vzdušné vlhkosti, k nastartování nejrůznějších pozvolných chemických procesů a také k akumulaci potenciálně nebezpečných zplodin. Zejména pak oxidu uhličitého, který bezděky produkujeme svým dýcháním. Může se to zdát jako banalita, ale zmíněné výhody moderního bydlení se mohou snadno obrátit proti nám: plísně, alergie, bolesti hlavy, astma nebo v extrému třeba i chronická otrava. A přitom stačí udělat jen málo. Větrat. Pravidelně, možná rychle, ale zato intenzivně. Proč je větrání tak důležité? Třeba proto, že nám pomáhá vypořádat se s pro nás „nezachytitelným“ oxidem uhličitým. Tento bezbarvý plyn bez zápachu nám ale při vyšších koncentracích v uzavřeném prostoru dokáže pořádně naložit. A to jen proto, že si riziko neuvědomujeme: pokud žijete sami, třeba zapomínáte větrat v ložnici, kde se atmosféra postupně sytí k bodu, který připomíná životní výhled kanárka spouštěného v kleci do dolu. Není to pak jen o únavě, nevyspání, navázaném stresu a bolestech hlavy. Je to snad nový problém? Jistě, z části ano. Dřív totiž lidé strávili podstatnou část dne na čerstvém vzduchu, a obytné budovy nedosahovaly takových kvalit: větralo se častěji, i přirozeně přes kamna, světlíky, průduchy a netěsnícími okny. Jen pro srovnání: čerstvý vzduch v přírodě obsahuje zhruba 360 – 400 ppm jednotek CO2. Splnitelným ideálem je udržet v domácnosti limit pod hodnotami alespoň 1000-1200 ppm. A skutečnost? Přetopená čekárna u lékaře, vydýchaný vzduch v kupé vlaku, vaše kuchyň poté, co dovaříte oběd? V průměru 3-4000 ppm. Přitom nad koncentraci 5000 se už z narušení „komfortu“ stává vážné zdravotní riziko: nastávají problémy s dýcháním a zvyšuje se i tepová frekvence. Je dosažení této hranice nereálné? Nikoliv. Malá ložnice, kde budou osm hodin spát dva lidé, dosáhne ráno měřitelné koncentrace 5000 ppm oxidu uhličitého zcela běžně. A více CO2 také odpovídá poklesu kyslíku. A ten jak jistě chápete, nejen ke spánku ale i k životu potřebujeme. K větrání přitom nepostačí sepnutá klička mikro-ventilace. A samotné větrání má také svá pravidla, která vychází z objemu místnosti a délky pobytu osob uvnitř. Koncentrace oxidu uhličitého je totiž závislá na vzdušném objemu bytu a roste v závislosti na počtu osob, které v něm pobývají. Pravidelné větrání domácnosti má pozitivní přínos také v tom, že kromě snižování hladiny CO2 dochází současně i ke snižování dalších potenciálně nebezpečných látek. Při vyšších teplotách a vlhkosti dochází k rychlejšímu uvolňování škodlivin z některých výrobků, např. formaldehydu a dalších těkavých látek z dřevotřísky. Za zmínku také stojí, že v tříčlenné domácnosti se každý den odpaří 6-12 litrů vody. Pokud se v domácnosti nenachází účinný odvlhčovač, vzduch v místnosti je příliš vlhký. A i proto je dobré větrat. A na závěr pro technicky zdatnější: Co je efektivní větrání, respektive doporučená „výměna vzduchu“? „Výměna vzduchu má být buď 25 m3h-1 na osobu nebo musí být zajištěna minimální intenzita větrání tak, že se polovina vzduchu v místnosti vymění za jednu hodinu (0,5 h-1).“Kdy a jak větrat?Větrejte „do průvanu“, tedy tak, abyste měli vždy otevřená okna proti sobě. Čím je chladněji venku, tím více je zapotřebí větrat.Větrejte, i když venku není příznivá smogová situace.Větrejte pravidelně, ráno, odpoledne, večer. Nenechávejte okna otevřená stále: výsledkem mohou být plísně i odstrašující účet za energieVětrejte i za deštivého počasí, vlhkost ve vzduchu se záhy vyrovnáLožnici větrejte ráno a večer, kuchyň vždy po použitíDobu větrání můžete odvodit v závislosti na ročním obdobíprosinec až únor - 5 minutbřezen, listopad - 10 minutduben, květen, září, říjen - 15 minutčerven až srpen - 25 minut Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
