Obydlí s výměrou užitné plochy 225 metrů čtverečních se nachází na dohled od pobřeží jezera Colico, na předělu porostů, jež místní nazývají hualles a ulmos. Tedy lesů s vysokými a mohutnými dřevinami, a spíše křovinatými plochami. Dům svou výškou koresponduje s výškou křovin, ale rozdělením svého objemu na dvě části s šikmými střechami se otevírá výhledu do korun stromů vysokých. Nezvyklé rozetnutí domu na dva díly je přitom ryze praktickou záležitostí. Umožňuje prostup denního světla do středu objektu i v relativně vegetací zahuštěném prostředí, a současně snižuje náklady na realizaci stavby. Volnou částí se totiž elegantně vyhnul okolním rostlým stromům, takže se pozemek nemusel před zahájením konstrukčních prací složitě upravovat. Divočinou se obaluje a po stranách se v ní skrývá. Prvotní forma návrhu objektu nabývala podoby obdélníku, stáčejícího se k severovýchodu. Vnitřní lom tento pravidelný profil narušil, ale domu i tak zůstala jeho kompaktnost. Spojení mezi oběma částmi totiž zajišťují prosklené koridory. Z lesa okolo tak vzniká něco jako přírodní zahrada. Stavební koncept a vnitřní členění podléhá dvěma principům. Předně, jde o místo, kde má rodina společně trávit čas dovolené. Fungují tu tedy plochou rozsáhlé místnosti společné/společenské, jež nahrávají komunikaci a sdružování. Ty pak vyvažuje napojení místností odloučených nezávislých, garantujících soukromí všem obyvatelům. Prostorové oddělení zajišťují právě ony koridory, vnitřní prosklené mosty. Druhý koncept se týká adaptability použití objektu. Může sloužit zvlášť rodičům, celé rodině, jen dětem, hostům. A tomu odpovídá i překryv návaznosti místností. Jinak ložnice jsou situovány tak, aby se dobraly časně-ranního slunce, zatímco do jídelny svítí v poledne, a do společenských částí zasahuje slunce odpolední. Konstrukční řešení vychází z předlohy „řez kmenem stromu“ – na povrchu tuhá kůra, pod ní měkká výplň a vodivá pletiva spojovacích částí a nakonec stabilní jádro. V praxi to vypadá tak, že vnější fasádu zajišťuje obklad z acetylovaného dřeva, pod ní se nachází tuhá skořápka kovových desek a izolační prvky. A směrem dovnitř pak míří obklady z opracovaného dřeva borovice. Dům roste z betonových základů, respektive z lité desky. Může se to zdát k životnímu prostředí ne až tak šetrným řešením, ale plně to odpovídá charakteru podnebí a místním podmínkám. Deska absorbuje svah pozemku a mírní výškové rozdíly, umožňuje průchod lesa a zároveň izoluje podlahu od vlhkosti půdy. Na tomto výškově nestejném soklu je pak usazena řada prefabrikovaných dřevěných panelů a rámů, které konfigurují strukturu a komplikovanou vnitřní geometrii domu. Předvýroba stavebních dílců výrazně napomohla zkrátit dobu konstrukce, a usadit objem stavby pohodlně na místo, aniž by příliš zasahovala do svého okolí. Dva užší rovné úseky střechy jsou rovněž využity, jeden pro střešní terasu s výhledem, druhý pro osazení solárních panelů. Dům disponuje „palubou“ vnější terasy v přízemí, která násobí užitný prostor za hezkého počasí. Profily dřevěných trámu velmi efektně prorůstají celým domem, a dotváří charakter jednotlivých místností. Lesní dům vypadá při pohledu do rozkresů a plánů až zbytečně komplikovaně a rozparcelovaně, ale kouzlem kombinace konstrukčních materiálu je to, že při pohledu zevnitř vnímáte jen kompaktní celistvost příjemného obydlí. Jizva, trhlina volného prostoru uprostřed tohle obydlí vizuálně dělí, ale vnitřně spojuje.Materiály: TriangularFoto-kredit: Nicolás Sanchez
