I když máme doma sušičku na prádlo, sušák se také někdy hodí. Pořád je to univerzální a rychlé řešení. A určitě je lepší, než bránit radiátorům ve vytápění. Tedy pokud nechceme sušením prádla zvlhčit vzduch. Současné sušáky na prádlo mohou být samostatně stojící, závěsné na stěnu, strop i jinak, otočné, určené pro ručníky a utěrky. Mohou být skládací a dokonce i patrové skládací. Když je třeba sušit, navěsíme na patrový skládací sušák spoustu prádla a poté jej zase složíme a schováme. Před koupí sušáku je třeba si uvědomit, kolik lidí je v domácnosti a tedy kolik prádla budeme sušit, zohledníme samozřejmě i fakt vlastnictví elektrické sušičky. Dále je důležité umístění sušáku (venkovní či do interiéru, jak jej můžeme instalovat a kam). Prodávají se stále i nástěnné vyjíždějící modely, vhodné třeba na lodžii. A nakonec hraje roli i cena a to je skutečný babylón. Od řádově stovek do až mnoha tisíců korun si lze pořídit prakticky cokoli. A vybírat si lze i různé materiály včetně těch ušlechtilejších. Ohled bychom měli brát také na konstrukci, stabilitu a hmotnost. I rozměry sušáků jsou různé, obzvláště v malých bytech totiž počítáme doslova každý centimetr a sušáky překáží. Ty menší skládací mohou dosahovat rozložené šířky okolo 170 cm, délky 60 cm a výšky 90 cm (poměr délky a šířky může být i obrácený). Ve složeném stavu se pak šířka pohybuje okolo 60 cm, hloubka 4 až 8 cm a výška okolo 130 cm, ale i méně, záleží na způsobu skládání. Ověřit rozměry sušáku ve složeném stavu je pak důležité kvůli skladování. Kromě délky šňůr či kovových roštů (drátů, tyček, pojem šňůra se používá také) je důležitá také vzdálenost mezi nimi. Pokud by byly příliš blízko sebe, prádlo by se nám špatně věšelo a některé by nešlo zavěsit vůbec. Navíc bude pomaleji usychat. Určitě se vyplatí sušáky vnitřní jakkoli skladné, dost místa sušák zabere i ve velkém bytě, a když zrovna nemáme co sušit... Hmotnost sušáků se pohybuje v případě vnitřních sušáků stojanových a závěsných na hodnotě nejvýše 5 kg (ty závěsné o mnoho méně), přičemž těžší sušáky jsou z oceli. Nejtěžší bývají zahradní sušáky, které mohou mít až do 20 kg. Vždy záleží na použitých materiálech a typu konstrukce. Mezi nejčastější materiály patří ocel, lehký hliník a plast (u plastu bychom měli být obzvláště obezřetní kvůli životnosti). U vnitřních rozkládacích sušáků mohou být z kovu také šňůry, venkovní modely mají šňůry textilní či z pogumovaného textilu. Snadno se utírají, což je ohromná výhoda. Ocelové a hliníkové konstrukce jsou o dost bytelnější než plastové a hliník je dokonce i lehký. Nosnost sušáku nám říká, kolik kg prádla unese bez rizika poškození. Většinou se pohybuje od 5 do 30 kg. Nejstabilnější jsou sušáky, které se montují do zdi a nebo do země. Nosnost však bohužel nenajdete u každého modelu, místo toho je zde údaj o počtu praček (tedy jejich náplní), které vyperete naráz, ovšem i objemy bubnů praček se liší. Dalším údajem je délka šňůr. Venkovní sušáky na prádlo Ve venkovním provedení jde většinou o sušáky stojanové, určené na zahradu. Mají široké rozpětí a unesou ohromné množství prádla, někdy i několik várek praní. Nejlepší jsou otočné, jelikož zabírají v zahradě nejméně místa a jsou při věšení prádla velmi praktické, můžeme stát na jednom místě. Mohou však být také pevně kotvené v zemi pomocí vrutu a nebo zalití betonem, případně pomocí zabetonované patky. Můžeme též do země instalovat trubku, do které budeme nosnou tyč sušáku zasouvat, což oceníme třeba při sekání trávníku. Ostatně sušák nemusí být v zahradě po celý rok. Stojanové sušáky na prádloSamostatně stojící sušáky se označují jako pultové, jelikož svou konstrukcí připomínají stůl. Většinou se skládají spolu se dvěma vyklápěcími křídly a lze je po sušení uklidit. Některé lze použít i ve venkovním prostředí, záleží na provedení a materiálu. Vyrábí se i verze vertikální patrová, která připomíná regály a bývá pojízdná na kolečkách. Díky řazení prádla do výšky ušetříme v místnosti prostor. Stropní sušák vyřeší všechny problémy s místem. Pro jeho instalaci je ale třeba vrtat (kotvíme nosnou část a přichycení šňůr). Většinou jde jen o doplňkové sušáky pro pár kousků prádla, ale najdeme i plně výsuvné. Třeba nad vanu, jako to bylo za socialismu. Sice se říká stropní sušák, ale kotví se co nejvýše na stěny. Možných je až 10 metrů šňůr, ale i více. Nástěnné sušáky na prádloI nástěnné sušáky vrtáme (kotvíme) ke stěně. Opět šetří spoustu místa a hodí se třeba i do koupelny, na balkon a lodžii. Systémy na věšení prádla se u nich liší, vyrábí se sušáky navíjecí, harmonikové, vysouvací a teleskopické. Elektrické sušáky na prádloTyto sušáky připomínají speciálně tvarované radiátory a hodí se především do vlhkých bytů, ale vůbec kdykoli mimo topnou sezónu k rychlému sušení. Prodávají se jako stojanové a nebo se kotví na stěnu. Ovšem ne každý radiátorový sušák musí být elektrický, některé lze věšet přímo k topení. Vanové sušáky na prádloVanové sušáky se skládají ze dvou částí, které jsou propojené do špičky středovým kloubem. Po rozevření sušák opřeme o protější okraje vany a můžeme sušit, když zrovna vanu nepoužíváme. Velmi praktické řešení. Užitečné vlastnosti a výbava sušáků na prádloUrčitě sem patří možnost zatahování šňůr a opětovné natahování, možnost ergonomického nastavení výšky, různé způsoby kotvení (praktické i nepraktické), očka pro zavěšení ramínek, kolečka, ochranný obal na sušák při skladování a EasyClip systém (pro jednoduché upevnění drobných kusů prádla, vlastně jsou to zabudované kolíky). Šňůry je určitě dobré kupovat pogumované a nebo poplastované, snadno se setřou (očistí) vlhkým hadříkem. Pokud je to jen trochu možné, nesušíme v koupelně, je zde už tak nejvíce vlhkosti. Sušák také musí mít okolo sebe dostatek místa kvůli proudění vzduchu. Nikdy jej nedáváme přímo ke stěně. A nikdy též ne bezprostředně k topení, jeho prioritou je vytápění. Máte-li doma příliš vlhko, je dobré si pořídit odvlhčovač vzduchu. Ty nejjednodušší se dají pořídit i jen v řádu několika set korun. V panelových a jiných starších bytových domech bývají společné sušárny prádla, určitě doporučujeme neignorovat. Sušení navíc můžeme částečně ovlivnit i způsobem praní. Je-li to u konkrétního prádla možné, použijeme závěrečné ždímání na vysoké otáčky. K pracímu cyklu lze též přidat odstřeďovací.
