Nejen slizotoková nekróza však dnes kaštany ničí. Problémy mají dva a ten druhý se jmenuje klíněnka jírovcová. Je obvyklé, že rostlinný svět odolává škůdcům a chorobám, ale útok na kaštany je fatální. Hmyzí škůdce klíněnka jírovcová se u nás objevil poprvé v roce 1993 a postupně se rozšířil po celém našem území. Nejsilněji se klíněnka rozšířila v oblastech s největším výskytem jírovců, obzvláště na teplejších územích. A s průměrným růstem teplot její výskyt mohutní. Nejlépe klíněnce čelí solitérně rostoucí stromy, těch je však méně. Tento hmyz u nás tvoří ročně 2 až 4 generace a boj s ním je obtížný. Jen důsledná likvidace napadeného listí nestačí, navíc je zhola nemožná. Klíněnka dovede stromy připravit až o 40 % energie a rezistentní jsou vůči ní pouze jírovec drobnokvětý, jírovec lysý a česká odrůda jírovce maďalu ’Mertelík’, která byla uznána v roce 2010. Jako ochrana je odborníky doporučována kromě likvidace listí v parcích výměna půdy, to by však byl tak extrémně finančně náročný zásah, že se k takovému řešení v praxi obvykle nepřistupuje. Mnohem nebezpečnější je však slizotoková nekróza. Ta byla sice poprvé prokázána v roce 2010, vytváří však silná infekční napadení a stromy hynou. V kombinaci s napadením klíněnkou je pak problém fatální. Klíněnkou oslabení jedinci jsou nekrózou doslova „doraženi“. Smutný je i fakt, že vůči slizotokové nekróze neexistuje žádná ochrana. A v oblasti od Velké Británie až po Německo již zničila celé kaštanové aleje a v některých lokalitách téměř všechny stromy. Rod jírovec (Aesculus) řadíme do čeledi mýdelníkovitých (Sapindaceae), kam patří například i javory. Nejznámější jírovec maďal a nebo také kaštan koňský (Aesculus hippocastanum) je statný opadavý listnatý strom, který se může dožít až několika set let a potřebuje okolo sebe opravdu spoustu místa. Kruh o průměru 10 metrů je nezbytným minimem. Jde o skutečně velmi „tělnaté stromy“, ve dospělosti a stáří s mohutnými kmeny i korunami, které poskytují za veder a prudkého slunce mnoho kýženého stínu. Nádherně přitom kvetou a jejich plody, jimž dominují ohromná semena, kterým říkáme kaštany, jsou potravou zvěře v lesích a parcích i oblíbenými předměty pro mnohá tvoření a to včetně floristických. Byť považujeme jírovce za naše stromy, nejsou na našem území původními. Dostaly se sem až na konci 16. století jako dřeviny okrasné a stínodárné, ochotně však zplaňují a dnes je najdeme i v lesích. Dokonce mohou tvořit i souvislejší porosty. Navíc jsou jako lesní dřeviny i vysazovány. Jsou nektarodárné a plodonosné, což ocení hmyz i lesní zvěř, ovšem z dříve spolehlivých a nenáročných dřevin se nyní rychle stává ohrožený druh. Jírovec maďal pochází z dosti malého prostoru v balkánských horách v jihovýchodní Evropě, odkud se nejprve rozšířily na sever Řecka, do Albánie, Severní Makedonie, Srbska a Bulharska. Dnes se však vyskytují téměř po celé západní a střední Evropě. Pěstovány jsou především jako okrasná dřevina vhodná do uličního stromořadí, do parků, ale i pro solitérní výsadby. V lesích jsou vysazovány kvůli zvěři. Ano, ta zvěř, která vyhledává žaludy dubů, si oblíbila i kaštany. Obvykle sice jde v případě jírovců o statné stromy, některé druhy ale tvoří i keře (jírovec pávie a jírovec drobnokvětý). Výška stromů může být až 30 metrů a obvodu kmene i více jak 5 metrů. Kromě jírovce maďalu u nás můžeme narazit výjimečně i na jírovec žlutý (Aesculus flava, má žlutou barvu květů) a jírovec pleťový (Aesculus x carnea, má červenou barvu květů, pro které je považován za nejkrásnější z jírovců, ovšem neplodí). Dále jírovec lysý (Aesculus glabra, pocházející ze Severní Ameriky) a takzvaný japonský koňský kaštan (Aesculus turbinata s lisým a nebo jen mírně ostnitým povrchem tobolek). Jírovce se mohou dožít i více jak 300 let, najdeme je praktický na jakýchkoli půdách a i ve větších nadmořských výškách, byť preferují kvalitní humózní půdu a slunná stanoviště. Na našem území najdeme jírovce i v nadmořské výšce nad 1000 m n. m. V teplejších lokalitách začínají kvést v květnu, v chladnějších nejvyšších oblastech je to až na začátku července. Květy jírovců jsou oboupohlavné. Vybírat si můžeme z mnoha okrasných kultivarů jírovců, některé jsou dokonce roubovány či očkovány. Prodávaná semena jírovců však sice ochotně klíčí, nesmí ale od sběru vyschnout, čili pozor na to, co kupujeme a také kdy. Pokud si nechceme pořídit zrovna kultivar malého a nebo dokonce keřovitého vzrůstu, určitě je třeba počítat se spoustou místa. Kruh o průměru 10 metrů je minimum, 15 metrů však zní lépe. Nikdy nevolíme stinná stanoviště a to je asi tak vše, co je vyloženě třeba vědět. Řez jírovců se neprovádí, koruna se nechává formovat přirozeně, stromy jsou plně otužilé, je však třeba dát pozor na výběr odrůdy a vhodnou nadmořskou výšku. Hlubší řez se nesmí provádět také kvůli dřevokazným houbám, které rády napadají starší stromy a rány po řezu se pro ně stanou vstupní branou. Dřevo jírovců je bílé až žluté, má jemnou strukturu a dobře se opracovává. Je proto oblíbené řezbáři, ale i nábytkáři. Více méně pro těžbu dřeva se jírovce obvykle nevysazují. V zahradě bude jírovec sloužit jako dárce blahodárného stínu, nádherně kvetoucí skvost a dar z nebes pro děti, které si rády hrají se semeny i celými tobolkami. Ovšem opravdové úrody kaštanů se dočkají spíše až vaše vnoučata, pokud nyní vysadíte mladý jírovec. Tyto stromy plodí od stáří cca 10 let a samozřejmě je plodnost zpočátku nízká. Čili váš sedmiletý školák se dočká prvních kaštánků až téměř v dospělosti.A pozor, kaštany jsou jedovaté pro koně a skot, nekrmit! Další zajímavostí je, že v Japonsku a USA byly kaštany druhů Aesculus turbinata a Aesculus glabra základní potravou původních obyvatel. Může v našich podmínkách dorůst výšky až 30 metrů, kmen i korunu má mohutné, koruna je kulovitá, kmen může mít průměr až 2 metry a obvod až 5 metrů. V mládí je kůra tmavošedá, později až černavá a na lomu červenohnědá. Odlupuje se v malých šupinkách. Jírovce kvetou podle klimatických podmínek od května až do začátku července, květy mají uspořádané ve vzpřímených, hustých a bohatých latách, dlouhých až 30 cm. Korunní lístky kvítků jsou zbarveny bíle se žlutými a červenými skvrnami. Na okraji jsou zprohýbané a brvité. Příbuzné druhy kvetou žlutě, červeně či růžově. Pupeny jírovce maďalu jsou velké a lepkavé, listy vstřícné, dlanitě složené, pěti až sedmičetné a dlouze řapíkaté. Jednotlivé lístky jsou podlouhle obvejčité, nestejně zubaté a na rubu na žilnatině rezavě chlupaté. Listy mohou dorůstat délky 10 až 25 cm. Plodem je až 6 cm velká, ostnitá, světle zelená tobolka s 1 až 3 tmavě hnědými semeny známými jako kaštany. Listy, kůra a slupky plodů obsahují barvivo, které se využívá k barvení látek, jde též v době květu o důležitý strom medonosný, nektar jírovce je bohatý na cukry. Nezralé plody pak obsahují saponiny, proto jsou ve větším množství jedovaté. Ovšem především zralá semena se dosud využívají k výrobě mastí, dřevo je pak oblíbené v nábytkářství a řezbářství. Využití dřeva v jírovců je však v našich podmínkách prakticky nemožné. Starší stromy v parcích jsou obvykle napadené dřevokaznými houbami. Semena (čili též kaštany) sbíráme od září do října poté, co se uvolní z ostnatých tobolek. Na jaře loupaná kůra je léčivá, obsahuje aesculin. Hlavními účinnými látkami jsou u jírovců triterpeny (až 10%), které souhrnně označujeme jako aescin. Tyto látky jsou zodpovědné za většinu léčivých účinků kaštanů a existují ve třech variantách (a-aescin, b-aescin a cryptoaescin). Dále jsou významné flavonoidy kvercetin, kaempferol a jejich deriváty. Aktivní látky získávané z plodů kaštanu ve formě extraktu jsou označovány jednotně jako HCSE. Prokázanými účinky kaštanů (HCSE) jsou zvýšení odolnosti vlásečnic (aesculin snižuje prostupnost a zvyšuje odolnost vlásečnic) a žilního tonusu, zároveň působí protizánětlivě a urychlují vstřebávání otoků. Vysoké účinnosti je tedy dosahováno při žilní nedostatečnosti (CVI) a léčbě křehkých vlásečnic. Léčí se tak především křečové žíly, hemeroidy a noční křeče v nohách (tzv. těžké nohy), tlumena je také svědivost různých forem ekzémů, urychlováno je vstřebávání krevních podlitin a modřin. Vysokých účinků je dosahováno i na bolavé klouby a artritidy. Zlepšuje se též průtok krve v cévách, pozastavuje se tak její srážlivost a je zabraňováno vzniku trombů. HCSE také usnadňuje vylučování moči při zvětšené prostatě, vypíná pleť a působí na pokožku jako tonikum. Oblíbené jsou obzvláště podomácku vyráběné masti proti vráskám, ideálně v kombinaci s vnitřním (orgánovým) vepřovým sádlem.Je však třeba velké opatrnosti při vnitřním užívání. Při zevním používání jde o zcela neškodné prostředky. Zdokumentovány jsou však i alergické reakce, byť vzácně. Při nadměrném vnitřním užití může být vyvolána nevolnost a křeče žaludku, ztráta koordinace, zvracení, průjmy a prý dokonce i ochrnutí. Jde tedy o významnou léčivou rostlinu, která však může být i nebezpečná a mnohé zdroje ji uvádějí jako jedovatou, dokonce všechny části jírovce.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
