Semena slunečnic lze sice vysévat přímo do půdy, ale až na konci dubna či začátkem května. Lepší je však si sazenice doma předpěstovat a začít můžeme hned, jak si březen podá ruku s dubnem. Když pak na finální místa v zahradě přesadíme v druhé půlce května rychlené sazeničky, slunečnice nám vyrostou do větších výšek, mohutnější zelené hmoty a také budou dříve vykvétat. Slunečnice můžeme pěstovat v pozadí květinových záhonů, u plotů, na hranicích pozemků, u domu na slunečné straně, na trávních plochách, prostě kdekoli, kde mají dost sluníčka, nejsou tísněné a stíněné shora a mohou v době květu dokonale vyniknout. Lze je pěstovat v půdě, mobilních nádobách i na vyvýšených záhonech, ovšem vždy hrozí riziko zlámání či vyvrácení rostlin větrem, proto je nezbytná opora s úvazy, obzvláště u nejvyšších a nejstatnějších kultivarů. Na poli podpírá navzájem jedna rostlina druhou, toho však v zahradě nedosáhneme. Zásadní je si vybrat, jaké slunečnice vlastně chceme pěstovat. V přírodě totiž existuje okolo stovky botanických druhů slunečnic a pro okrasné i užitkové účely bylo vyšlechtěno mnoho odrůd. Šlechtěné kultivary se liší velikostí rostlin, rozvětveností, zbarvením i velikostí a počtem květů. Prodávají se dokonce i trpasličí odrůdy dorůstající výšky pouze okolo 30 cm, nejvyšší slunečnice však mohou měřit až 4 metry. Nižší druhy slunečnic můžeme vhodně kombinovat do letničkových záhonů a výzdoby balkónů a teras, trpasličí mohou být dokonce i na okenních parapetech. Ty nejvyšší však opravdu raději opřeme třeba o plot a již dostatečně vzrostlé ještě uvážeme. Slunečnice vyžadují v každém případě slunné stanoviště, do stinného koutu zahrady je vůbec nezkoušejte dávat. Nebude se jim zde dařit. A na vlhké, podmáčené stanoviště také ne. Slunné stanoviště by navíc mělo být chráněné před větrem. Zeminu slunečnice preferují vzdušnou a propustnou, ale bohatou na živiny. Čili do mobilních nádob například smísíme kompost s pískem. Dostatečně výživnou zeminu přitom již nemusíme hnojit. Za horkých slunných dnů jsou slunečnice náročnější na zálivku, nedostatek vody přitom snadno poznáme. Rostliny svěsí listy i květy, jako by se uklonily a o vodu poprosily. Jinak se ale květy slunečnic opravdu otáčí za sluncem. O tom žádná, stačí je chvíli pozorovat. A když žízní a vy je pořádně zalijete, projeví se to téměř okamžitě, rychle se vzpamatují. A ještě další věc je jistá, totiž že slunečnice roční (Helianthus annuus) se množí zásadně semeny, tedy generativně, pohlavně. Běžně pěstované zahradní druhy slunečnic jsou totiž jednoleté. Vysetá semínka, která jsou dosti velká, vyklíčí v teple zhruba do jednoho týdne. A jelikož mladé klíční rostlinky velmi chutnají například slimákům, je skutečně lepší si slunečnice předpěstovat (rychlit v teple) a ven vysadit až dostatečně velké a silné sazenice. Květů se pak dočkáme od rostlin v plné síle do tří měsíců a ještě dlouho na podzim můžeme na svých postupně schnoucích slunečnicích sledovat ptačí hemžení. Olejnatá semínka plná výživných bílkovin jsou prostě neodolatelná. Pokud slunečnice vysejeme rovnou do záhonů s půdou prohřátou na 8 až 9 oC, semena vyklíčí zhruba za 14 dní, možná i o něco déle. Vyséváme do hloubky 2 až 3 cm a ve vzdálenosti od 20 do 60 cm podle vzrůstu rostlin a jejich rozložitosti. Je dobré vědět, kam jsme semínka vyseli, abychom mohli případně provést dosev, navíc je lepší vysít na stejné místo několik semínek, klíčivost semen slunečnic je obvykle nižší. Až teprve semínka vyklíčí a sazenice vzejdou, vyjednotíme je na 1 rostlinu rostoucí z každého místa. Kdo slunečnice skutečně miluje a chce, aby mu v zahradě kvetly po co nejdelší část sezóny, nejenže si bude sazenice rychlit, nejenže vyseje semínka na začátku května i do volné půdy, ale udělá to i v červnu a na začátku července. Kvetoucími slunečnicemi se pak může pyšnit ještě v říjnu a ptáky zobající semínka bude pozorovat i na konci listopadu a v prosinci. Postupný výsev je skvělým způsobem násobení slunečnicové krásy. Akorát semena z hodně pozdních výsevů již zřejmě nestačí plně dozrát, nebude je proto možné použít k výsevům v příštím roce. Květy slunečnic mohou mít okvětní lístky citronově žluté, zlatožluté, oranžové, červené, červenofialové až šarlatové, ale i bílé a černé. Květy mohou být poloplné i plné, jedna rostlina se může pyšnit jedním obrovským květem i mnoha menšími. Záleží jen na volbě kultivaru. V případě slunečnic také nesmíme zapomenout, že si tuto květinu zvolili za svou národní Ukrajinci, tedy typickou zlatavě žlutě kvetoucí slunečnici. Této veselé, optimistické rostlině vyhovuje teplé letní klima jižní Ukrajiny, stejně jako zdejší úrodné půdy. V Kyjevě si slunečnice koupíte v sezóně podél obou hlavních městských ulic, vlastně se prodávají úplně všude. Také jsou pokládány k nohám středověkého vládce Kyjevské Rusi Vladimíra Velikého, jehož sochy najdete po celé Ukrajině.Tyto nádherné květiny jsou kromě toho, že se staly ukrajinskou národní květinou, také symbolem amerického Kansasu, inspirovaly mnohé církve a hnutí a staly se například též inspirací slavného malíře Vincenta van Gogha. A zdaleka nebyl jediným umělcem, který je kdy maloval. Stačí se zeptat na kterékoli umělecké škole. Zajímavé je, že slunečnice se dostaly do Evropy z oblasti svého původu v Severní Americe až někdy v 16. století. Nejprve se začaly pěstovat jako rostliny okrasné v jižních evropských státech. V 17. století se rozšířily do celé Evropy, ale až v 18. století nabyly významu rostliny olejnaté. V roce 1716 byl v Anglii udělen patent na mačkání oleje ze slunečnicového semene za studena. Zásluha za významné rozšíření slunečnice jako zemědělské plodiny se na přelomu 17. a 18. století přisuzuje také ruskému carovi Petru I. Velikému. Na začátku 19. století se pak v Rusku slunečnice pěstovala na rozloze větší než dva miliony akrů (809 370 ha). A v té době nabralo pěstování slunečnic dva různé užitkové směry. Pro přímou lidskou spotřebu a pro lisování oleje. V každém případě je dnes slunečnice roční vnímána jako stará kulturní rostlina i plodina, tedy co se týká původní podoby jakoby chodících květin s ohromnými hlavami květů se žlutými okvětními lístky a tmavými terči semeníků. Původní odrůda dorůstala výšky okolo tří metrů, zatímco mnohé současné kultivary se od ní liší diametrálně nejen velikostmi, ale i barvami okvětních lístků. Jméno slunečnic reflektuje jejich schopnost otáčet květy za dne za sluncem. Hovoříme o takzvaném heliotropismu. Latinské jméno pochází z řečtiny (Helianthus je z řeckého slova hélios, což znamená slunce, anthos znamená květ). Pokud využijeme květy vhodných odrůd slunečnic k řezu, květy nám vydrží ve váze až 14 dnů, což dovede málokterá řezaná květina. Dokonce lze pěstovat i kultivary bez pylu, tedy vhodné i pro alergiky. A ještě jedna zajímavost, zřejmě nejvyšší slunečnice byla v Česku vypěstována v roce 2017, dosáhla výšky 5,42 metru. 'Aura F1' (sytě žluté květy, větvený stonek vysoký 100 až 120 cm)'Autumn Beauty' (žlutá až karmínová barva květů, větvený stonek vysoký 170 cm)'Baby Bear F1' (zlatožluté květy bez pilu, větvený stonek vysoký 120 cm)'Chanti' (sametová až černá barva květů, větvený stonek vysoký 120 cm)'Červená' (mahagonově červená barva květů, větvený stonek vysoký 200 cm)'Dwarf Gailarda F1' (žlutočervené květy bez pilu, větvený stonek vysoký 70 cm)'Florenza' (žlutofialová barva květů, větvený stonek vysoký 120 cm)'Kong F1' (žluté květy, větvený stonek vysoký až 400 cm)'Obrovská' (žluté květy, stonek vysoký 200 až 300 cm nese jen jeden květ)'Orange Hobbit F1' (žluté květy bez pilu, větvený stonek vysoký 60 až 80 cm)'Pacino Mix' (žlutá až oranžová barva květů, větvený dorůstající 40 cm)'Sonja' (oranžové květy vhodné k sušení, větvený stonek vysoký 150 cm)'Starburst Panache' (žluté květy bez pilu, větvený stonek vysoký 150 cm)'Stella Gold F1' (zlatožluté květy bez pilu, stonek vysoký 180 cm nese jeden květ)'Teddy Bear' (plnokvětá odrůda, žlutooranžová barva květů, větvený stonek vysoký 60 cm nese květy průměru 10 až 15 cm)'Terracota F1' (oranžovohnědá barva květů, větvený stonek vysoký 190 cm)'Waooh!' (zlatožlutá barva květů s tmavým terčem, větvený stonek vysoký 50 až 70 cm, pevná, mohutná a kompaktní rostlina)'Baby bear F1' (sterilní hybrid s květy bez pilu, výborný k řezu a vhodný pro alergiky, výjimečně větvená rostlina s bohatým olistěním a dlouhou dobou kvetení, dorůstá výšky 120 cm)'Pacino F1' (dostupná ve směsi tří výrazných barev – citronově žlutá, zlatožlutá a zlatožlutá s tmavým středem, skvělá na okraje záhonů a do nádob, v květináči dorůstá výšky až 40 cm, větvený růst a bohaté olistění) Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, zahradkarskaporadna.cz, slunecnice.cz, ireceptar.cz, rozhlas.cz, uroda.cz, abecedazahrady.cz, ifaster.cz
