O tom, komu vlastně připsat autorství tohoto zahradnického vynálezu, se zatím přou spíše novodobí nadšenci a eko-zahradníci mezi sebou, než jeho skuteční autoři. V La Paz je totiž život tvrdý a na debaty na internetu tamní zemědělci mnoho času nemají. A právě tam, pravděpodobně, tato metoda poprvé vznikla.Trochu tomu napovídá i její název. Walipini totiž znamená v jazyce aymarských domorodců „teplé místo“. A teplo, to je v Andách po čertech nedostatkové zboží. Rozhoduje o tom, jestli úroda vzejde a kolik jí bude. Je to otázka přežití. Pro inspiraci si do And postupně přišli mnozí. Bolivijské podzemní skleníky odtud s velkým úspěchem zkopírovali Britové. S nimi pak dokázali pěstovat ananasy v Anglii, která zrovna tropickým klimatem neoplývá. A podobného úspěchu pak dosáhli budovatelé ze Sovětského svazu. Větru a dešti sice neporučili, ale pěstovat citrusy ve východních socialistických republikách pro hostiny stranických hodnostářů s nimi zvládli na jedničku. Jako „ovocné zákopy“ si je oblíbili ve Francii.Celý koncept dnes zažívá svou renesanci na fórech zahradníků a vyznavačů permakulturního pěstování, protože dobré nápady zkrátka nestárnou.V čem je tedy walipini tak originální, že mají potřebu půjčovat si jej v zahraničí? Jde o to, že běžně všechny skleníky světa více či méně pracují se čtyřmi základními principy – orientací, prostupem světla, izolací a ventilací – které se snaží vzájemně vybalancovat ku prospěchu rostlin pěstovaných uvnitř vymezeného prostoru. Andský model tohle všechno má, ale přidává k tomu stálost vnitřních podmínek, celoročně stabilní klima. To, že jej v létě není třeba dodatečně chladit a intenzivně provětrávat, a v zimě zvlášť nějak zvlášť izolovat.Jako spolehlivá tepelná bariéra, která umí pohlcovat, akumulovat a sálat teplo – podle potřeby – je tu totiž půdní horizont. Walipini je zahrabaný v zemi (často je pro úsporu kopáčské práce zasazený do svahu), takže jeho stěnami je zemní val. Ten brání přehřívání i promrzání. A protože je prostor skleníku uzavřený, drží se v něm „energie“ slunečních paprsků po celý den. Je to skleník, který si přitápí sám. Pro úspěšný andský skleník je pochopitelně pořád třeba dodržet základní principy – zejména správnou orientaci střechy ke slunci – ale jinak ponechává svým stavitelům značnou volnost v tom, jak si jej chtějí vytvořit.Zjednodušeně řečeno, z výšky je obdélníkovitou dírou v zemi, překrytou střechou ze skla (anebo laciněji, plastovou folií). Střecha svou orientací směřuje k zimnímu slunci (skleník je tedy natočen k jihu, pokud se nacházíte na severní polokouli). Střecha zpravidla nevykukuje nad terén o více než 20-30 centimetrů.Samotný průřez toho díla je naopak lichoběžníkovitý, jedna stěna výkopu stojí výš, než druhá, nápadně nižší. Rozdíl výšek stěn pak odpovídá úhlu/sklonu střechy, která umožňuje snadné pronikání světla. Hloubka výkopu garantuje růst rostlin v půdě, která nezamrzá. A protože pod povrchem je tepleji, země hřeje, teplota uvnitř skleníku neklesá ani za mrazivé noci pod 10° C. Tedy, teoreticky. Právě ten co nejpraktičtější design, uspořádání, orientace, hloubka a sklon patří k diskutovaným oblastem možného provedení.Do vnitřní teploty se promítá vliv masy půdy, která „přitápí“ anebo pohlcuje tepelné záření, svou roli hraje cirkulace tepla a vlhkosti uvnitř uzavřeného objektu, a samozřejmě, energii celému systému dodávají sluneční paprsky. Ve výsledku je tedy podzemní skleník tím vytouženým „teplým místem“, o němž domorodci v Andách tolik snili. Pořízení walipini na domácí zahradu je projektem ke zvážení. Zahloubení onoho ovocného zákopu je poměrně dost náročným počinem, na který asi ne všude bude místo a prostředky. Ruční kopání takového díla je možná úsporné, ale fyzicky zničující. Klady doceníte tam, kde vám pravidelně brzký příchod zimy a celoročně nízké teploty neumožňují pěstování podle vlastních představ. Pak se vyplatí promyslet, jestli nakonec není snazší nechat kvalitně zaizolovaný povrchový skleník vytápět, anebo zda vsadit na tenhle nápad z Bolívie, který si umí přitápět sám.Zdroj: Solaripedia.com, Ceresgs.com, Insteading.com, solar.lowtechmagazine.com
