Projekt zavlažovacího systému Zavlažování ovlivňuje vzhled i kvalitu zahrady, včetně výnosů. Instalaci zavlažovacích systémů je nutné předem plánovat, vyjít z návrhu zahradních úprav, pečlivě připravit projektovou dokumentaci a poté až realizovat. Zavlažovací systém můžeme napojit na čerpadlo ve studni, či vodovodní řád, čerpat ale můžeme i hromaděnou vodu dešťovou. Pokud zavlažovací systém projektant navrhne správně, dosáhneme významných úspor a vložená investice do zařízení se nám rychle vrátí. Spotřebu vody na zahradě můžeme dokonce kontrolovat podružným vodoměrem. Pro správné navrhnutí zavlažovacího systému musí projektant znát svažitost terénu, typ půdy na daném pozemku a osazovací plán konkrétní zahrady. Ideální je samozřejmě návštěva odborníka přímo na pozemku. Projekt pak vyjde nejen z plánů, ale i z konkrétního zhodnocení pozemku. Na místě si ujasní, jakou plochu je třeba zavlažovat, jaká je kapacita vodního zdroje, který chceme využít a dohodne konkrétní detaily. Instalace na nové parcely i do již založených zahrad Stavíme-li nový dům, je dobré myslet na zavlažovací systém budoucí zahrady už od začátku. Je nutné promyslet, kudy povedeme potrubí, kde budou průchody pro potrubí a kde budeme potřebovat přívod elektřiny. Samotná realizace zavlažovacího systému by pak měla probíhat souběžně s terénními úpravami kolem domu. Na druhou stranu ale není problém instalovat zavlažování i do založené zahrady s vypěstovaným kvalitním trávníkem. Je pouze nutné provádět výkopové práce šetrně, abychom poškodili co nejmenší část travní plochy. Ideální je opatrně strhnout travní drny v celé délce budoucího výkopu a uložit. Po uložení trubek a zasypání výkopu drny zase vrátíme na původní místo. Zdroj vody Zavlažovací systémy jsou samozřejmě neupotřebitelné bez vody. Pokud nemáme dostatečně vydatný vlastní zdroj vody (nejčastěji studnu), nezbyde nám nic jiného, než při zavlažování využít vodovodní řád. Chceme-li pak za vodu ušetřit, je též možné pořídit si vlastní nádrž na vodu dešťovou, jejíž objem musí odpovídat velikosti plochy, kterou budeme zavlažovat. V úvahu se přitom bere i hodnota průměrných ročních srážek v konkrétní lokalitě. Dešťové vody by mělo být v nádrži vždy dostatečné množství a důležitá je i její kvalita. Běžně se tedy nádrže průběžně dopouštějí vodou z vodovodního řádu nebo studny. Výhody automatických zavlažovacích systémů zavlažujeme rovnoměrně, cíleně a šetrně vůči rostlinám ušetříme na spotřebě vody zaléváním ráno a v noci snížíme odpařování vody intenzita zavlažování je automaticky řízena podle skutečných srážek ušetříme čas a vložené finanční prostředky se nám rychle vrátí mnohem lépe zahradu, respektive pozemek zhodnotíme zavlažovací systémy nejsou náročné na obsluhu zlepšíme mikroklima pozemku Složení automatického systému zavlažování Pokud zvolíme právě automatický zavlažovací systém, bude řízen ovládací jednotkou, která je vybavena dešťovým čidlem. Ovládací jednotka pak řídí spouštění zavlažování automaticky, a to v závislosti na aktuálním stavu srážek. Systém funguje tak, že když začne pršet, dešťové čidlo zavlažování dočasně zastaví, respektive blokuje. V podstatě všechny typy jednotek fungují na principu časového režimu závlahy. Ten je pak ovlivňován právě čidly a senzory. Další důležitou součástí zavlažovacích systémů jsou postřikovače. Vybrat si můžeme z široké nabídky typů postřikovačů s různými výkony a tzv. poloměry dostřiku. Maximální poloměr dostřiku se pohybuje kolem 20 metrů. U postřikovačů výsuvných, které se používají především pro zalévání trávníků, jsou pak rozdíly i ve výšce jejich výsuvníku. Trysky jsou libovolně regulovatelné. Nastavit můžeme dálku i úhel postřiku. Podpovrchové zavlažování Pokud ale chceme zavlažovat například okrasné záhony a keře, použijeme takzvanou mikrozávlahu - kapkovací potrubí. Zavlažujeme tak svůj pozemek, aniž bychom zavlažováním jakkoli měnili jeho vizuální podobu, respektive estetický dojem. Při postřikování sice můžeme mít trubní rozvody umístěné pod zemí, ale vidět jsou právě postřikovače. Při zavlažování podpovrchovém je vše umístěno pod povrchem půdního substrátu. Voda se tedy dostane rovnou ke kořenové soustavě rostlin na naší zahradě a nemusí ke kořenům prosakovat. Velmi praktický je tento systém zavlažování u velmi svažitých pozemků, stejně tak se hodí i pro zahrady na střechách domů. Další výhodou podpovrchového zavlažování je menší zhutňování půdy, jemné částečky nejsou splachovány dolů. Kořeny rostlin pak lépe rostou a půda i listy rostlin zůstávají stále suché. Snižuje se tak riziko vzniku plísní, zmenšuje se hnití zeleniny a ovoce. Kapkové vířivé zavlažovače jsou včetně potrubních rozvodů vyráběné z velmi odolných polymerů. Pod zemí je zavlažovací zařízení chráněno před výkyvy teplot, změnami vlhkosti a ultrafialovým zářením. Navíc je i toto zařízení ovládáno čidly, která sledují aktuální stav srážek. Životnost a údržba Životnost každého zavlažovacího zařízení je nejvíc závislá na správném navržení, bezchybné instalaci, kvalitě vody a správném zazimování. I průměrný zavlažovací systém by měl vydržet desítky let. Na podzim je navíc vhodné ještě před zazimováním vyfukovat ze zařízení vodu stlačeným vzduchem. Pokud se nechcete spoléhat na náhodu, zajistí vám zahradnická firma jak podzimní zazimování systému, tak jeho jarní spuštění. I přesto, že jste však investovali do kvalitního zavlažovacího systému, nezapomeňte, že se vám někdy bude hodit i obyčejná kropící konev a hadice s mechanickým postřikovačem.
