Nejnáročnější podmínky prodělává stavební konstrukce během zimy. Vysoké teploty působí z vnitřní strany, z vnější strany naopak působí mráz. V neizolované konstrukci se tyto faktory setkávají, což pro ni představuje náročné podmínky, které mohou stěny objektu zatěžovat či přetěžovat. Tepelná izolace konstrukce způsobí, že tento vyhrocený střet teplotních podmínek (bod mrazu i rosný bod) je posunut mimo konstrukci a tedy do izolantu. S tímto posunem se mění i teplota vnitřních stěn, což pozitivně ovlivňuje tepelnou pohodu v místnosti. Přitom tato změna působí také proti vzniku plísní a vlhkosti v konstrukci. Kromě šetrného řešení pro konstrukci nám jde především o šetření nákladů na vytápění. Odborníci slibují snížení nákladů až o polovinu – to ovšem záleží i na souhře dalších prvků zateplování. Na penetrovaný podklad se prostřednictvím stěrkované a lepící hmoty připevňuje izolační deska, do které se v několika místech zabudovává hmoždinka pro dokonalejší ukotvení desky k podkladu. Mezi finální povrchovou úpravou a izolační deskou se nanáší ještě další vrstvička lepící a stěrkové hmoty, která prostupuje sklotextilní síťovinou. Na závěr se nanáší penetrace, na kterou navazuje povrchová úprava. Základ Než začneme s lepením izolačních desek, je třeba dobře připravit podklad. To znamená vyrovnat případné nedokonalosti a odstranit prach a mastnotu. Podklad by měl být vyzrálý, bez vad, s vyhovující vlhkostí. Teprve na takto připravený podklad se připevňují speciální hliníkové lišty, které poslouží jako základ celého systému. Následuje lepení izolačních desek. Lepidlo nanášíme podle druhu izolantu – buď celoplošně, nebo na více než třetinu plochy izolační desky, nejčastěji po obvodu desky (nikoli na hrany) a uprostřed do tří bodů. Desky začínáme lepit od hliníkové lišty horizontálně, od spodní části směrem nahoru. Druhá fáze spočívá v nanášení vrstev na izolační desku, kterou je před tím nutné přebrousit a nečistoty omést. Otvory, do kterých budeme hmoždinky fixovat, musí být umístěné kolmo k rovině povrchu desek. Konkrétní počet použitých hmoždinek nalezneme v projektové dokumentaci. I u realizace zateplovacích systémů platí postupnost provádění s dostatečnými časovými intervaly. Broušení desek lze provádět po uplynulém dni od nalepení, kotvení provádíme alespoň po uplynutí dvou dnů od lepení desek. Mechanická odolnost závisí na vrstvě, která bude základem povrchové úpravy. Správně provedená vrstva totiž izolační desku dokonale chrání před vnějšími vlivy. Začínáme nanášení stěrkové hmoty, do které se pevně zafixuje síťovina. Navazuje finální povrchová úprava, kterou lze nanášet po uplynutí alespoň jednoho týdne – po době vyzrání předchozí vrstvy. Naneseme penetrační nátěr, který opět necháme proschnout 24 hodin. Posledním krokem je nanášení omítky, která se aplikuje různými způsoby – podle typu reliéfu a struktury. Doporučujeme vybírat ze světlých barev, aby v letních měsících nedocházelo k přehřívání fasády, které může postupně ovlivnit funkčnost celého systému. Systém zateplení Düfa Therm skýtá výborné řešení pro každou fasádu – dokonce i pro problematické fasády napadené řasami, pro stávající fasády s drobnými nedokonalostmi nebo pro regeneraci staršího zateplení, na které denně působí chemické látky z ovzduší či deště.
