Uzavřený objem botníku, bez vnější ventilace, je vlastně ideální mikroklima, ve kterém rychle „dozrává“ zápach do obludné intenzity. Takže nejprve taková obecná doporučení: Jednou z dobrých rad do začátku je tedy pořízení takového botníku, či spíše stojanu na obuv, který je raději otevřený než uzavřený. Mít boty „v průvanu“ je totiž lepší. Samozřejmě, pokud již nezapáchají. Druhý nezbytný bod? Oddělovat boty pravidelně nošené od těch, které zatím jen vyčkávají na svou příležitost. Chce to jen trochu organizace, aby se vaše elegantní kožené polobotky „nenakazily“ do kecek z tělocvičny. Ušetříte si tím nemalé trápení. Přitom platí, že nejčastějším zdrojem zápachu bývají boty z materiálů umělých, a nejsnadnější obětí přenosu nevábného aromatu jsou boty kožené nebo plátěné. I proto není dobré je míchat dohromady. A do třetice všeho dobrého, boty právě vyzuté nechejte řádně vyvanout, vyvětrat. Třeba až do rána, než je znovu spořádaně uklidíte do botníku. Ona naakumulovaná vlhkost potu a teplo, které jste jim nošením dodali, je skutečnou líhní pro bakterie, které za zápachem stojí. Je samozřejmě otázka, jestli si můžete dovolit nechávat boty na zápraží nebo na chodbě před bytem. Číslo čtyři? I botník si zaslouží jednou za čas celý přerovnat a důkladně uvnitř vysát. Nutnou nezbytností je instalace lapačů pachů. Sáhnout můžete po nejrůznějších deodorizérech a umělých vůních, nebo můžete zvolit naprosto univerzální kuchyňskou sodu, dokonalý přírodní lapač pachů. Je tu i prostor pro experimenty: někomu docela dobře funguje dávat do obuvi uskladněné v botníku sáčky s aromatickým zeleným čajem. Doufejme, že je pak už nikdy nepoužije v kuchyni. Podobně pak můžete využít bavlněné nebo vatové kuličky, potřísněné pár kapkami vonných esencí. Když takovou eukalyptovou bombu vložíte do boty, kromě téhle vůně nic jiného neucítíte.Vyzkoušet můžete i vatové válečky namočené do technického lihu. Působí desinfekčně. Nebo třeba kousky pomerančové nebo citronové kůry. Jen prosím, nezapomeňte je včas vyklepat. Likvidaci vlhkosti a potenciálního zápachu můžete zabránit i tím, že do každé boty po zasunutí do botníku vložíte látkový sáček (nebo prostě zavázanou starou ponožku) naplněnou kočkolitem. Nebo podobně instalovat nemletá kávová zrnka, nastrouhané mýdlo, dětský posypový pudr. Vonítka do auta? Proč by ne. Nejspíš se ale nemůžete zbavit dojmu, že veškerou touhle důslednou prevencí spíš řešíme důsledek, a nikoliv příčinu. Ano, možná je chyba v botách. Třeba v jejich tmelu, užitém průmyslovém lepidle. Zvlášť laciné kousky dovezené z asijských zemí jsou k tomu náchylné. A tam se toho věru moc rozumného vymyslet nedá. Další možnost? Možná jen boty používáte špatně. Třeba si chodíte zaběhat nebo se prohánět po kurtu v botách, které k tomu nejsou stavěné. Možná jste si pořídili kouzelné pohádkové střevíčky, které ale nejsou na celodenní nošení. A je trochu rozdíl, jestli je vaše solidní společenská obuv vhodná k účasti na recepci, nebo i k plesu či tancovačce. Vyladit režim vhodného používání obuvi je něco, na co sami často zapomínáme. Většinou rozhoduje spíše cena nebo vzhled. Současně je ale také zapotřebí sáhnout si do svědomí. Možná jste hlavní příčinou vy sami. Vaše nohy se potí více, než je vhodné. Nebo vás vaše zdravotní dispozice předurčují k mykózám nohou. To se prostě stává. Pak ale bude zřejmě nezbytné, abyste více péče věnovali svým chodidlům. S nelehkým údělem vám mohou pomoci nejrůznější antibakteriální vložky do bot, ať už se stříbrnými nano-částicemi, nebo přírodněji laděné, odvozené od cypřišů a cedrů, obsahujících fytoncidy (rostlinné hubitele mikroorganismů). Nejspíš ale brzy sami odhalíte, že zdrojem zápachu nejsou všechny vaše boty, jen některé. A pak je úkolem zjistit, které jablko ve vašem košíku je nahnilé, respektive, které boty konkrétně zapáchají. Většina jich totiž nejspíš bude naprosto v pořádku, a umrtvující odér vychází třeba jen z několika párů. Těm bude zapotřebí věnovat trochu péče. Zjistěte, jestli jsou dostatečně suché. Pokud nikoliv, zkuste je vycpat novinami, ať pořádně proschnou. Pak je můžete směle vysypat nějakou aromatickou a pach pohlcující látkou. Buď speciálním práškem/pudrem, nebo jednou z již zmíněných variací na kuchyňskou sodu. Po zhruba půlhodině je vyčistěte vysavačem. Pořád nic?Můžete vyměnit vložky do bot. To občas neškodí u žádné boty. Zlepšení se nedostavilo? Pak je tedy třeba využít trochu radikálnějších přístupů. Pravda, hned ten první zase tak extrémní není: nechejte boty „vypálit“ na přímém denním slunci. Ony si totiž většinou bakterie odpovědné za zápach bot se slunečním jasem a horkem moc nerozumí, vyhovuje jim tma a vlhko. Že to za okny na sluníčko nevypadá? Zkuste opačný teplotní extrém. Boty zabalené do sáčku uložte přes noc do mrazáku. Bakteriím tím připravíte termální šok, ze kterého se už nevzpamatují. Obě varianty fungují dobře u bot kožených. Pokud jsou zdrojem zápachu boty látkové, zabalte je do plátěného sáčku a dopřejte jim pobyt v sušičce. Tahle sauna je zbaví života. A poslední varianta? Můžete je zkusit vyprat. Tady už ale může být riziko poškození výraznější, takže prosím s citem. Na druhé straně: věčně zapáchající boty stejně nejspíš vyhodíte, takže je můžete pračkou zachránit od neodvratného konce.ČESKÉSTAVBY.czpixabay.com
