V lesích si pravidelně všímáme řady různých značek na stromech. Značek tvarů pravidelných i nepravidelných, barvy bílé i barev pestrých, případně signálních. Některé značky mají trvalý charakter, jiné jsou jen dočasné (krátkodobé).Asi nejčastějšími značkami, jaké na stromech potkáváme, jsou značky turistické určené pro turistiku pěší, cyklistickou, lyžařskou anebo jezdeckou. České (resp. československé) turistické značení je údajně nejrozsáhlejším a nejpropracovanějším systémem značení pro turisty na světě. A právě jeho značná část vede lesy, čili hustota turistických značek na stromech (a nejen na nich, třeba i na kamenech, skalách, sloupech, plotech či obytných budovách) je skutečně vysoká. Značky na stromech však po sobě zanechávají také orgány ochrany přírody, výzkumníci, topografové, vodohospodáři, vojáci, myslivci, projektanti a další. A asi nejznámější jsou kromě značek turistických značky lesnické a dřevařské, laici se v nich ale obvykle nevyznají. Trvale lesníci vyznačují především prostorové rozdělení lesa, ale i nejkvalitnější stromy a celé kvalitní porosty určené ke sběru osiva. Všechny naše lesy jsou rozdělené na jednotky prostorového rozdělení lesa. Ty slouží pro lepší orientaci, přehlednost, evidenci, plánování atd. Větší jednotky lesa se nazývají oddělení, jsou velké několik desítek hektarů a jsou tvořené několika menšími dílci. Oddělení je v lesnické evidenci označováno čísly, dílce pak velkými písmeny. Hranice oddělení je nejčastěji tvořena cestami, potoky, okraji lesa a průseky. Na stromech jsou tyto hranice označované dvěma vodorovnými pruhy bílé barvy, délky 20 cm, šířky 4 cm a s mezerou širokou 4 cm. Hranice dílce je přitom často tvořena rovným průsekem a v terénu je označena jedním vodorovným pruhem. Toto značení je dosti husté, většinou je vidět od jedné značky na druhou. Obnovování tohoto značení se provádí trvalými barvami, které sice na kůře stromů trpí povětrnostními vlivy a také se v něm objevují mezery, jak stromy přirůstají do tloušťky, na stromech však vydrží i desítky let. Dříve se též často používaly tabulky s čísly oddělení umisťované na stromech, případně se číslo psalo černou barvou na bílém obdélníku. I na takové značení místy narazíme a to většinou v případech, že dodnes vydrželo. Jinak se ale již nepoužívá často. Na území vojenských újezdů se místo bílé barvy používá žlutá. Nejkvalitnější stromy určené ke sběru osiva jsou označované číslem mezi dvěma bílými pruhy, kvalitní porosty se dříve označovaly na okrajích zeleným pruhem okolo stromu nebo křížem. Na takové značky však dnes narazíme již jen zřídka. Zato číslo mezi dvěma bílými pruhy je často používané. A nyní ke značkám dočasným. Jde o značky označující budoucí těžbu v lese. A je logické, že při těžbě tyto značky zmizí, tedy stromy, na kterých značky byly. Barva se používá s kratší životností, která s roky bledne, vyblednout však obvykle nestihne. Tyto značky jsou nejpestřejší, tedy nejvíce barevné, navíc jsou všechny jednotlivé stromy či části porostů určené k těžbě v podniku Lesy České republiky vždy předem vyznačeny a evidovány. Jednotlivé stromy určené k těžbě se označují tečkami, plošné seče se na svých okrajích označují svislými pruhy a obrácenými písmeny T. Pokud zde mají některé stromy zůstat stát, označují se křížkem. Pro přibližování dřeva, případně těžbu harvestory, se v porostech vyznačují linky šipkami nebo šikmými pruhy na kmenech stromů. Pro vyznačení těžby se používají výrazné barvy, často barvy signální. Musí být dobře viditelné, nepřehlédnutelné. Při roztroušené těžbě je navíc zapotřebí, aby se vyznačené stromy daly na velké ploše porostu snadno najít. Pro různé druhy těžeb přitom revírníci používají různé barvy, jinou barvu volí pro probírky, mýtní těžby (určena k obnově starých lesních porostů), nahodilé těžby, kůrovcovou těžbu, vyznačení samovýrob pro obyvatele na palivo atd. Pravidlo však v tomto případě neexistuje, lokalitu od lokality se proto barvy liší. V porostech také mohou být vyznačené třeba lapáky na kůrovce před jejich pokácením, ty se označují písmenem L, případně pořadovým číslem. Někdy dokonce můžeme narazit doslova na značkovací blázinec. Obvykle se to týká různých prací v lese a značky pak mohou být kromě stromů třeba i na asfaltu příjezdové cesty. V CHKO Brdy jsou vojenskou lesní správou značené vodorovným zeleným pruhem hranice obnovních prvků (tedy pasek), označené stromy pak zůstávají při lesní těžbě stát, čímž vyznačují linii (hranici) plánované těžby. Hranice maloplošných chráněných území (přírodní rezervace a přírodní památky), případně první zóny národních parků jsou označované červeným pruhem okolo stromu. Ten je z vnější strany doplněn polovinou dalšího pruhu, rovnoběžného. Pruhy jsou široké 5 cm a jsou oddělené mezerou širokou 5 cm. Hranice lesů různých majitelů mohou být vyznačené trvalými měřickými body, ale i různými způsoby značení hraničních stromů majiteli lesa.Triangulační měřické body bývají kromě patníku a sloupku s tabulkou zvýrazněné i označením nejbližších stromů trojúhelníkem postaveným na špičku. Výzkumné ústavy běžně označují imisní, výzkumné a zkusné plochy. Tyto plochy jsou obvykle velké 0,20, nebo 0,50 ha. Po obvodu jsou označené bílým vodorovným proužkem a uvnitř plochy je každý strom označen žlutým pořadovým číslem. Projektantské značky pro plánování výstavby a opravy cest nejčastěji vyznačují vzdálenosti a objekty podél tras cest.Dřevaři si značí různými značkami kulatinu, především jde o prevenci před krádežemi, ale i o identifikaci či označení kvality a původu. Doupné stromy se označují modrým trojúhelníkem umístěným v prsní výšce a postaveným na hranu. V CHKO Brdy používají oranžový plný trojúhelník o velikosti cca 10 cm, který je postaven na základně špičkou k vrcholu a umístěn přibližně ve výšce očí. Označují se tak stromy, na kterých je umístěna budka pro lesní ptactvo.Zdroj: lesycr.cz, wikipedia.org
