Pojďme se podívat na charakteristiku okouzlujících omítek Mamutherm a další informace, které je třeba znát. Ve stručnosti si představíme základní druhy omítek a jejich vlastnosti – co mají společné a čím se odlišují a některá doporučení. Základní druhy Paleta nabídky omítek je velice široká. Pro zjednodušení si pro charakteristiku vybereme jen zástupce základních druhů omítek: mozaikovitá, minerální rýhovaná, umělopryskyřičná, silikátová a silikonová omítka. Jiné složení přináší jiné spektrum vlastností i nové možnosti použití. Mozaikovitá omítka obsahuje přírodní kamínky a je vhodná pro provádění bezespárých dekorativních vrstev. Je lehce zpracovatelná, soudržná a vysoce odolná, což předurčuje její použití pro namáhané plochy na vyrovnaných vnějších nebo vnitřních omítkách. Na výběr máme hned 17 atraktivních odstínů. Minerální rýhovaná omítka je vodoodpudivá - použitelná také do vnitřního nebo vnějšího prostředí. Pro zabarvení se používají odolné anorganické stálobarevné pigmenty. Umělopryskyřičná omítka má konzistenci pasty a hodí se pro vytváření finálních vnějších povrchových úprav budov. Výsledný pevný povrch je navíc paropropustný. Silikátovou omítku tvoří báze z vodního skla kdežto silikonovou omítku tvoří báze silikonové pryskyřice. Oba dva druhy vytvoří unikátní povrch vnějších povrchových úprav objektů. Vybírat můžeme ze dvou stylů struktur: zatíraná nebo rýhovaná. Všechny typy omítek jsou obohaceny o fungicidní a algicidní přísady, které při běžných povětrnostních podmínkách způsobují velice dobrou odolnost omítky vůči nežádoucím houbám, řasám a mechům. Pokud se rozhodneme pro probarvené materiály, doporučuje se používat výrobky jedné šarže na jedné ucelené ploše, abychom předešli případným barevným rozdílům. Vždy musíme dbát na to, aby plochy, které sousedí s omítanou konstrukcí, byly zakryty pro ochranu před postříkáním. Při jakýchkoliv nejasnostech ohledně konstrukčních zvláštností nebo specifik podkladu doporučujeme konzultaci s odborníkem. Vybírání druhu omítky také ovlivňuje podklad, na který bude nanášena. Na některé podklady je třeba nanést ještě některé vrstvy (např. penetraci nebo nátěry pro lepší přilnutí). Výchozí podklad by měl být suchý, pevný, zbaven nečistot, prachu a nesoudržných částí. Každou směs musíme před nanesením dobře rozmíchat. Vyloučené je jakékoliv dodatečné přidávání pojiv, kameniva nebo jiných přísad. Nanášení omítek se liší v závislosti na druhu. Záleží dokonce i na materiálu, ze kterého je vyrobena používaná stěrka pro nanášení vrstvy omítky (hladítka jsou nerezová, umělohmotná, polystyrenová, gumová apod.). Teplota, při které lze omítkové směsi zpracovávat, se musí pohybovat od +5 do +30ºC. Čerstvě nanesenou omítku bychom měli chránit proti dešti.
