Ochlazováním se mohou vysušit, zalévání jim může způsobit žízeň, voda na listech je může snadno spálit a nevhodný materiál dělá z květináče pec. Přežití pokojových rostlin během období velkého horka je plné nástrah.
Slunce, to je zdroj energie života rostlin. A ano, pokojové rostliny jsou sice do značné míry na slunečním světle závislé, ale současně potřebují před slunečními paprsky i ochranu. Zkrátka, všeho moc škodí a vnější vrstvy listové tkáně se mohou snadno spálit. Chce to aspoň přibližně vědět, kolik hodin a jak intenzivnímu slunci jsou rostlinky vystaveny.
)
I slunce může škodit
Když to doopravdy „praží“, je lepší odsunout pokojvky z přímého plného osvitu někam do stínu, a dopřávat jim sluneční lázeň jen z rána. Spáleniny, tedy buď přesušení vedoucí ke zhnědnutí, potažmo narušení integrity listového povrchu – obvykle doprovázené zežloutnutím nebo zběláním listů – se už totiž nevyhojí.
)
Pokud si jednoduše nemůžete dovolit rostliny z parapetu dvakrát za den stěhovat, bude užitečné jim pořídit nějakou zástěnu. Často postačí obyčejná síť, něco poskytující částečný zástin proti úpalu.
Rostliny nemají úplně sofistikovaný systém termoregulace, ale ochlazovat se umí. Tím, že „transpirují“ vodu, kterou vydýchávají průduchy v listech. Jakoby se potí. Háček je v tom, že tenhle systém má své brzdy. Rostlina tímhle pocením obvykle nechce úplně vyschnout, vydat se z veškeré dostupné vody, a tak když je toho horka od sluníčka moc, raději ty průduchy preventivně uzavře.
)
Tím se přestane ochlazovat a může dojít k sesychání. Přesně tak - nechce vyschnout a proto vyschne. Říkali jsme, že to nemají úplně domyšlené. Ale když má k dispozici dostatek vody - je dobře hydratovaná - dokáže se sama tím pocením ochlazovat déle a tomu horku spíš odolá. Co z toho plyne? Že za horkých dní je třeba více zalévat.
Voda není vždy ta správná odpověď
Není na tom nic překvapivého. Pokojovky totiž mají během veder větší spotřebu, jsou žíznivější. A jejich substrát se také rychleji vysušuje, slunce z něj rychleji vodu vytáhne. Takže dávkovat častější zálivku. Jenže pozor! Je třeba rozlišovat mezi tím, kolik vody je obsaženo v substrátu, a nakolik je vlastně rostlina hydratovaná.
)
Ono to totiž nefunguje přímou úměrou. Když v květináči vytvoříte rýžové pole – zkrátka ta rostlina bude plavat – dobře se jí nepovede. Při přemokření se může snadno udusit, utopit. Buď kořeny usazenými v bahně zastaví příjem vody (podobně, jako by se přestala potit průduchy) - začne schnout. Anebo - při výrazném a dlouhodobějším přelití - hnít.
Trefit, kolik vody je tak akorát, to je ten největší kumšt. Vést vás může to, že za horka pokojovky musíte zalévat po menších objemech, ale frekventovaněji. Aby to květiny dokázaly zpracovat. Svěšené listy „unavené rostliny“ přitom mohou signalizovat, že vody je málo, anebo taky moc. A vy se nejdřív musíte přesvědčit – třeba tím, že do substrátu strčíte prst – jako se to s tou vláhou vlastně má.
)
Rostliny přelité, s příznaky počínajícího hnití kořenů, nenechávejte na sílu vysychat. To by moc velká záchrana nebyla, pro pokojovky by to byla cesta z jednoho stresujícího extrému do druhého. Raději je prostříhejte, zbavte „rozměklých“ částí a celé přesaďte do úplně nového substrátu.
Se zaléváním se pojí ještě dvě velmi podstatné drobnosti: zalévat byste měli spíš ráno a navečer. Když budete zalévat přes poledne, může být, že úpalné horko si tu vodu ze substrátu vytáhne ještě dřív, než dorazí ke kořínkům. A druhá věc? Určitě nezalévat (a nerosit) listy rostlin vystavených přímému slunci.
Vodní kapička působí podobně jako zvětšovací sklo, lupa. A touhle čočkou se umí listy propálit. Je to trochu neintuitivní, ale ochlazováním listů vodou můžete pokojovku spálit.
Kostky ledu? Nejen do pití
Nezapomeňte prosím ani na to, že voda pro zálivku by měla mít „pokojovou“ teplotu. Zalévat ledovou vodou může rostlině přivodit teplotní šok. Led, respektive ledové kostky, vám ale trochu pomoci mohou.
Abyste nemuseli co dvě hodiny obíhat s konví celou svou rostlinnou kolekci, můžete k některým slunci exponovaným květinám přidat kostky ledu. Pozor – nesmí ležet na povrchu, nesmí se dotýkat přímo rostliny, nesmí se dotýkat jejích kořenů. Spálili by ji. Ale když budou „v hlíně“, budou se postupně rozpouštět a rostlinu pomalu osvěžovat.
)
Snižování teploty a vytváření příznivějšího klimatu, toho se dá dosáhnout třeba tím, že zvýšíte koncentraci vodních par v ovzduší. Třeba, že nedaleko od rostlin zapnete zvlhčovač vzduchu, anebo vedle nich položíte další misku s vodou.
V uzavřených prostorách pozor na skleníkový efekt a kondenzaci, vysrážení vodních par. To by zase byly ty kapičky na listech, které v kombinaci se sluníčkem mohou ublížit. Další maličkostí je „čistota“. Ano, ta je půl zdraví. Rostlinám se horka snáší lépe, když je povrch jejich listů hladký, čistý a nezaprášený. Setřít listy vlhkou utěrkou, to je pro ně příjemné pohlazení.
)
Pozor na květináče a průvan
Omezit zbytečné přehřívání je - zvláště u slunci exponovaných rostlin – neméně důležité. Problémem může být už samotný květináč. Černý plastový se přepaluje, kořeny rostliny jsou v něm jako v peci. Pro pobyt v horku je u rostlin špatně tmavá barva i plast. Chtělo by to přesadit.
Jenže o moc lépe na tom nejsou ani květináče z pálené hlíny. Ty se totiž snadno přehřívají, a to naakumulované teplo si uchovávají, aby ho později sálaly ven i dovnitř. Takže substrát/kořeny mohou zahřívat ještě hodiny po západu slunce.
Ideální jsou silnostěnné keramické formy, světlých barev a glazované. Snížit přehřívání substrátu můžete i tím, že ho třeba na povrchu posypete bílou štěrkovou drtí. Pro ochlazování a osvěžování rostlin je pak o něco lepší rosit – než povrch listů – právě substrát. I když se z něj bude vláha odpařovat rychle, vytvoří to aspoň na chvilku kolem rostliny příjemnější mikroklima.
)
Roztočit naplno větrák ventilátoru, abyste se vzduch začal trochu hýbat a ochladili jste se? To úplně špatný nápad není - když jde o lidi. Pokojové rostliny, uvyklé na stabilní klima, to ale moc neuvítají. Mohou se nachladnout. V průvanu se jim dobře nepovede. Zvlášť choulostivé jsou orchideje, kterým může zapnutý větrák poškodit květy.
Pokojové rostliny neumí mluvit (a pokud ano, nezdá se, že by si chtěli povídat s námi), ale jisté formy komunikace tu přeci jen jsou. Hovoří svými rostlinnými těly. Svěšené nebo zkroucené listy, zavadající stonky, spálené špičky listů, vadnutí. To jsou signály, které je třeba vnímat.
Pokojovým rostlinám pomůžeme přežít vlny veder tím, že si jich budeme více všímat. A tak nejlépe poznáme, že už je třeba čas jim zase trochu přidat vody, aby se jim lépe „potilo“.
Zdroj: BHG.com, HouseBeautiful.com, 9now.nine.com, CountryLiving.com, metro.co.uk.com, Planterina.com
