Bokaši není kompost. Zvládne všechny odpady z kuchyně, ale musí se o něj pečovat

Zatímco přídavek kompostu do záhonků pozitivně ovlivňuje strukturu půdy, bokaši je spíš o krmení půdní mikroflóry. Která, pokud je dobře vyživená, může ovlivňovat půdu i bez kompostu.

Bokaši totiž není klasickým kompostováním, ze svého principu je spíš fermentací. Kvasným procesem, který má blízko k mléčnému kvašení a siláži. Proto probíhá – na rozdíl od nám důvěrně známého kompostování – za podmínek minimálního přístupu čerstvého vzduchu. Ne zcela anaerobně, spíš mikro-aerobně. To je jeho první odchylka. A jak se dá odtušit, za takových podmínek budou u rozkladně-kvasných procesů hrát velkou roli mikroorganismy. Ty ušlechtilé, užitečné.

Takové, které zajistí zdárný průběh zpracování odpadu. Udržovat bokaši v chodu tak zahrnuje náležitou přípravu a péči o ty správné druhy bakterií. Jako byste si pěstovali sami v kbelíku svou malou mikrobiální zoo. Což je druhý unikát této metody. Kde se vlastně vzalo bokaši? Ten nápad tu byl a v Koreji – zemi, kde mistrovsky ovládají všemožné fermentační postupy - dobře fungoval dlouhá staletí.

Teprve v 80. letech na něj ochrannou známku a nezbytnou cenovku nalepil profesor Teruo Higa z Okinawy. Ta myšlenka byla zkrátka tak dobrá, že bylo škoda ji nějak nezpopularizovat a nezpeněžit. Nabízela totiž funkční alternativu k likvidaci odpadu každé domácí kuchyně, umožňovala vyrobit z něj surovinu pro hnojení zahrady - a to celé přitom bez zápachu. Tedy, téměř bez zápachu. Celé je to totiž drobet složitější.

Hlubší smysl dává bokaši jen tam, kde máme zajištěný stálý přísun kuchyňského odpadu. Když doma zvládáte bezodpadový provoz, tohle se vám hodit moc nebude. A taky je bokaši dobré jen tam, kde můžeme produkt fermentace, onen nakvašený odpad, ihned a napřímo zužitkovat zapravením zpracovaného odpadního materiálu do půdy. Jako organické hnojivo.

Pokud nemáte zahrádku, nebude bokaši pro vás to pravé. Ale jestli ji máte? Pak to začíná být hodně zajímavé, protože ona bakteriemi nahlodaná hmota v sobě nese téměř plný podíl obsažených živin a uhlíku. A to vyhladovělé záhonky a půdní bakterie docela ocení. Dostanou totiž maximum. Současně bokaši funguje preventivně proti řadě škůdců.

Velkou výhodou bokaši je, že – na rozdíl od kompostu, který zraje dlouhé měsíce až léta – trvá jeho proces pouhé týdny. Přesněji, na výrobu biologické kultury potřebujete zhruba dva týdny, a fermentace pak trvá, v závislosti na podmínkách, třeba jen deset dní. Taky je to záležitost, kterou můžete běžně provozovat doma. Za pokojové teploty, celoročně. Kompost přes zimu stojí, bokaši ale jede pořád - aniž byste ty zbytky z kuchyně museli někam vynášet ven. Protože když se to dělá dobře, nelétají kolem toho octomilky ani jiný hmyz. Správné bokaši nesmrdí, byť má lehce kyselkavý nádech.

Zmínit je třeba i to, že fermentace bokaši má mnohem větší, funkčnější rozsah zpracovávaného organického materiálu. Do klasického kompostu byste například zbytky vařeného masa z kuchyně dávat neměli. A zrovna tak ani tuhé slupky citrusových plodů, sýr nebo syrové kůže. Bokaši ale obsáhne i tyhle obtížně zpracovatelné odpady. Samozřejmě tu platí, že čím menší kousky to budou, tím lepší – a rychlejší – bude i výsledný efekt.

S výhodami se ale pojí i nevýhody. Předně, je to poměrně maloobjemová metoda, která na jeden kbelík utáhne asi 5-10 litrů kuchyňského odpadu. Zádrhel je v tom, že do onoho kbelíku určitě nesmíte přidávat zbytky častěji, než jednou za den. Raději jednou za 2-3 dny. Proč? To by se totiž častým otevíráním kbelíku do fermentované hmoty dostával vzduch. Což by se nelíbilo ani těm užitečným bakteriím, a anaerobní kvasný proces by se brzy zvrhl do aerobního.

Nefungovalo by to, začalo by to smrdět a objevil by se i ten polétavý hmyz. Taky si musíte dávat pozor na plesnivé zbytky. Ty by totiž onu ušlechtilou kulturu v kbelíku mohly docela ovládnout. Takže reálně k domácímu použití budete potřebovat víc než jeden kbelík, abyste na mikrobiální kultury moc neluftovali. A musíte si dobře pamatovat, kam se přisypávalo posledně.

Kolik těch kbelíků ale bude nakonec zapotřebí? Záleží hodně na tom, kolik toho odpadu vlastně vyprodukujete. Ale optimálně, u čtyřčlenné domácnosti, ty kbelíky mohou být i čtyři. To už trochu místa zabere. Když se pokusíte rozjet bokaši ve větším objemu, nejde to vždy podle plánu, fermentace nemusí probíhat rovnoměrně. Na prostoru tedy neušetříte.

Kde tedy začít? U nádoby, která bude náležitě „vzduchotěsná“, tedy s pevným přiléhavým víkem. Ideálem je pak nádoba dvoupatrová, s jemným sítem jako předělem na dně a kohoutkem výpusti umístěným dole. To proto, že fermentované organické odpady produkují „šťávu“, fermentační tekutinu, které se trochu s nadsázkou říká čaj bokaši. Ten prosím určitě nepít.

Jinak se ale s uspořádáním nádoby dá všelijak experimentovat, a právě ta různorodost uspořádání, objemů, sít a tvarů možných modelů dělá z bokaši komerční produkt. Můžete si ji koupit jako hotovku, designovou záležitost, anebo domácky kutilsky sestavit. Na dno svrchního nádoby pak nachystáte „substrát“ pro růst bakterií, většinou otruby anebo rýžové či kukuřičné výlisky, a pak onu bakteriální kulturu, kterou většinou přikrmíte trochou cukru, abyste ji podpořili v růstu. Ještě zavlažit – optimální vlhkost substrátu je prý kolem 60 % - a pak už nic. Dva týdny necháte bakteriální školku množit se.

Jaké ty bakterie jsou? Obecně jde o zástupce rodu Lactobacilli. Můžete si je koupit v předsušeném startéru, který přidanou vlhkostí aktivujete, nebo si je objednat ve specializovaných obchodech. Ale pokud chcete experimentovat, můžete si je klidně vyrobit a namnožit i z živého jogurtu anebo kvašeného zelí. Pořád je to jedna a ta samá parta mikroorganismů. A když máme namnoženo? Začneme na substrát prorostlý mikrobiální kulturou vrstvit zbytky z kuchyně.

Není od věci je vždycky pořádně upěchovat, určitě nepromíchávat (to by dovnitř zanášelo vzduch). A občas se hodí taky přisypat uzrálý substrát bokaši z jiné fermentační nádobky. To aby to kvašení bylo rovnoměrné.

Po dalších dvou týdnech ztratil bokaši-odpad asi desetinu svého objemu a čtvrtinu své hmoty - zelenina se umenší o něco víc. Ale v podstatě vypadá pořád svými proporcemi stejně, jako když jsme ji do kbelíku sypali. Je to v nepořádku? Ne. Bokaši je o tom, že celou tou hmotou odpadu mezitím prorostly ony ušlechtilé mikrobiální kultury. A protože ty jako vedlejší součást svého metabolismu uvolňují kyselinu mléčnou, postarali se o sterilizaci onoho odpadu. Teď už jej můžete bez obav zakopat do záhonku. 
Tam se bleskově rozloží, a protože je už fermentací zdárně nahlodán, půdní bakterie jej zužitkují jako snadno dostupnou výživu. Je to jako trochu jiný humus, výživa pro mikroorganismy v půdě. Které tímhle přídavkem živin náramně posílíte. Zajímavostí je, že přídavek bokaši-odpadu do půdy hubí škůdce, například háďátka. A odpuzuje i další hmyzí škůdce a parazity, kterým kyselina mléčná ani trochu nevoní.

Jestli ale někomu bokaši-odpad voní, tak to jsou žížaly. Ty fermentované organické zbytky v půdě přímo magneticky přitahují. A na zahradě plné půdu provzdušňujících a humus vyrábějících žížal žádný zahradník neprodělá. Ano, vypadá to divně, když do záhonků zarýváte mazlavé zbytky fermentovaných brambor, skrojků jablek a okurek od oběda, který jste měli před měsícem. Ale funguje to skvěle. 

K nastartování půdní mikroflóry můžete – na celé zahradě – využít i onen bokaši-čaj. Zředěný vodou, protože je poměrně dost silný. S metodou bokaši tak dáváte organickému odpadu z kuchyně nový smysl, děláte z něj vyživující surovinu pro půdní mikroorganismy. A je to rychlejší, než kompostování.

Jasné pro téhle metody spočívá v tom, že sterilizuje kuchyňský odpad, a dělá z něj něco s přidanou hodnotou pro zahradu. Nevýhodou je pak to, že jde o maloobjemový proces, fermentační kultura musí řádně „dozrát“ a je třeba ji hlídat před zhoubnými plísněmi. Jinak to ale nemá chybu.

Zdroj:  APnews.com, Journal of Crop Production, TeraGanix.com, DudeGrows.com, BokashiLiving.com