Fádní a obyčejný, možná až hraničně nenápadný. Takový byl a navenek vlastně i zůstal rodinný dům, který v uličkách irského města snadno přehlédnete. Přesto se tu odehrály změny doslova přelomové. Od světa vysokou zdí oddělené bydlení se dočkalo zásadní přestavby na úrovni přízemí. Uzavřený objekt se díky rekonstrukci rozrostl, modernizoval a vyspěl.
Dům, nebo domov?
Čtvercový půdorys, křížové rozdělení čtyř místností spojovací chodbou. Profil stavby částečně limitovaný vysokou obvodovou zdí, která těsně přiléhá k hranici pozemku; za ní je hned chodník a ulice, k nimž je dům přilepený. Výhled ven nabízejí jen skromná okna v patře, kontakt se zelení se omezuje na malý dvorek. Upřímně, podle takových dispozic by dům s půdorysem 96 metrů čtverečních ničí pozornost neupoutal. Jenže i všední domy, jakých v Irsku vyrůstaly ve čtyřicátých letech tucty, jsou něčím domovem. A mezi domem a domovem je propastný rozdíl.
)
)
)
)
Domov si změnu zaslouží
K domovu se vážou vzpomínky, ceníme si ho a opravami a rekonstrukcemi posouváme jeho příběh dál. To byl i případ tohoto domku na dublinském předměstí. Majitelé se rozhodli ho modernizovat a rozšířit – jak sami říkají: „S prvky důvěrně známými, ale tak přehnanými, až to překvapí.“ Ve zkratce: rozhodli se odstranit dvě stěny směřující do dvora a domek otevřít tehdy ještě neexistující zahradě. Zní to divoce, ale stavba s křížovým uspořádáním přízemí a nosnými stěnami ve středu to podle statiků skutečně umožňovala.
Bez stěn je najednou místa dost
Dům, zpoza zdi stále stejný, začal prodělávat jednu změnu za druhou. Do rozvolněného plánu se pohodlně vešly čtyři pokoje – knihovna, kuchyně, jídelna a obývací pokoj – které mohly na rozdíl od dřívějška těžit z denního světla prostupujícího zahradou i z různých výšek stropů, jež jinak spojitý prostor vizuálně odlišují. Chytrým prvkem je zapuštěná stropní lišta: místnosti lze v případě potřeby „obalit“ závěsem nebo pásem posuvných či sklopných dveří, anebo je za příznivého počasí dočista otevřít terase a zahradě.
)
)
Každý z pokojů tak podle své funkce získává přídomek venkovní: kuchyně, čítárna i obývací pokoj se stávají součástí soukromé oázy dvora. Bez omezujících rohů a stěn se „dům může šířit ven“ – v zastavěném prostoru se zmenší stopa obyvatel a rozroste plocha pro vybavení. Stabilní jádro domu nese servisní a instalatérské prvky, technickou místnost, sklad, umývárnu s koupelnou a schodiště do patra. Dům ani před rekonstrukcí neoplýval volným prostorem, ale teď s ním aspoň hospodaří lépe.
)
Úspornost je vedlejší produkt designu
Vestavěné spotřebiče, policové stěny a skříně neubírají místo, a přitom poskytují úložnou kapacitu; bydlení působí nezastavěným, nepřeplácaným dojmem. Díky lepší izolaci a utěsnění obálky dosáhl dům na energetický štítek BER A2. Jak ale říkají obyvatelé: „Dům tu nálepku nese lehce, ne jako odznak.“ Energetická efektivita nebyla prioritou, je jen vedlejším výstupem chytrého designu. Právě takové drobnosti posouvají starý dům rekonstrukcí dál.
)
)
Například chytře vložená střešní okna v patře, prosvětlující tři ložnice s koupelnou na 45 metrech čtverečních, vycházejí z „dostupného minima“ a dostávají z něj maximum. Dřevěné obložení lemuje prostor rozjasněný bílými omítkami a vizuálně ho prohřívá. Krb zůstal nezbytností, byť zcela renovovaný. Je to o eleganci a jednoduchosti, s jakou se lze dobrat výsledku. Zvenku vypadá dům pořád stejně – dočkal se jen vřesově zelené střechy a měděných okapů. Nikdo, kdo jde podél zdi, neuhodne, jak se tenhle nenápadný rodinný dům proměnil.
Zdroj: David Leech Architects
Foto: David Grandorge
)
)
)
)
)
)
)
)
