Struktura dřeva, obsah vody v něm a smršťování

Svou strukturou tvoří převážně podlouhlé buňky ve dřevě síť. Ta je výborně propustná pro kapaliny i plyny ve směru podél vláken, výrazně méně však napříč vlákny, tedy kolmo k buňkám. Voda tedy dřevem snadno proudí, stejně tak se zde však velmi dobře zadržuje – v dutinách buněk, v mezibuněčném prostoru, i v buněčných stěnách. Obsah vody je však ve dřevě omezený.

Maximální relativní sytost (vlhkost) stěn buňky je 25 až 35%, maximální obsah volné vody ve dřevě je pak podle druhu dřeviny 60 až 250% v poměru k celkovému obejmu buněk. Samozřejmě vždy dosahuje vysoké vlhkosti dřevo rostoucí či čerstvě pořezané, obzvláště pak na jaře, kdy dřeviny vodu doslova „sají.“ Poměr vody ovliňuje i klima dané lokality a vzrůst dřeviny.

Dřevo mění obsah vlhkosti závisle na změnách svého životního prostředí – je hydrofobní. Dřevo dokáže nabírat vodu (vlhkost) dokonce i z pouhé vzdušné vlhkosti. Pokud je skladujeme v klidu, sníží se za určitý čas obsah vody až na hodnotu takzvané „stabilní vlhkosti.“ Je nutné dřevo nejen dostatečně vysušit, ale počítat i s vlhkostí v místě jeho použití. Trvalá vlhkost dřeva má dokonce přímý vztah k teplotě – čím je vyšší, tím nižší je právě trvalá vlhkost materiálu. A s vlhkostí se mění i objem dřeva a tedy i rozměry a právě tento fakt nám může působit potíže. Hovoříme o takzvané „kontrakci,“ ke které dochází při snižování množství vázané vody ve dřevě. Kontrakce se zastaví pouze v okamžiku, kdy je dřevo vysušeno zcela. 

Smršťování (kontrakce) je závislé na struktuře konkrétního dřeva a tedy druhu dřeviny, ale i rozsahu změny vlhkosti. V tangenciálním směru se přitom dřevo smrští 1,5 až 2x více než ve směru radiálním (v podélném směru je tedy smršťování zanedbatelné). Při maximálním (úplném smrštění), kdy se obsah vody ve dřevě blíží 0, dosáhne úbytek dřeva v tangenciálním směru 6 až 10% a v radiálním směru (podélně) 3 až 5%, celkem pak 12 až 15% a to je poměrně dost!“ Proto je dřevo nutné sušit ještě před jeho finálním zpracováním.

Jak se dřevo suší

Dřevo sušíme přirozeně (přirozené postupné proschnutí) či uměle v sušárnách. Sušením nejenže dosáhneme stavu, kdy už lze dřevo využít k finálnímu účelu, ale zároveň je chráníme před hnilobou, plísní a hmyzem. Suché dřevo se nekroutí, nepraská a zachovává si stálé vlastnosti. Celý proces začíná již pokácením stromu, ten se smí kácet pouze v období „klidu mízy,“ čili na podzim nebo těsně před jarem. Ihned po pokácení se kulatina zbavuje větví a musíme ji podložit, aby nehnila. Jelikož je sušení kulatiny obtížné a zdlouhavé, navíc dřevo často praská od středu, musíme dřevo co nejrychleji dopravit na pilu a nařezat. U hotového řeziva zbavujeme okraje fošen a trámů kůry, čímž se zbavíme dřevokazů a rizika držení vlhkosti, která zůstává pod kůrou vždy nejdéle.

Přirozeně se dřevo suší venku na tzv. „hráních.“ Menší množství řeziva je možné si doma usušit na půdě. Jsou zde pro tento účel ideální podmínky. Pokud nemáte půdu, je nutné najít místo, které není přímo na Slunci a kde je dobré proudění vzduchu, jelikož dřevo se suší vzdušným prouděním, nikoli teplem. Spodní vrstva sušeného dřeva musí být alespoň 30 cm nad zemí a musí být naprosto vodorovná. Všechny další vrstvy se ukládají na proklady (latě, hranolky - sušené dřevo nesmí být přímo na sobě). Proklady se umisťují alespoň půl metru od sebe. Takto jsme vytvořili hráň, kterou nakonec důkladně zakryjeme a zakrytí zatížíme. Vhodný je také preventivní postřik sušeného dřeva před dřevokazným hmyzem, případně dřevo natřeme prostředkem proti škůdcům (třeba Lignofix) a čela trámů a trámků je vhodné natřít barvou (např. bílý balakryl), díky které nepopraskají.

Doba schnutí dřeva je závislá především na jeho druhu a poté právě na kvalitním uskladnění. Procentuální obsah zbylé vody ve dřevě se měří vlhkoměrem, využít však lze i odhadu zkušeného oka. Dosáhnout bychom měli vlhkosti dřeva nezbytné pro použití ve vytápěném bytě od 8 do 10%, v domku s kamny od 10 do 12% a pro exteriér od 14 do 16%. Běžné řezivo ze smrku proschne za 1 rok, dubové řezivo naopak za až 4 roky.

Další možností vysušení dřeva je umělý proces v sušárně, jde však o poměrně nákladnou službu. Ještě před transportem do sušárny je ale nutné nechat dřevo alespoň 14 dní odpočinout. Zakoupené suché a již ohoblované nebo i broušené dřevo má také své kouzlo – je to bezpracné, bez nákladů na dopravu a vy se již můžete rovnou věnovat výrobě. Využít lze služeb malých sušáren i sušáren průmyslových kondenzačních a vysokofrekvenčních. V sušárně se dřevo obvykle napaří a pak ochotněji odevzdává svou vodu a ústrojné látky společně s tou nově přijatou (na podobném principu fungovalo dříve plavení dřeva, dřevo nasáklo vodu a pak paradoxně lépe vysychalo).