Jak vybírat dlažbu a obklady Zobrazit fotky zobrazit 8 fotek

Keramika je ,,věčná.“ Výroba tohoto materiálu probíhá za vysokých teplot, proto vysoké teploty také dobře snáší a celkově je vůbec velmi odolný. Jako podlahová krytina předčí dřevo všude, kde je zvýšená vzdušná vlhkost či vlhkost přímo na podlaze. Kobercům zase úspěšně konkuruje tam, kde se podlaha hodně špiní a my přitom požadujeme jednoduchý a rychlý úklid.

Klasickému rozměru 20x20 již odzvonilo?

Velikost dílců začíná na mozaikových čtvercích 2×2 cm lepených pro lepší manipulaci na podkladové síťce. Současná technologie výroby umožňuje jít až po rozměr 120×60 cm. To už je extrém, ale dlaždice o straně 30 cm se používají celkem běžně. 
Po dlouhém období, kdy dílce byly ve všech interiérech zásadně čtvercové a i velikostí velmi podobné, chtějí lidé změnu. U podlahové dlažby platí úměra – čím větší plocha dílce, tím větší musí být i tloušťka dlažby.

Pro velké formáty hovoří také fakt, že méně spár znamená méně usazených nečistot. Obchodníci s dlažbou však nabízejí účinné prostředky určené na čistění a bělení spár. Některé z nich zároveň působí jako prevence proti tvorbě plísní.

Při výběru velikosti se ale stejně jako u barvy řiďte hlavně typem místnosti, do které keramika přijde.

Kdo očekává opravdu snadnou údržbu, dá zřejmě přednost kalibrovaným dlaždicím. Jsou vyrobeny na přesný rozměr a jejich výroba je náročnější, proto jsou i dražší. Spára dlaždice se dostává až na šířku pouhého jednoho milimetru a vzniká tedy téměř jednolitá plocha. To samé umožní dlaždice upravené dodatečně zabroušením. Takto vzniklé plochy působí na pohled moderním až strohým dojmem.
Foto: Radek Bukvald
Foto: Radek Bukvald
Foto: Radek Bukvald
Foto: Radek Bukvald

Jak vybrat prodejce?

Důvěru si určitě zaslouží firmy, které už několik let spolupracují se stabilními dodavateli. Jejich zboží mají již prověřeno, znají procento případných reklamací a podobně. Účastní-li se navíc pravidelně různých výstav a veletrhů dokážou vám doporučit, co je ve světě zrovna v módě. Kvalitní poradenství a počítačová vizualizace toho, jak bude interiér v budoucnu vypadat, by měly být samozřejmostí.

Kam se která dlažba hodí?

Koupelna

Zde snad ani jiný materiál na podlahu i na zeď téměř nepřipadá v úvahu. Do koupelen a dalších prostor se zvýšenou vlhkostí se výborně hodí slinuté nenasákavé dlažby (gres). Jejich střep připomíná sklo. Slinutosti se docílí zpracováním za vysokého tlaku a teploty. Tento typ keramiky je mrazuvzdorný, takže vám nic nebrání, abyste design vaší koupelny sladili třeba s terasou.

Do koupelen je také výhodné vybrat dílce na povrchu zdrsnělé jako prevenci proti uklouznutí. Spárovací hmoty pak volte takové, které obsahují přísadu proti plísním a jsou vyrobeny z vodoodpudivého materiálu.
Foto: Radek Bukvald
Foto: Radek Bukvald
Jednou z mála nevýhod keramické dlažby je její studený povrch. Tento problém je však dnes už snadno řešitelný. V koupelnách se pod dlažby samozřejmě hojně využívá podlahové vytápění. To má minimální tepelné ztráty, pokud jde o dlažbu slinutou, která dosahuje výborné tepelné vodivosti.
Kromě zvýšené vlhkosti musí keramika v koupelnách snášet také mechanické povrchové namáhání při čistění nejrůznějšími prostředky, často i dosti agresivními.

Větší koupelnu můžeme rozdělit na jakési zóny. Odlišíme je jiným tónem zvolené barvy, orientací dílců ,,na koso,“ oddělěním ozdobným pásem listel a podobně.

Způsob položení dílců dělá s prostorem divy. Dlaždice použité naširoko například zvětšují opticky místnost (zejména jsou-li jednobarevné a světlé).
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)

Chodba

I zde počítáme se značným mechanickým namáháním. Do chodby jsou nutností otěruvzdorné dlažby od třídy III a výše. Povrchovou úpravu lze do hal a chodeb doporučit spíše matnou. V těchto prostorách je přeci jen dost pravděpodobné, že časem dojde k poškrábání třeba drobnými kamínky ze špatně očištěných podrážek. Nebezpečím jsou také domácí mazlíčci. Na matné dlaždici je každé opotřebení méně vidět.

Chodby a haly často sousedí s venkovním prostředím. Sluší jim tedy přírodní design – terakotové odstíny a třeba vzhled imitující kámen nebo dřevo.

Kuchyň

V kuchyni musí zase dlažba odolávat případnému pádu nejrůznějších ostrých nebo těžkých předmětů a musí být lehce omyvatelná. K dobré hygieně bez nadměrného užívání chemie přispějí úzké spáry.
Někdo má rád v interiéru teplé odstíny, protože prostor zútulňují. Studené barvy dlaždic ale také mají něco do sebe, protože působí čistě. To oceníme v kuchyni i koupelně. V kuchyních se v poslední době také dobře uplatňují obklady skleněné. Vyrábí se v mnoha odstínech, v provedení lesklém či matném. Sklu vzhledově velmi podobné jsou keramické obkladačky na povrchu s glazurou nanesenou po vypálení. Tato operace jejich výrobu samozřejmě o něco zdražuje.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Úplně specifický typ dlaždic si vyžaduje obkládka okolí krbu. Jsou slinuté, tedy méně pórovité a snesou i teploty okolo 100 oC.

Keramické dlaždice umí napodobit nejrůznější materiály

Někomu dělá dobře, když návštěva na první pohled pozná prvotřítní španělské kachlíky. Mnozí ale naopak zmatou pozorovatele dlaždicemi s tak nápaditým dekorem a povrchem, že je nutné si na obloženou zeď přímo sáhnout. Jinak by bylo velmi těžké rozlišit, zda jde o tento pevný a tvrdý materiál nebo třeba o kůži, tapetu, vzorovanou textilii, korek či dřevo.

Některé typy italské dlažby velmi věrohodně imitují kámen různých druhů, které se v této zemi těží -  například mramor, travertin, vápence a pískovce. Cenově mu však úspěšně konkurují a přitom vykazují dostatečnou tvrdost pro použití jak na stěny, tak na podlahy.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)