Princip tepelného čerpadla
Princip tepelného čerpadla
Po technické stránce je princip tepelného čerpadla srovnatelný s fungováním chladničky, pouze jde o obrácený proces (chladnička odebírá teplo potravinám a chladí, v zadní části pak topí). Čili ve venkovním prostředí nashromážděnou energii Slunce využijeme ke zvýšení teplotní úrovně v chladícím okruhu venkovní jednotky tepelného čerpadla. (Funguje to ale i opačně – poté tepelné čerpadlo naopak chladí.) Teplo je přenášeno do vnitřního prostředí, respektive vnitřní jednotky. A právě u invertorových tepelných čerpadel mění kompresor plynule otáčky podle aktuálních potřeb chladícího či tepelného výkonu. Teplo je poté z tepelného čerpadla odváděno (odevzdáváno médiu – vodě) do radiátorů či podlahového vytápění.
V tepelném čerpadle probíhají 4 děje, které se cyklicky opakují. Prvním je
vypařování, kdy chladivo kolující v tepelném čerpadle odebírá teplo z venkovního prostředí (vzduch, země, voda) a následkem toho se odpařuje.
Druhým dějem je
komprese, kdy je odpařené chladivo v kompresoru prudce stlačeno a nízkopotenciální teplo je tak vyneseno na vyšší teplotní hladinu – cca 80
oC. Proces je založen na fyzikálním principu komprese, kdy při vyšším tlaku stoupá teplota. Jde vlastně o jakýsi teplotní výtah.
Třetím dějem je
kondenzace – zahřáté chladivo předá pomocí druhého výměníku teplo vodě, přičemž se ochladí a zkondenzuje. Teplo je následně radiátory či podlahovým topením vyzářené do místnosti. Ochlazená voda topného okruhu pak zase jde zpět do druhého výměníku čerpadla, kde se opět ohřeje.
Čtvrtým dějem je
expanze, kdy chladivo putuje přes expanzní ventil zpět k prvnímu výměníku, kde se znova ohřeje.
Koloběh se stále opakuje.