Každodenní procházky po nábřeží Seiny, byt s výhledem na siluetu Invalidovny, galerie Louvru na dosah. Bydlení slibující takové zážitky, to zní jako bohémská pohádka. Jenže je k nim třeba doplnit, že onen byt nabízí jen 45 metrů čtverečních místa. To je pak na žití – když se vám Louvre, Invalidovna i Seina okoukají - poněkud málo. Zvlášť když jste v tom bytě dva.
Zhruba takový problém museli pro své klienty, mladý pár, vyřešit pařížští architekti ze studia Faire. K už očekávatelným komplikacím pak patřilo i to, že onen nevelký byt byl stísněný, špatně řešený a velmi, velmi tmavý. Před vyřešením návrhu se oba obyvatelé bytu shodli na tom, že uvnitř všechno funguje - jen pokud to dělají společně.
)
)
)
)
Tedy, že příprava jídla je hezký zážitek a spát se uvnitř dá též. Ovšem jen za předpokladu, že jeden nevaří a druhý nechce spát. Na tak malé ploše bylo zapotřebí odlišit ony uživatelské programy. A přitom bylo architektům jasné, že pevný předěl dalších stěn nebo vložených dveří by situaci s nedostatkem světla a místa spíš zhoršil. Jaké tedy zvolili řešení?
Rozdělit, ale ne pevnou stěnou
Rozhodli se odstranit většinu stávajících stěn – tím se ušetřilo pár decimetrů – a jako mnohem subtilnější předěl pak instalovali skleněnou stěnu. Ta zajistila formální oddělení „místností“, a přitom zajistila návaznost všech stávajících oken. Prostor uvnitř tak vlastně zrcadlí světelné podmínky venku na balkóně.
)
)
Nápad to byl chytrý, protože došlo k razantnímu prosvětlení celé domácnosti. Světlo z venku dosáhne i do zadních rohů, a byt si teď stěnami nestíní. Místa tu ale bylo pořád málo, půdorys v zásadě neumožňoval, aby v bytě bylo přiměřené cokoliv. Tedy ani velkorysá kuchyň, ani pořádný jídelní stůl. Architekti (ve spolupráci s truhláři) tedy vyplnili objem bytu dřevěnými prvky. Víceúčelovými sestavami, které plnily roli strukturní i praktickou, funkční.
)
)
Navrhli tři dřevěné objemy, které prostor dělily a zároveň jej udržovaly otevřený. Prvním z nich byla kuchyně. Je vyrobena z masivu, na nějž přiléhá žulová pracovní deska. Je to robustní kousek, který ale nepopírá světlost místností. Vkusně ji doplňují překližky ze dřeva okoumé a břízy, což dodává jas.
)
)
Místo pro život, místo pro domov
Druhým takovým prvkem je knihovna. Ta v sobě kombinuje světlé a tmavé dřevo, je hrou oblých a rovných tvarů, propracovaných úchytů. Knihovna nabízí velké množství skrytého úložného prostoru. Zbytečnosti z místností se přesunuly dovnitř, a tak interiér vypadá upraveně a nepřehlcený. A pak je tu ještě skříň.
)
)
Výrazný dřevěný kus nábytku vyrobeného na míru je umístěný v ložnici, a kombinuje v sobě úložný prostor, psací stůl a noční stolky obepínající postel. Dohromady to celé funguje perfektně. Obyvatelé mohou být odděleni, žít si svým vlastním rytmem, a přitom si nepřekážet.
)
)
Stěny tu nejsou – nahradil je skleněný předěl, který nebrání prostupu světla. A v „pokojích“ nezabírá místo nábytek, protože i ten je faktickou součástí předělů a multifunkčního vybavení. Propracované detaily a zakázková řešení tu pomohla šetřit místem. Ubralo se na nepohodlí, a výsledkem je místo, které nabízí hřejivý pocit domova.
Materiály: faire
Foto-kredit: Philippe Billard
