Tvrdé opracované dřevo parket namísto fádního linolea, to je materiál s přidanou hodnotou. A pokud je správně udržován, dokáže dost razantně zvýšit cenu celé nemovitosti. Zkrátka a dobře, pokud parkety už máte, vyplatí se o ně důsledně pečovat. Což znamená, že je někdy (jednou) budete muset zbrousit. Troufnete si na to?
V časech plovoucích podlah a univerzálních polo-plastových podlahových krytin se mohou parkety zdát jako zjevení z dávné minulosti. Podobně jako kachlová kamna nebo došková střecha. Do jisté míry to odráží současný pohled na všechno, z čeho nečiší uniformní moderna. Jenže parkety jsou odrazem autentické řemeslné kvality, důmyslného provedení. A stejně jako po kvalitních došcích nebo kachlových kamnech se po nich lidé mohou utlouct. Broušení parket ve svém principu není až tak náročný úkon. Největší problém tkví asi v tom, že tuhle práci doma děláte tak zřídka, že od posledního broušení zapomenete, co bylo špatně. Perioda broušení je totiž zhruba 10-25 let.
Nejde o to ušetřit
Takže si nejspíš jedno broušení střihnete poté, co přijdete k nemovitosti se zašlou parketovou podlahou, a podruhé předtím, než půjdete do důchodu. Z toho jde krásně vidět, jak dlouhověký a odolný materiál to je. I proto se asi hodí nadnést otázku, jestli to broušení rovnou nenechat profíkům, protože šetřit se tu nakonec moc nedá. Používat k tomu budete tu samou (zapůjčenou) techniku, jako oni. Ale na druhé straně, tohle je práce radostná, trochu zaprášená ale po dřevu voňavá, jde po ní vidět jasný výsledek. Takže proč ne.
Podlaha s minulostí
Otázka k řešení je následující: „Je broušení opravdu nezbytné?“ Respektive, nedosáhnete zesvětlení a odstranění zašlosti jinou cestou? Evidentní je potřeba broušení tam, kde dochází k výrazné změně barvy a nahnívání. Třeba kolem potrubí topení nebo v místech, kde někdo trvale přelíval květináče.
Každé broušení vás bude stát 1-3 milimetry povrchu (ze zhruba 22 na počátku), a nejspíš tu nebrousíte jako první. Tak jen ať se z plezíru neprobrousíte až na podklad. Možná ale budete odstraňovat jen poškrábaný lak, a pak by to tak divoké být nemuselo. A ještě pár detailů pro plánování zákroku. Lišty při stranách budou muset jít pryč, nejspíš tedy budete potřebovat nové. A vůbec není od věci mít v záloze i pár rezervních parket, pokud někde narazíte na výraznější poškození, abyste je mohli vyměnit.
Není to Everest, ale přípravu nepodceňujte
Nezapomeňte také na to, že tohle je práce, u které se práší. Takže opravdu vyklidit celou místnost, odizolovat ji od zbytku domácnosti, nezapomenout na přezutí a mokrý hadr před zavřenými dveřmi, nevětrat a nedělat průvan, počítat s ochrannými pomůckami. Ve vašem arzenálu by neměl chybět lak, tmel, škrabka na barvu, pořádný vysavač. Na klasické drátkování si už dnes nikdo nehraje, ale s jedním univerzálním brusem to také nevyhrajete. Budete potřebovat další „stroj“ na dotahování nevybroušených hran a koutů. Důležité: brusy mohou mít různou hrubost, s tím se přímo počítá, ale měly by mít stejnou zrnitost.
Sáhněte si na práci, ruce jsou druhé oči
Nejvíc chyb se tu dá nasekat předtím, než vlastně začnete něco pořádně dělat. Parkety musí být před broušením čisté, bez prachu a sedlin, ulepených skvrn. Tím čisté ale nemyslíme „vojensky čisté“ (tj. co je mokré je i čisté). Podlaha musí být suchá. Může to vypadat podivně, ale nebojte se parkety kousek po kousku osahat. Prsty si můžete přečíst jejich hrubost, hloubku poškození. Poznáte, kam se zaměřit, nebo kde podlaha nepřirozeně pruží. A hlavně tak může odhalit třeba vykukující hřebík, se kterým byste si pak vy i hasiči užili spoustu drahé legrace. Tahle manuální obhlídka před akcí vám zabere deset minut, a ušetří vám možná hodiny pozdějších starostí.
Nespěchejte, netlačte
Domácí utkání v broušení parket se obvykle hraje na tři kola. Nejprve nahrubo odstraňujete lak a povrchově vtlačené nečistoty, zarovnáváte povrch. Je to dost radikální zákrok, ale i tak zbytečně netlačíme. Nechceme, aby v podkladu zůstal otisk a rýhy patrné. Jaký brusný papír v nekonečném kotouči zvolit? Pohybujeme se v horizontu 35-45, ale hodně tu záleží na stavu parket. Lepší je počínat si s citem, ale pokud řešíte kaluž asfaltu nebo křivý povrch, s citlivostí tu moc nepochodíte.
Druhé kolo si žádá jemnější provedení (zrnitost 60-85). Spíš tu zahlazujeme stopy po hrubém broušení. A číslo tři? To už si vyloženě hrajeme a doslova podlahu leštíme. Se zrnitostí jsme mezi 110-150. Což už je skoro jednovrstvý toaletní papír. Ale jde nám o to, aby byl povrch krásně zarovnaný a hladký.
Vysavač? Bez něj to dobře nepůjde
V mezifázích se luxuje. Ne proto, že by nás to nějak zvlášť bavilo, ale kvůli zvýšení efektu brusných kotoučů, které se nezanáší dřevním prachem. Na dobře vysátých parketách také hned vidíme efekt naší práce, místa, kde to chce přidat a kde jsme to přehnali. A hlavně, hrubá pilina, fragment odštěpeného laku (stydíme se říct, že by to mohla být dokonce tříska) uchopená bruskou může zbrázdit celou podlahu děsivým způsobem a poničit vaši práci. Takže z hlediska předběžné opatrnosti, průběžně vysávat.
Tmelit či netmelit? To je, oč tu běží! Zatímco ortodoxní kutilové si tenhle krok, spojený s patláním tmelu a pilin do spár vyloženě užívají, my se raději držíme stranou. Výrazné spáry totiž nemusí v místě odrážet jen mechanické zatížení, ale třeba celoroční odchylky teplot a vlhkosti v dané místnosti. Tím, že zatmelíte dnes, si můžete rozhodit parkety ve stavu, v jakém budou za půl roku. Samozřejmě, pokud vám pod nohama parkety tancují jako skládačka, je tmelení cestou k řešení (u vyloženě volných je lepší lepit nebo přitloukat).
Lak je nezbytnost
Velké finále? To si užijete s lakováním. Opakovaným, protože první vrstva se bude ještě brousit. Jinak je teď ideální doba na lak, olej, vosk. Vyplatí se na výsledek opravdu nespěchat, doba zasychání uváděná na konkrétních výrobcích je řekněme hodně orientační. A pak? Už je hotovo, parkety zase září novotou. Pokud nepodceníte jejich průběžnou údržbu a péči, máte zase na dvacet let vystaráno.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
