Neuf-Brisach (Zdroj: Wikipedie, Foto: Carsten Steger / CC BY-SA 4.0) Zobrazit fotky zobrazit 5 fotek

Je to krásný příklad „živé“ geometrie v architektuře a také památková rezervace zapsaná na seznam UNESCO a fantastický příklad pevnostního stavitelství. Ovšem v té jediné hlavní věci, pro kterou byl Neuf-Brisach stvořen, selhal. Němci ho dobyli!

Co v článku najdete

Jak má vypadat ideální moderní město?

Jak má vypadat ideální moderní město? Hlavně hodně zeleně, volají jedni. Druzí zase chtějí otevřená veřejná prostranství, na nichž bude prostor ke komunitnímu životu. Třetí si přejí město bez aut, patnácti nebo pětiminutové. Takové, že to k obchodu, na úřad a do školky nebude trvat pěšky déle než 5–15 minut. Jiní by radši město hypertechnologické. A další zase vidí jako nejlepší město, které je nízkouhlíkové, nízkopodlažní, s domy vystavěnými ze dřeva.

Ty představy o způsobu a stylu zástavby se samozřejmě mění: něco jiného chtějí mladí, něco jiného upřednostňují starší generace. A představa ideálu se postupně vyvíjí též. Nevěříte? I ve Francii 17. století totiž měli jasno v tom, jak má ideální moderní město vypadat. Bylo to takové sídlo, které nedobydou Němci!

Neuf-Brisach - historická mapa (Zdroj: Wikipedie, Foto: Sébastien Le Prestre de Vauban / C 00)
Neuf-Brisach - historická mapa (Zdroj: Wikipedie, Foto: Sébastien Le Prestre de Vauban / C 00)

Nový Brisach

Přesně tak, tou hlavní propagovanou kvalitou sídla, které bylo budováno od samého počátku a takříkajíc na zelené louce, měla být jeho absolutní nedobytelnost před Němci, respektive Svatou říší římskou; pruskými knížectvími a jejich nástupnickými státečky. Zeleň v ulicích, stavební materiály nebo komunitní život? Kdepak. Nic z toho nebylo tak podstatné, jako že branami toho sídla neprojde německy hovořící granátník s bajonetem na flintě.

To město se jmenuje Neuf-Brisach a najdete ho v departementu Haut-Rhin v Alsasku, na severovýchodě Francie.

Do jeho budování se Francouzi pustili v roce 1697, po tzv. uzavření míru z Ryswijku. Přesně jednoho z těch mírů, které byly jen „mírem až do další války“, přestávkou k dozbrojení mezi válčícími stranami. V důsledku té mírové dohody tenkrát Francouzi přišli o svůj (starý) Brisach, který ležel na protějším břehu Rýna. A tak si na druhém břehu vystavěli svůj nový Brisach.

Obsedantní geometrická pravidelnost

Výstavba Neuf-Brisachu nikterak neskrývala myšlenku, že výsledné město bude dříve či později napadeno a obleženo. Bylo to historicky, geograficky i kulturně nevyhnutelné. A proto bylo stavěno jako jedna velká městská pevnost. Ostatně, jeho plány vypracoval pan Vauban, asi ten nejslavnější inženýr vojenských staveb, který kdy působil u francouzského královského dvora.

Vauban nicméně v roce 1707 umírá, a tak za něj jeho poslední velké dílo dokončuje Louis de Cormontaigne. A že to opravdu bylo velké dílo, to dokládá i to, že kvůli dopravě stavebního materiálu byl vybudován i vodní kanál Neubrisacher. To aby se nic neprotahovalo.

Neuf-Brisach (Zdroj: Wikipedie, Foto: Jean-Pierre Lozi / CC BY-SA 4.0)
Neuf-Brisach (Zdroj: Wikipedie, Foto: Jean-Pierre Lozi / CC BY-SA 4.0)

Neuf-Brisach bylo navrženo jako „ideální město“ – koncept, který byl v té době populární – a vyznačovalo se pravidelnou pravoúhlou sítí ulic uzavřenou v osmiúhelníkovém opevnění. V centru města se rozkládalo rozlehlé náměstí zabírající plochu čtyř bloků, jemuž dominoval impozantní kostel. Jednotlivé městské bloky byly určeny k soukromé zástavbě; mohlo jít buď o honosné domy se zahradami, nebo o objekty určené ke komerčnímu pronájmu.

Méně majetným obyvatelům sloužily dlouhé nájemní domy, vybudované podél vnitřní strany hradebních zdí; ty zároveň chránily kvalitnější zástavbu před případnou dělostřeleckou palbou. Vstup do města zajišťovaly velké brány umístěné ve čtyřech hlavních úsecích hradeb.

Obranný systém

Obranný systém tvoří dvě linie: enceinte de sureté, tedy vnitřní pás, Hradba s bastiony obklopující město. A pak vnější pás, enceinte de combat, tvořený soustřednými zemními valy ve tvaru hvězdy. Hradba měla převážně osmiúhelníkový půdorys, přičemž každá její strana byla rozdělena zhruba na tři části a vnější bastiony mírně vystupovaly vpřed, což umožňovalo postřelovat střední úseky hradeb. Vnější zemní opevnění bylo velmi rozsáhlé a po faktické stránce zaujímalo větší plochu než samotné město.

V každém rohu se tyčila vyvýšená, směrem ven vysunutá pětiúhelníková bastionová věž – jednalo se o nejvyšší body celého systému. Vnitřní hradby byly před středními úseky chráněny kleštěmi, tzv. tenailles. A před bastiony takzvanými kontragardami, zatímco před středem každé hradební strany se nacházel velký čtyřboký ravelin; ty, které stály před branami, byly navíc v zadní části doplněny o vnitřní pevnůstku zvanou reduit.

To jen abyste si doplnili slovník o termíny z francouzského pevnostního stavitelství.

Neuf-Brisach (Zdroj: Wikipedie, Foto: Azimronnie / CC BY-SA 4.0)
Neuf-Brisach (Zdroj: Wikipedie, Foto: Azimronnie / CC BY-SA 4.0)

Podřízení jedinému účelu

Celé to mělo rozlohu 133 hektarů, s tím, že čtyřiasedmdesát hektarů zabírají pevnostní díla, obranné náspy a hradby. A jak to s městem Neuf-Brisach vlastně dopadlo?

V roce 1870 bylo během prusko-francouzské války obléháno. A po osmi listopadových dnech bombardování děly kapitulovalo.

Protože si ale dodnes uchovalo svůj typický tvar, historickou skladbu domů a původní členění ulic, a to včetně části bývalého opevnění – je to prostě takový propracovanější a zachovalejší Josefov – je dnes chráněno jako památka zařazená do systému UNESCO. Jako mimořádně zachovalý příklad toho městského pevnostního stavitelství.

Neuf-Brisach (Zdroj: Wikipedie, Foto: Azimronnie / CC BY-SA 4.0)
Neuf-Brisach (Zdroj: Wikipedie, Foto: Azimronnie / CC BY-SA 4.0)

Co z toho plyne? To záleží, jakou perspektivou na budete celou záležitost nahlížet. Neuf-Brisach je pěkné historické městečko, které rozhodně stojí za vidění. Představuje zajímavou lekci architektury. A demonstruje velmi názorně, že představa „ideální podoby města“ se v průběhu staletí mění a vyvíjí. Pokud byste pak slyšeli radši něco víc kritického, dá se říct i to, že Neuf-Brisach dokládá, že města stvořená „jen pro jeden jediný účel“ jsou předurčena k selhání a neúspěchu. 

Neuf-Brisach si vytýčil jediný cíl. Nevpustit za své hradby jediného německého pěšáka. A v tom prostě neuspěl, kapituloval a padl do rukou nepříteli. Zrovna tak jsou dost možná k neúspěchu předurčeny nové plány našich starých měst. Pokud jim předurčíte jako jediný a nejvyšší cíl energetickou efektivitu; podřídíte jejich plánování „patnáctiminutovosti“ anebo výhradně nízkouhlíkové zástavbě, v čase nepřetrvají a kapitulují. K tomu, aby skutečně dobře fungovala, města a lidská sídla obecně, totiž potřebují víc než jeden cíl. 

Představy se mění, podoba ideálu a výzvy, kterým se čelí, též. A pokud se městům pokusíte vnutit jen jednu direktivu, ať už to má být odolnost klimatickým změnám anebo německým granátníkům, předurčujete je tím k tomu, aby se stala památníky promarněných příležitostí.

Zdroj: Wikipedia.org, TheMindCircle.com, cc-alsacerinbrisach.fr