Legislativní základy problematiky

V případě povinnosti stavět od letošního roku domy „alespoň“ nízkoenergetické jde o rize české rozhodnutí, ve druhém případě o rozhodnutí EU, zakotvené ve směrnici o energetické náročnosti budov (EPBD II - Energy Performance Building Directive), na kterou reagovali členské státy unie ve svých legislativách. U nás jde o zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií a prováděcí vyhlášku č. 148/2007 Sb. o energetické náročnosti budov.

Důvodem těchto opatření je snaha omezit plýtvání s energiemi, čili zlepšit hospodaření s nimi. Souběžně s tím zaznamenáváme již letitý trend zvyšování cen energií, který s tím zřejmě přímo souvisí. Lidé jsou tedy nuceni investovat do úsporných opatření, aby nepřepláceli energetickým společnostem, respektive "za vytápění svých domů, čili za palivo." 

Co nám povinnost stavět nízkoenergetické a pasivní domy přinese

Pojďme však od legislativy, na které nyní nic nezměníme, jelikož reflektuje pokyny z vrcholu pyramidy. Co se tedy pro stavebníky zásadně mění? Je toto opatření přijímáno s pochopením? A projeví se nový trend na trhu s nemovitostmi?

Staré nezateplené domy s již nevyhovujícími okny a balkónovými i vchodovými dveřmi mohou mít spotřebu energií až pětinásobnou oproti nízkoenergetickému standardu. A právě vlnu zateplování budov jsme zaznamenali již v minulých letech a vyvrcholilo to dnes již zastaveným programem Zelená úsporám (pro upřesnění: byl zastaven příjem nových žádostí, ty již přijaté jsou však nadále schvalovány a prostředky jsou žadatelům vypláceny). V médiích se hovoří o tom, že bude nastartován program Zelená úsporám 2, v nelbližším roce však prý nikoli – uvidíme.

Je nasnadě, že při tak velké spotřebě energií starými budovami (až 250 kWh/m²/rok) to musí majitelé těchto nemovitostí zajisté poznat na svých peněženkách a to citelně. Dokonce lze říci, že výstavba v nízkoenergetickém standardu se již stala všeobecně přijatým trendem, přitom však skutečně nejde jen o módu.

Postavit nízkoenergetický dům je poměrně snadné a stavební firmy již takovou výstavbu nabízejí jako standard – stačí si například projít katalogy typových rodinných domů a je jasno. Problematičtější je však výstavba domů pasivních. Zatím s ní máme v ČR poměrně malé zkušenosti, byť je výraz „pasivní dům“ skloňován na každém rohu. Navíc tato výstavba přináší i související problémy. Ano, postavili jsme pasivní dům, spotřebu energií si prakticky ověříme při zimním provozu, ale co to, přijdou vedra a dům se začne přehřívat a my to musíme řešit klimatizací (respektive obrácenou funkcí rekuperační jednotky), která však opět spotřebovává energie a jazýček váhy se opět posouvá vzhůru.

Stavebník tedy bude nutně hledat stavební firmu, která má s výstavbou pasivních domů již značné zkušenosti a může to doložit referencemi. Je však také nutné, aby stavebníci znali hlavní rozdíly mezi nízkoenergetickými a pasivními domy. Samozřejmě, že zásadní rozdíl je v objemu unikajícího tepla, jak již bylo na začátku článku zmíněno a je všeobecně známo. To je však jen špička ledovce – byť jde o „pořádnou zimní čepici.“

Další zásadní rozdíl je v nutnosti důsledného dodržování stavebních postupů a principů u pasivních domů. Navíc se zde „musíme naučit bydlet.“ Eskymáci ve svých iglů také nerozdělávali otevřené ohniště. 

Historická inspirace u severních sousedů

Mnohé určitě překvapí fakt, že ideálním pasivním domem je právě tradiční eskymácké (přesněji inuité a jupigité) iglů, které je však paradoxně stavěno ze zmrzlého sněhu. Sníh je předně vynikající tepelný izolant, svou velikostí je iglů navíc dimenzováno tak, aby se vyhřálo už jen přítomností lidí a zapálenými lampami (i za silných mrazů zde byly teploty + 15 ^oC a vyšší). V kopuli navíc vzduch vítečně cirkuluje. Vnitřní stěny bývaly pokryté kůžemi, což nebylo kvůli tepelným ztrátám, ale kvůli tomu, aby z nich nekapala voda. Vchod do iglů byl důmyslně zahnutý, aby dovnitř nezafukovalo. Kožešiny navíc chránily i samotný vchod před mrazivým větrem (používaly se i kůže či bloky sněhu). Ideální je pro co nejnižší energetické ztráty i tvar iglů – kopule a tloušťka sněhových stěn, včetně konkrétního druhu sněhu, vhodného k takovým stavbám.

V jazycích těchto severských národů najdeme až desítky různých výrazů pro sníh podle jeho kvality. Ke stavbám iglů používali hrubý, krystalický, navátý sníh, ze kterého řezali kostěnými nástroji větší a stejnorodé stavební bloky. Bloky sněhu prý byly dlouhé až jeden metr a silné kolem 20 cm. Zevnitř se bloky mírně zařezávaly, aby bylo možné dosáhnout právě tvaru kopule. Stavba se zpevňovala a ucpávaly se škvíry volným sněhem.

Jeden zásadní problém však tato stavba má, nelze ji postavit v prostředí, kde sníh po zimě roztaje, nepočítá tedy s letním přehříváním a ani nemůže, což je naopak výrazný problém našich pasivních domů. A druhým problémem je tvar – kopule se prostě do naší tradiční výstavby nehodí. Problémy mají už jen stavitelé dřevostaveb typu srub či roubenka – musí pro svůj dům prostě najít vhodnou lokalitu, kde bude stavba povolena. 

Jak má vypadat pasivní a jak nízkoenergetický dům

Pasivní dům musí mít co nejjednodušší, kompaktní tvar (viz. právě iglů, v tomto případě je to však kvádr či krychle), jižní stranu domu s většinou prosklených ploch nesmí stínit stromy či jiné budovy. Stěny musí mít vyzděné (či smontované) rovnoměrně, všechny spáry musí být utěsněné. Teplo (za parných dní klimatizaci) a výměnu vzduchu zajišťuje rekuperační jednotka. Na nejméně osluněných zdech jsou co nejmenší okna nebo žádná. Otvíravá je pouze část oken v domě, tradiční větrání minimalizujeme. Minimalizují se prostupy střešním pláštěm včetně komínů a střecha vyžaduje 40 až 60 cm silnou vrstvu tepelné izolace. Na jih jsou orientované obytné místnosti, je to logické, jde o stěnu s maximálním prosklením. Okna na jižní straně je však nutné stínit, ideálně shora, uplatnění však najdou i rolety a speciální okenní fólie. Obvodové zdivo chrání 25 až 40 cm silná vrstva tepelné izolace, izolace podlah jsou silné 30 centimetrů a na rozdíl od jiných staveb zde zateplujeme i základy.

Oproti tomu nízkoenergetický dům si vystačí s kvalitními okny a zateplením obvodových stěn a střechy. Zachováme také orientaci vůči světovým stranám – nejvíce oken směřuje na jih a to je asi tak vše zásadní, co mají tyto dva typy budov společného. Každým dalším vylepšením nízkoenergetického domu jej posouváme blíže k pasivním stavbám.

Přepis definice pasivních domů dle ČSN 73 0540

"Pasivní domy jsou budovy s roční měrnou potřebou tepla na vytápění nepřesahující 15 kWh/(m²a). Takto nízkou energetickou potřebu budovy lze krýt bez použití obvyklé otopné soustavy, pouze se systémem nuceného větrání obsahujícím účinné zpětné získávání tepla z odváděného vzduchu (rekuperací) a malé zařízení pro dohřev vzduchu v období velmi nízkých venkovních teplot. Navíc musí být dosaženo návrhových teplot vnitřního vzduchu po provozní přestávce v přiměřené (a v projektové dokumentaci uvedené) době. Současně nemá u těchto budov celkové množství primární energie spojené s provozem budovy (vytápění, ohřev TUV a elektrické energie pro spotřebiče) překračovat hodnotu 120 kWh/(m²a)."

Energetické standardy a trh s nemovitostmi

Zvyšování nároků na energetickou náročnost budov již začalo hýbat s trhem s nemovitostmi. Nejhůře si nyní stojí byty v panelových bytových domech (i když je důvodem také touha po lukrativnějších lokalitách a kvalitnějším bydlení), jejichž cena za poslední 4 roky výrazně poklesla (malometrážní byt 2+1 o až cca 120.000 korun) a lze předpokládat ještě další pokles.


Od 1.1. 2009 již musí být každá nově postavená budova a budova, která byla zásadně rekonstruována a má podlahovou plochu větší jak 1.000 m², opatřena energetickým štítkem (dle novely energetického zákona č. 177/2006 Sb.). Kupující nemovitosti si tak předem zjistí energetickou náročnost budovy. Zjistí si kvalitu obalu budovy a nároky na její vytápění. A tento fakt již dnes hýbe s cenami nemovitostí. Zároveň se začal snižovat zájem o budovy zařazené ve velmi nízké energetické třídě či budovy „bez energetického štítku.“

Energetický štítek posuzuje veškeré energie, které do budovy vstupují (vytápění, ohřev tuv, osvětlení, větrání a klimatizace). Při prodeji domu pak musí majitel přiložit energetický štítek ke kupní (ale i nájemní) smlouvě, ten navíc nesmí být starší jak 10 let. Budovy jsou ve štítku členěné do 7 kategorií (A až G). A = velmi úsporná budova, B = úsporná, C = vyhovující, D = nevyhovující, E = nehospodárná, F = velmi nehospodárná, G = mimořádně nehospodárná. Domy kategorií D až G nesmí být od 1.1. 2009 stavěny a také starší rekonstruované budovy musí po rekonstrukci dosáhnout alespoň na kategorii C. A k těmto omezením nyní přibývá právě od 1.1. 2012 povinnost stavět alespoň nízkoenergetické domy, tedy domy s měrnou spotřebou tepla na vytápění do 50 kWh/m²/rok.

Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com