Střechy jsou stavební konstrukce, které ukončují budovy shora a chrání je především před srážkami ve všech jejich podobách (déšť, sníh, kroupy, …), respektive před klimatickými vlivy, ale též srážky odvádí a brání jim v hromadění. Střechy se skládají z nosné konstrukce, kterou může být krov (u plochých střech též strop posledního nadzemního podlaží), a ze střešní krytiny. V zásadě dělíme střechy na ploché a šikmé různých sklonů a tvarů. Ovšem stejně důležitý je i fakt, zda střecha nepropouští vodu a zda je zateplena a nebo nikoli. Pokud porovnáme půdorysnou plochu každé budovy s plochami obvodových stěn včetně stavebních otvorů, neměly by být úniky tepla stropem posledního podlaží (respektive střechou) zásadní, ovšem opak je pravdou, jelikož teplo stoupá vzhůru. Střechami uniká 15 až 20% tepla, zatímco obvodovými stěnami 20 až 25% a výplněmi stavebních otvorů 30 až 40%. A stejně nezbytná jako tepelná izolace je též hydroizolace, která brání proniknutí vody střešním pláštěm a nakonec u šikmých střech i parotěsná fólie, aby vzdušná vlhkost nemohla kondenzovat v tepelném izolantu. Jak a čím zateplujeme (resp. izolujeme) střechy?
Tvar a provedení střechy jsou závislé na místním klimatu. Všimněte si, že v evropských subtropech jsou nejčastější střechy ploché, zatímco v mírném pásu a severněji od něj střechy šikmé a čím větší je nadmořská výška, tím větší má šikmá střecha sklon kvůli zatížení sněhem.
Zateplení střechy snižuje náklady na vytápění, vyžaduje však projekt
Teplo tvoří více jak polovinu veškeré spotřeby energií každé domácnosti. Proto se snažíme snižovat náklady na vytápění, ale též úniky tepla z budov. A právě střechy mají na úniku tepla vedle obvodových stěn a výplní stavebních otvorů (oken a dveří) nezanedbatelný podíl. Proto by mělo být zateplení střechy součástí každého komplexního řešení zateplení budovy, ať už novostavby, či staršího domu. Ale při dodatečném zateplování a rekonstrukcích obzvláště starších rodinných domů často dochází k svépomocnému zateplování bez projektu a často i tak, že se sice mohou tepelně technické vlastnosti střechy dočasně zlepšit, v konečném důsledku ale může dojít k nenapravitelným škodám. A právě se zateplením střechy si mnozí majitelé starších domů hlavu příliš nelámou. Následkem kondenzace vodních par v konstrukci a nebo naopak zatékání mohou být plísně, hniloba dřeva, zvlhnutí tepelného izolantu a nakonec i poškození interiérových podhledů a šikmin. Zateplení střešní konstrukce je prostě třeba konzultovat s projektantem a odbornou firmou a precizně provést podle projektu a technických výpočtů.
Minerální tepelná izolace pouze mezi mezi krokvemi většinou nestačí, je nutná i podkrokevní
Izolování podlahy půdy minerální vlnou (polystyren není v tomto případě vhodný)
Jak a čím zateplit střechu?
V zásadě máme tři možnosti zateplení střechy: směrem do interiéru, do exteriéru a nebo kombinaci obou způsobů. U šikmých střech je to v praxi mezikrokevní a podkrokevní izolace (směrem do interiéru podkroví, přičemž podkrokevní izolace je jen doplňková, zlepšující účinnost izolace), nadkrokevní izolace (směrem do exteriéru) a nebo kombinace obou. U plochých střech jde o zateplení stropu zdola (nejčastěji vytvořením stropního podhledu) a zateplení stropu shora (u šikmých střech tak vytvoříme takzvanou studenou střechu – není izolována samotná střecha, ale podlaha půdy a v podkroví se nebydlí).
Zateplování šikmých střech nejčastěji minerální vatou směrem do interiéru je dnes standardem, zatímco nadkrokevní izolace je poměrně novým, progresivním způsobem zateplování. Hlavní nevýhodou izolace minerální vlnou z interiéru je, že minerální vata nemůže být kvůli svým izolačním vlastnostem a požadavkům normy téměř nikdy aplikována pouze mezi krokve, nýbrž musí být i pod krokvemi, čímž se zateplení šikmé střechy prodraží a navíc přijdeme o část půdních prostor, o půvabu „uznaných“ dřevených prvků střešní konstrukce nemluvě. A proto se jeví nadkrokevní izolace, kterou vytvoříme souvislou vrstvu izolantu na střešní konstrukci, jako ideální řešení.
Skladba střešního pláště s nadkrokevní izolací z tvrdých izolačních desek
Mezikrokevní + podkrokevní izolace minerální vlnou - teprve touto kombinací aplikace izolantu dosáhneme výborného zateplení šikmé střechy zevnitř
Přitom se výrobci snaží vyrábět izolace s co nejlepšími izolačními vlastnostmi a tím maximálně zmenšit potřebnou tloušťku izolantu. Mezi takové materiály patří například tvrdé polyuretanové, resp. polyizokyanurátové izolační panely s označením PIR izolace, které nabízí významné technické výhody a hodí se právě pro nadkrokevní izolace šikmých střech a pro izolace střech plochých.
Pokud ale nechceme v podkroví prozatím bydlet a chceme pouze zamezit tepelným ztrátám, ukazuje se jako ideální řešení foukaná izolace (například celulózová), která pronikne do všech dutin a při jejíž rychlé aplikaci se netvoří žádný odpad. Stačí ji nafoukat pod prkennou podlahu půdy a nebo přímo shora na strop, pokud půda prkennou podlahu nemá.
Možností ale existuje celá řada. Používá se též PUR izolace stříkaná, nebo je možné podlahu půdy vyrovnat a pod finální podlahovou vrstvu položit tepelný izolant, nejlépe tvrdé desky, ovšem i izolaci minerální či foukanou do mezer v dřevěném roštu, který se následně zaklopí.
Při zateplování plochých střech je zase třeba zvážit, zda uložit izolant a hydroizolační vrstvu přímo na stávající krytinu (plechovou, asfaltovou či fóliovou hydroizolaci, beton, dlažbu, …) a nebo původní materiály zcela odstranit (v naprosté většině případů se stává původní skladba podkladem té nové). Velmi se pro tento účel osvědčily hydroizolační fólie jako finální vrstva. Lze dokonce říci, že hydroizolační fólie postupně nahrazují asfaltové pásy. Samozřejmě je ale i v tomto případě třeba vycházet z projektu, čili naše původní představa o použití materiálů a skladbě ploché střechy se může na hony lišit od reality. A to třeba i podle plánovaného způsobu využití střechy. Plochá střecha může být pochozí, ale i zelená atd.
Plochá střecha - pokládka hydroizolační fólie na tvrdé tepelně-izolační desky
)
