Proč se nám rozhodně vyplatí znát pH půdy na své zahradě?

Dvě písmenka, ono magické péHá, je z mnoha hledisek vše-vysvětlující veličinou. Kterou ale ke své vlastní škodě nemálo zahradníků z nějakých neznámých důvodů nebere na zřetel. Když přeskočíme ten učebnicový informační balast, tohle péHá rozhoduje o tom, kolik si rostliny dokáží z půdy nabrat živin. Nebo o něco přesněji, jak jsou tyhle živiny pro rostliny vlastně dostupné.

Ony živiny totiž v půdě mohou být přítomné, vše může krásně zalité sluncem (a svlažené deštěm), ale pro rostliny mohou být zablokované. Veličiny pH rozhodují také o tom, jak dobře nebo špatně funguje vodní a vzdušný režim půdy, což má přímý dopad na mikrobiální procesy v půdě. Takže i to, jak dobře se vám zapravuje kompost do půdy a jak dobře se rozkládají granule s hnojivem s pH úzce souvisí.

Tohle pH si můžete představit jako stupnici, rozdělenou na čtrnáct dílků. Pokud se nerozhodnete, že budete hospodařit na aktivním vulkánu, sirném prameni nebo gejzíru (což se vám u nás asi nepoštěstí), většinou se bude pH vaší půdy pohybovat kolem středních hodnot. Mezi šestým až sedmým dílkem té stupnice. To jsou hodnoty neutrální, které „tak nějak“ vyhovují většině rostlin. Většině, ale ne všem.

Od neutrálního směrem vzhůru, k vyšším hodnotám, se půda stává alkalickou, bazickou. Zásaditou. Směrem dolů je to o zvýšené aciditě, kyselosti. Některé rostliny preferují spíše zásaditější, a jiné kyselejší půdu. Naprosto limitní jsou pak hodnoty 5 a 9. Cokoliv je nad/pod ně, to už je moc pro jakoukoliv rostlinu.

Proč moc? Protože tehdy se, mimo jiné, většina pro život rostlin důležitých živin v půdě stává absolutně nedostupných, případně se stávají až v nadbytku dostupné ty prvky, které rostlinám škodí.

Když přidáme na kyselosti – snížíme trochu pH – stávají se v půdě dostupnější prvky jako molybden a hliník. Ty jsou pro většinu rostlin toxické. Při nižším pH (větší kyselosti) se taky snižuje dostupnost vápníku a hořčíku. Které rostliny ke zdravému růstu potřebují.

Podobně to funguje i směrem vzhůru, když pH zvýšíme a učiníme půdu zásaditější. Rázem bude rostlinám nedostupné železo a fosfor. Ne že by tam třeba nebyly, ale už ho nedokáží vodným roztokem přijímat. Směrem k vyšší kyselosti se pro rostliny stávají nedostupné ty majoritní makroživiny, směrem k zásaditosti pak nezbytné stopové prvky, mikroprvky.

Ani jedno není dobré pro tu pomyslnou většinu rostlin, kterým sedí vyvážené neutrální pH. O tom, jaké bude mít půda pH, rozhoduje velkou měrou chemismus půdy. Nebudeme se v tom moc nimrat, je to prostě záležitost toho, co se nachází v podloží.

Když to hodně zkrátíme, vápencový podklad bude přirozeně zásaditější, a třeba rašeliniště bude přirozeně kyselé. Ono si navíc nemálo rostlin pH půdy kolem sebe trochu upravuje. Opad jehlic ze smrčí a borovic, listí a větvičky vřesu a brusinek, to dělá kyselejší. Naopak třeba listí lípy, javoru a buku zvyšuje tu zásaditost. Proč?

To už se nenápadně dostáváme k tomu, že některé druhy rostlin se „rozhodly“, že se jim bude líbit mimo tu neutrální oblast pH. Že tam utečou svým konkurentům, a budou si růst na půdě, kde je kvůli vyššímu nebo nižšímu pH nikdo pronásledovat nebude.

Jsou to druhy rostlin, které se adaptovaly na pH půdy mimo neutrální průměr, a je jim tam moc dobře.

Rostliny jsou schopné žít v určitém rozsahu hodnot pH. Některé mají to rozmezí velmi široké, jsou velmi tolerantní. Jiné to rozmezí mají jen uzounké. A v rámci toho rozmezí existuje cosi jako „optimum“. Hodnota, kde jim je opravdu nejlépe a rostou tam jako divé. Příkladem rostlin s širokou tolerancí jsou třeba papriky, řeřicha, zázvor, chřest nebo třeba máta. Ty ustojí cokoliv v rozmezí od 6 do 8 pH.

Užší rozmezí kolem neutrálních hodnot, mezi pH 6 až 7,5, mají meruňky, třešně, švestky, moruše, chmel, fazole, červená řepě, brokolice, zelí, špenát, čínské zelí, pažitka, cibule a hrášek. Když přidáte na kyselosti nebo zásaditosti, líbit se jim to nebude. Budou mimo svůj rozsah, daleko od optima.

Některé druhy rostlin se ale od průměru a neutrálního pH vzdalují – jablka, ostružiny, čekanka, šalvěj – chtějí pro růst půdu kyselejší. Mezi 5 až 6,5. O druzích, které si libují v kyselé půdě, se hovoří jako o acidofytech. Ty opovrhují nějakým neutrálním průměrem a zásadité půdě by dlouho nepřežily. Patří sem třeba život, pohanka nebo brambory. Na opačné straně pak stojí bazifyty – ječmen, vojtěška.

A o tom to celé vlastně je. Půda na vašem pozemku má nějaké pH. A rostliny si libují jen v půdě o určitém pH. Můžete zúrodňovat ze všech sil, může vám přát počasí – ale vzcházet lépe nebudou – protože jim to pH nesedí.

Chyba může mít podobu „špatné do špatného“ – například sázíte brambory do zásadité půdy anebo se marně snažíte vytvořit vřesovcovou skalku na vápencovém podkladu. Anebo to může být o tom, že pH půdy na vašem pozemku je celkově nevyhovující. Řekněme třeba, že je to zahrádka založená na bývalé smrkové monokultuře v blízkosti rašeliniště, takže s pořádně kyselou půdou. Tam vám kromě borůvek a brusinek nic jiného neporoste.

Že je něco s vysazenými rostlinami v nepořádku poznáte snadno – žloutnutí listů, nekrózy tkání, zakrnělý růst, kadeřavá růžičkovitost anebo atypické nafialovělé zbarvení lístků – to všechno dává tušit, že rostliny mají hodně málo živin. Pokud živiny přidáváte, hnojíte a nic to nedělá, je tou nejpravděpodobnější odpovědí pěstitelského selhání nevyhovující pH. 

Proč se vyplatí znát pH půdy na své zahradě? Díky tomu budete vědět co a kam zasadit – a co tam určitě nesadit - aby vám to hezky rostlo a plodilo.

Zdroj: ČeskéStavby.cz, mendelu.cz, Almanac.com, TheSpruce.com