Svazenka vratičolistá, modrofialově kvetoucí a příjemně vonící květina, která se do Evropy dostala již na začátku kolonizace amerických kontinentů. Původně byla rostlinou okrasnou, ale jak se stalo u více druhů amerických krásek, dnes je doslova pokladem zemědělským. Proč?
Možná už máte zahradu uklizenou a připravenou na zimu, ostatně před pár dny nasněžilo na většině našeho území, i když sníh zase rychle slezl. Jedno však určitě zůstává někde nakupeno, tedy jedno, vlastně vícero. Dřevěný odpad různého charakteru. Co s ním?
Byť se ukázalo, že původní evropská flóra je nesmírně dobyvačná a dodnes opanovala až cca 93% souše planety, bylo pro Evropu doslova zjevením, co do ní začalo proudit po znovuobjevení amerických kontinentů. Tedy tom oficiálním kolumbovském při hledání kratší cesty do Indie.
Příroda se zimními úhyny živých organismů počítá, jsou ostatně součástí koloběhu života a především pak živin, ovšem v zahradě chceme, aby zimu přežilo pokud možno veškeré rostlinstvo, do kterého jsme investovali nemalé peníze. Navíc v zahradách investujeme i do různých konstrukcí, staveb a vybavení, které si zazimování také zaslouží. Prodloužíme tak jejich životnost a zvýšíme návratnost investice. Příroda si dělá vše sama a zdarma, zatímco zahrady jsou uměle vytvořeným prostředím k našemu obrazu.
O ceně lidského života se vedou vleklé a věčné spory. Názory i přístupy se různí. Přitom je lidí na planetě, jak si mnozí myslí, dnes přebytek. Oproti tomu ohrožené druhy jiných živých organismů, které již téměř vymírají a u některých se má za to, že vymřely anebo zřejmě vymřely, se nemohou jakkoli bránit. Především pak životnímu prostředí, které měníme právě my lidé, naší ignoraci i ničivosti lidského konání.
Pichlavě jehličnatý mulč u nás zatím nepatří ke zrovna častým prvkům údržby zahrad. Své místo na nich ale rozhodně má. Jen pozor, kromě spousty výhod se s jeho použitím pojí pár drobností, na které je třeba brát zřetel.
Není lehké říkat špatné zprávy, ale to že většina běžných balkonových rostlin není stavěná na přežití průměrné české zimy, je prostě fakt. A je třeba tyto rostliny před zimou ochránit stejně jako venku letněné pokojovky.
Počínaje žárlivostí a touhou po dědictví i moci byly jedy v historii osvědčenými a do poměrně nedávné doby i těžko prokazatelnými prostředky. Travičství je již dlouhou dobu na ústupu, tedy alespoň co se týká počtu jednotlivých obětí travičů, přesto však stojí zkušenosti ze zlaté éry travičství i dnes za pozornost.
Oměj podzimní kvete od konce léta až začátku podzimu a podívaná je to opravdu báječná. A když svážete tyto vytáhlé rostliny do trsu, aby se nepovalovaly v listopadu po jinak již téměř holém trvalkovém záhonu, vytvoří iluzi, že zima je opravdu ještě hodně daleko. Pozor však, právě oměje jsou prudce jedovaté a to všechny druhy.
Vlastníte větší zahradu a přemýšlíte, čím doplnit okrasnou výsadbu? Anebo teprve plánujete založení nové zahrady či rekonstrukci té stávající? Představujeme krasavce z jižní polokoule, který je podobný našim bukům. Pabuk antarktický.
Než se stromy ve vašem sadu uloží k zimnímu spánku, je někdy třeba jim dopřát lehkou údržbu. Šetrně je prořezat a zbavit nadbytečných větví, které je zatěžují. Je třeba s tím začít včas, aby se stromy stačily zhojit, než nastanou mrazy.
Vlastně tak trochu obyčejný bodlák, tedy jen na první pohled, to je bělotrn. Ovšem krásná modrá barva rozvitých květů vynikne jak v zahradě, tak v suché vazbě, pokud bělotrny usušíme. A co víc, když je v zahradě necháme do jara, sice již nebudou hýřit barvami, ale tvary. A třeba ojíněné jinovatkou anebo zasněžené budou vypadat zajímavě opravdu až do jara.
Vlastní houby přímo ve své zahradě? Právě nyní je vhodná doba na jejich výsadbu. Je libo hřiby či křemenáče? A proč ne? Ne do každé zahrady se však hodí jakékoli houby. Na prvním místě jsou možnosti zahrady, a to především dřeviny, které zde rostou, půda a její vlhkost a také stín, případně blízkost lesa.
Libavka (jinak také líbavka) je vřesovištní rostlina, která upoutá vaši pozornost v zahradách, truhlících i na hřbitovech. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné keře, jiné se hodí do truhlíků a další zase do skalek. Navíc jde o rod zahrnující mnoho půdokryvných druhů.
K radostem podzimu patří i výsadba stromů, tedy včasná příprava oživení sadů a zmlazení zahrad. Z řady důvodů je to o něco lepší, než sázet je na jaře. Ale je přitom třeba dát si pozor na pár chybiček, které s oblibou ke své škodě opakujeme.
Píchoše řadíme k nejatraktivnějším, ale také v přírodě nejohroženějším cykasům. Jejich velké, zpeřené a tvrdé listy připomínají tuhý plast. Některé druhy pak mají listy působivě namodralé barvy. A ano, listy jsou tím hlavním, čím jsou píchoše zdobné, zdaleka však ne tím jediným. Ostatně stejně jako všechny cykasy.
Slunéčko východní se invazně nešíří jen u nás, ale je vůbec jedním z nejrozšířenějších slunéček na světě. Jeho výskyt je monitorován téměř na všech kontinentech. Zbavit se tohoto slunéčka v zemích, kde se rozšířilo invazně, je prakticky nemožné. A to se stalo právě i u nás. Je to však špatně anebo dobře?
Chutí připomínají stopky dužistopky sladké rozinky, nejchutnější jsou pak usušené. Navíc tento strom odhalil jedno své velké tajemství. Obsahuje látku, která (dle pokusů na laboratorních zvířatech) snižuje pocit libosti spojený s alkoholem. Vědci si proto slibují, že by mohl být vyvinut lék pro závislé na alkoholu. A testy na lidech začaly již před přibližně deseti lety.
Ceníme si je pro jejich bujný růst, zajímavé listoví a květy, vysokou pokryvnost, popínavost, chutné plody, odolnost, nenáročnost. Jenže přirůstají tak rychle, že za chvíli už kolem nich není k hnutí. Nejsou to vyloženě nezvané druhy, přivandrovalci. Vysadili jsme je sami, těšily nás. Ale teď jich je prostě moc.
Šípky jsou zázrak domácí lékárny, na který se letos vyplatí nezapomenout. Aby si vámi sesbírané a usušené šípky uchovaly co nejvíc ze svých kvalit, je třeba dodržet pár jednoduchých pravidel.