Krov nepromíjí nedostatky

Co je to krov?

Na našem území se nejčastěji setkáme se soustavou krovů vaznicovou, která postupně nahradila dříve hojně užívané krovy hambalkové a všešadlové. Dnešní domy však mají malé rozpětí stěn a často se u nich tedy setkáme se zjednodušenými krovy krokvovými (jalovými vazbami). Na šíhlých střechách (věžových) používáme soustavu věžovou a na nízkých střechách zase soustavu vlašskou.

Provedení krovu je vždy dáno velikostí stavby a rozpětím, tvarem a sklonem střechy. Dalšími hledisky jsou konkrétní prostředí, ve kterém stavíme (jiný sklon bude mít střecha v horských oblastech a nížinách) a nakonec i účelu, k jakému chceme stavbu využít.

Krov vždy zatíží podpůrnou konstrukci svisle. Je tedy nutné zachytit i šikmé tlaky, a to prostřednictvím vodorovných příčných součástí střechy (vazných trámů, táhel a kleštin). Navíc je nutné, aby střešní konstrukce byla tuhá jak podélně, tak příčně. Proto ji musíme zavětrovat.
Tip: Nechte si předem kvalifikovaně spočítat spotřebu střešní krytiny.

Další zásadní otázkou je, zda chceme podkrovní prostory (půdní) využít k bydlení. To konstrukci krovu opět ovlivní. Krov pak musí být konstruován tak, aby byl umožněn bezproblémový pohyb v tomto prostoru. Jelikož je dnes podkrovní bydlení nejen módní, ale i levnou variantou výstavby, stavíme krovy co nejjednodušší. Některé starší soustavy totiž volný pohyb po půdě neumožňovaly. Takové půdy pak byly částečně neprůchozími.

Krokevní krov

Krokevní krov je takový, u kterého se nesetkáme s jalovými vazbami. Krokevní krov ale nepoužívá vazné trámy ani sloupky, všechny jeho vazby mají hambalek či kleštiny. Velmi častý je tento typ krovu (soustava), pokud chceme vybudovat obytné podkroví. Problémy by zde však mohly být při větším rozpětí než 10 metrů se statikou. Proto je v takovém případě nutné důkladně spočítat a nadimenzovat jednotlivé součásti (prvky) krovu. Přitom jde o dnes nejužívanější soustavu právě v rodinných domcích. Zbytečnou půdu si dnes u novostavby nikdo nedovolí a naopak jsou postupně rekonstruována podkroví všech starších domů.

Stojatá a ležatá stolice

Stojatá stolice je nejběžnější na starých českých stavbách. V plných vazbách zde najdeme svislé sloupky. Stojatou stolicí zastřešíme i velmi široké objekty (až 16 metrů). Dnes se však tato soustava téměř nepoužívá. U ležaté stolice používáme namísto sloupků (svislých) šikmé vzpěry. Ty pak krátkými trámky propojujeme s podélnými vaznicemi.

Příhradové vazníky

Příhradové vazníky jsou velmi moderními tesařskými konstrukcemi. Skládají se z horního a dolního pásu. Ty propojíme svislicemi a příčkami. Montáž takového krovu je velmi rychlá, navíc si vystačíme s prkny, půdní prostor však nebude pochozí a nejčastěji se tedy s příhradovými vazníky setkáme u střech s velmi malým sklonem. Jednotlivá prkna příhradových vazníků se spojují hřebíky nebo lepením. Lze též využít plechové sbíjecí desky a vazníky pak spojíme strojním lisováním. Obvyklý tvar příhradových vazníků je trojúhelníkový, není však jakkoli omezen a známe i šablony z jiných geometrických útvarů.

Skladba krovu

Každý tradiční dřevěný krov se skládá z vodorovných, svislých a šikmých prvků. Jednotlivé součásti krovu se pak dělí na podélné a příčné. Hovoříme-li o nejběžnější vaznicové soustavě, jsou příčnými součástmi takzvané vazby a podélnými vaznice.

Vazba

Vazba tvoří příčný profil vaznicové soustavy krovu. Vazby dělíme na plné a jalové, přičemž vazba plná je ta, co nese ostatní části krovu. Oproti tomu jalová vazba zahrnuje pouze nesené části krovu (krokve). Jalová vazba je mladším řešením, s cílem uspořit na stavebním materiálu a zároveň krov odlehčit.

Jednotlivé plné vazby rozmisťujeme 4 až 5 metrů od sebe. Zpravidla je používáme i v úžlabích a na nároží. Jalové vazby se naopak umisťují co nejblíže k sobě (v rozestupech 90 až 120 cm). Jalová vazba je složena pouze z krokví, zatímco vazba plná z páru krokví, výztužné součásti (klešin či hambalku) a součásti podpůrné (vzpěry, sloupku, pilíře, ale i zděného štítu).

Vaznice

Vaznice vlastně není ničím jiným než vodorovným trámem, který krovem probíhá podélně. Vaznice podpírá jednotlivé krokve a ukládáme ji na plných vazbách. Vaznici umisťujeme buď v hřebenu střechy, kdy hovoříme o vaznici hřebenové, nebo při úpatí střechy, kdy hovoříme o pozednici. Známe ale i vaznice středové, umístěné ve dvou třetinách výšky krovu. Pozednice pokládáme naplocho, zatímco vaznice na výšku (hřebenové a středové vaznice jsou víc náchylné na průhyb).

Krokve

Krokev je šikmou součástí krovů. Krokev nese střešní latě nebo bednění, na které ukládáme krytinu. Krokve vytvářejí vazby a pokud jsou vazby složené jen z krokví (viz. výše), hovoříme právě o vazbách jalových, v opačném případě plných.

Vazné trámy

Vazný trám (vazník) je příčnou a vodorovnou (horizontální) součástí krovu. Je to vlastně hlavní nosný prvek každého tradičního krovu. Na něm jsou uložené veškeré další součásti krovu. Bez vazného trámu se obejdeme pouze u takzvaných krovů krokevních.

Hambalek

Hambalek najdeme pouze v takzvané hambalkové soustavě. Je to vodorovný trám, co vždy spojuje dvě protilehlé krokve. Mezi krokve je hambalek nutné uložit v takové výšce, abychom pod ním mohli projít. Běžná výška je od 2 metrů. Hambalek rozděluje krokve v poměru 2:1 a nesmí být delší jak 3,5 metru. Vždy záleží na sklonu střechy a půdorysu domu (rozsahu stěn).

Kleština

Kleštiny jsou párovými vodorovnými součástmi krovu, které pár krokví spojují ve výšce, kde je umístěn hambalek. Provedení kleštin je nejčastější ze dvou prken, která ke krokvím připevníme ze stran.

Sloupek

Sloupek je vždy svislý trám, podpírající hambalek.

Zavětrování

Pro účely zpevnění (ztužení krovu) hlavně v podélném směru používáme takzvané zavětrování. Zavětrování provádíme krátkými trámky, rozepřenými šikmo mezi vaznice a sloupky. O zavětrování hovoříme pouze v plných vazbách krovu.