Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Výroba Keramzitu
Keramzit je vyráběn uměle z pečlivě vybraného jílu a za vysokých teplot ve speciálních pecích. Jíl získá při chemických procesech za vysokých teplot pórovitou strukturu. Zvýší tak svůj objem 3 až 3,5 krát. Při výrobě keramzit získává zajímavý kulatý tvar, důležitý z hlediska mechaniky i estetiky. Připomíná jednotlivé valounky kačírku, dekorativní kamení či štěrk. Vnitřní pórovitá struktura keramzitu se přitom zásadně liší od pevného vzhledu na povrchu. Běžně u nás keramzit známe například pod obchodním názvem Liapor. Je to naprosto nehořlavý a přitom mrazuvzdorný materiál. A právě tyto dvě vlastnosti jej předurčily k rozsáhlým možnostem použití.
Při výrobě keramzitu dochází k tepelné expandaci takzvaných cyprisových jílů (podle hlavní fosilie skořepatce rodu Cypris angusta v sedimentu), které tvoří nadloží uhlonosných souvrství (u nás především v sokolovské hnědouhelné pánvi). Jíl je přepraven železnicí na skládku a z ní je dopraven k hrubé úpravě - drcení na kladivovém drtiči a mletí - zjemňování na kolovém a válcovém mlýně. Následně dochází k homogenizaci na dvouhřídlové míchačce. Po skončení hrubé úpravy má jíl cca 20% vody, proto je nezbytné jeho odležení – proschnutí.
Nakonec dochází k takzvané jemné úpravě. Pomocí granulačních talířů a vakuových šnekových lisů s protlačovadlem jsou tvořeny granule. A právě granule jsou následně vypáleny v rotační peci. K expandaci materiálu (roztažení a vzniku pórů) dochází při teplotě cca 1.100
oC. Tehdy vzniknou lehké keramické kuličky, takzvané perly. Granule jsou následně tříděné do jednotlivých frakcí a expedované do balírny či jako polotovar k další výrobě (např. v případě keramzitových tvárnic).