Voda v zahradě a na jiných pozemcích z pohledu paragrafů

Začněme novým občanským zákoníkem, jež upravuje sousedské vztahy ohledně srážkových vod (imisí) v § 1013. A příslušný paragraf se netýká pouze vztahů přímých sousedů, ale i vlastníků nesousedících pozemků. Vodními imisemi totiž nesmíme rušit ani je. Oč jde? Občanský zákoník vyloženě zakazuje přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda. Možné je to pouze v případech, kdy by se takové konání opíralo o závažný právní důvod. Navíc nový občanský zákoník rozlišuje imise přímé (třeba svádění vody ze střechy na cizí pozemek) a nepřímé. Přímé imise jsou přitom zakázány vždy a ty nepřímé pouze v případě, že přesahují míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Pozor si musíme dát také například na přesah okapů či nadměrné odstřikování dešťové vody k sousedům.

§ 1013 občanského zákoníku (Omezení vlastnického práva) doslova říká:

(1) Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

(2) Jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. To neplatí, pokud se při provádění provozu překračuje rozsah, v jakém byl úředně schválen.

Důležité je také řešení vody v souvislosti se stavbami. § 1019 občanského zákoníku k tomu říká:

(1) Vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek. Stéká-li však na pozemek přirozeným způsobem z výše položeného pozemku voda, zejména pokud tam pramení či v důsledku deště nebo oblevy, nemůže soused požadovat, aby vlastník tohoto pozemku svůj pozemek upravil.

(2) Je-li pro níže položený pozemek nutný přítok vody, může soused na vlastníku výše položeného pozemku požadovat, aby odtoku vody nebránil v rozsahu, ve kterém vodu sám nepotřebuje.

Znamená to tedy, že vlastník pozemku může požadovat po sousedovi úpravu stavby na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh či led na jeho pozemek. Pokud však jde o přirozené stékání vody z výše položeného pozemku, není možné po jeho vlastníkovi požadovat úpravu. A naopak ten musí umožnit přítok vody na níže položený pozemek, prostě nemůže například přehradit či odklonit pramen.

Existuje též řešení, že je možné domluvit se sousedem uzavření smlouvy o zřízení služebnosti podle § 1270 občanského zákoníku. Konkrétně jde o služebnost okapu a právo svádět dešťovou vodu ze své střechy na cizí nemovitost buďto volně a nebo ve žlabu. Vždy jde o to, v čí prospěch služebnost svědčí a ten pak musí udržovat žlab ve funkčním stavu. Existuje pak dokonce i právo na svod dešťové vody, které upravuje § 1271 občanského zákoníku. Pokud totiž vlastník pozemku využívá srážkovou vodu ze sousedního domu ke své potřebě (např. pro zalévání zahrady), hradí náklady na vybudování a údržbu svodu právě ten, kdo toto právo využívá.

Ovšem nejde jen o imise, vaším pozemkem může protékat přirozeným způsobem vzniklý potok a nebo pozemek může být na hranici vodního toku či vodní plochy. A skutečně je třeba pramenům a vodním tokům (byť jde po většinu času jen o tenoučký potůček) věnovat potřebnou péči.

V každém případě platí, že povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím žádného pozemku. Prostě si vyvěrají a tečou (proudí). Práva k těmto vodám pak upravuje vodní zákon. Konkrétně jde o zákon č. 544/2020 Sb., kterým se změnil zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Vlastníci pozemků, na kterých se nachází koryta vodních toků, jsou mimo jiné povinni udržovat břehy koryta vodního toku ve stavu potřebném k zajištění neškodného odtoku vody. Musí též odstraňovat překážky a cizorodé předměty ve vodním toku, strpět na svém pozemku vodní díla umístěná v korytě vodního toku a také ohlašovat správci vodního toku zjevné závady v korytě vodního toku. Musí také bez náhrady strpět na svém pozemku umístění zařízení ke sledování stavu povrchových a podzemních vod a ekologických funkcí vodního toku (např. plavebních znaků apod.) a též musí strpět průchod osob podél vodních toků. Vodoprávní úřad pak může dokonce vlastníkům pozemků sousedících s koryty vodních toků zakázat kácet stromy a keře zabezpečující stabilitu koryta vodního toku. S vodním tokem či plochou je tedy spojena například i povinnost údržby zeleně.

Je také třeba znát pojem OBECNÉ NAKLÁDÁNÍ, který se týká povrchových vod (pro podzemní vody je požadováno povolení dle § 8 zákona). Dle ustanovení § 6 odst. 1 zákona je každému dovoleno pro vlastní potřebu odebírat povrchovou vodu nebo ji užívat například k rekreačním účelům (koupání a jiné vodní sporty, bruslení na zamrzlé hladině), praní prádla a podobně. Takto užívat povrchové vody však můžeme jen na vlastní nebezpečí a za případné škody vzniklé při takovém nakládání s vodami nejsou odpovědní vlastníci pozemků koryt vodních toků, správci vodních toků ani jiné osoby.

Za obecné nakládání s povrchovými vodami se však nepovažuje užívání těchto vod k plavbě a nebo k rybářským účelům. O obecné nakládání s povrchovými vodami jde tedy pouze v případě, že není k tomuto nakládání třeba používat zvláštní technické zařízení, jehož provoz by vyžadoval elektrickou, mechanickou a nebo jinou energii. Souhlas ani povolení vodoprávního úřadu není třeba ani k zachycování povrchových vod jednoduchými zařízeními (hrázky a stružky, které nejsou vodními díly podle § 55) na jednotlivých pozemcích a stavbách nebo ke změně přirozeného odtoku vod za účelem jejich ochrany před škodlivými účinky těchto vod.

Velmi důležitou součástí nakládání s vodami jsou pak také studny. Kopané a vrtané studny jsou navíc zároveň stavbami ve smyslu stavebního zákona, dokonce stavbami speciálními – vodními díly podle § 55 vodního zákona. Vodní zákon definuje studny jako vodní díla sloužící k nakládání s vodami. Podle § 15 odst. 1 vodního zákona je k provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání nebo k jejich odstranění třeba stavební povolení vodoprávního úřadu jako speciálního stavebního úřadu. Vodní zákon nám také říká, že pokud vodní dílo slouží k nakládání s vodami a je-li vydání povolení k nakládání s vodami třeba, lze vodní dílo povolit jen tehdy, když bylo povoleno nakládání s vodami nejpozději současně s povolením stavby vodního díla.

§ 8 odst. 1 písm. b) vodního zákona se pak jednoznačně uvádí, že povolení k nakládání s podzemními vodami je třeba k jejich odběru. Stavební povolení se proto týká každé studny kopané i vrtané a je dokonce třeba i k opravě (rekonstrukci) stávající studny. Rekonstrukci studny je třeba ohlásit vodoprávnímu úřadu a ten rozhodne, zda je natolik rozsáhlá, že je třeba stavební povolení. Stavební povolení pak potřebujeme i pro prohloubení kopané studny vrtáním. Při stavbě nové studny je možné před podáním žádosti o stavební povolení udělat zkušební vrt. A stavební povolení je pak třeba vyřídit dříve, než se začne se samotným hloubením studny. O stavební povolení žádáme na příslušném vodoprávním úřadu, který je součástí obecního úřadu.

Co se týká dalšího nakládáni s vodou, není nijak omezeno budování vlastních zahradních potůčků, jezírek a tůní, případně fontán s vlastní cirkulací a filtrací vody. I zde však může dojít k výjimkám, pokud například nastane sucho, může být v zahradách zakázáno nejen napouštění a dopouštění bazénů a jezírek, ale i zalévání rostlin vodou ze studní a vodovodního řádu.