Jak postavit funkční zimní zahradu Zobrazit fotky zobrazit 9 fotek Zimní zahrada se stane místem pro intenzivní pěstování pojových rostlin, naší malou botanickou zahradou, kde se můžeme celoročně věnovat svým koníčkům. Zásadní je rozdíl mezi zimní zahradou sezónní nebo celoročně užívanou. Celoročně užívanou zimní zahradu bude nutné vytápět, ale pouze tato varianta splní pravý význam svého názvu. I v zimě si v takovém prostoru můžeme pohodlně sednout třeba do ratanového křesla a přečíst knihu. Pokud plánujeme novostavbu, měli bychom se zimní zahradou počítat už v jejím projektu, jinak ale není problém ji kdykoli přistavět. Záleží jen na dispozicích pozemku a orientaci domu vůči světovým stranám.

V obou případech by však mělo platit, že zimní zahrada svým stylem doplní architekturu našeho domu. Nevybíráme tedy jen „nějaká okna a prosklené dveře,“ ale takový materiál, tvar a povrchovou úpravu, které se ke stavbě hodí. Obzvlášť citlivě bychom pak měli postupovat, pokud zimní zahradu přistavujeme ke staršímu domu. A pokud chceme zabránit přehřívání dominantně proskleného prostoru a v zimě zase zbytečným únikům tepla, bude nezbytné izolační prosklení doplněné reflexní fólií.

Pokud teprve plánujeme stavbu nového domu, můžeme v projektu ovlivnit orientaci stavby vůči světovým stranám právě s ohledem na plánovanou zimní zahradu. Nejčastěji dáváme přednost orientaci zimní zahrady ve čtvrtkruhové výseči jih až západ. A tomu bude odpovídat i orientace obytné zóny domu, se kterou je zimní zahrada spojena nejčastěji.

Zimní zahrada je vlastně plně prosklená přístavba k domu. Situovat ji můžeme buď její širší stranou k domu, nebo ji naopak vystrčíme dál do zahrady. Vytvoří tak nové křídlo domu. Obzvláště vhodné je zimní zahradu ještě prodloužit venkovní terasou, přechod na pozemek tak bude postupný. A pokud si chceme dovolit skutečný luxus, lze zimní zahradou prodloužit celou jednu stěnu naší stavby, případně dokonce 2 i 3 stěny. Zimní zahradou ovšem není prosklená stěna do obývacího pokoje, stejně tak prosklený prostor o ploše výrazně menší jak 15 m2, pokud chceme, aby byl obytný, nikoli jen zákoutím pro pokojové rostliny.

Konstrukce zimní zahrady

Konstrukce zimních zahrad musí být nejen dostatečně pevná, ale vyžaduje i přerušení tepelných mostů. Za velmi nízkých teplot bude vnitřní prostor promrzat, v létě se zase bude přehřívat. Dalším problémem je otevíratelnost střešní části. Otevírat či neotevírat? Za prvé platí, že je nutné zajistit, aby otevíratelným bylo alespoň 15% prosklení zimní zahrady, záleží přitom na její orientaci vůči světovým stranám i velikosti a využití (sezónní, celoroční).
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Odborníci tvrdí, že právě otevírání střechy je ideální, protože teplý vzduch uniká vzhůru. Pokud však chceme střechu otevírat, je nutné vyřešit elektrický pohon. Okna pak budeme otevírat a zavírat buď vypínačem nebo dálkovým ovladačem. Systém otevírání může být výklopný nebo posuvný.

Pokud ale necháme střechu pevnou, bude nutné větrat bokem a čelem. Otevírat tedy budeme boční i čelní okna, čímž dosáhneme cirkulace vzduchu. Smysl samozřejmě má i mikroventilace v oknech instalovaných do svislých stěn.

Použité materiály

Pokud se rozhodneme pro sezónní zimní zahradu, ušetříme dokonce i na prosklení a profilech okenních rámů. U celoročně obývaných zimních zahrad se standardně používají výplně, které dosahují hodnot prostupu tepla U do 1,3 W/m2.K. Jsou tedy nezbytná okna a dveře alespoň s izolačními dvojskly, ideálně pak trojskly s vnitřní výplní vzácným (inertním) plynem.

Ještě větší nároky na materiál má prosklení střech zimních zahrad. Zde je nejvhodnější použít izolační dvojsklo s pokovenou vrstvou. Zachytíme tak až 80 % tepelného záření Slunce. Pro svislé stěny zimní zahrady ale platí opak, zde požadujeme, aby skla tepelné sluneční záření propouštěla dovnitř.

V zásadě volíme mezi plastovými okny a dveřmi, vyztuženými ocelovým profilem, konstrukcí dřevěnou (nejčastěji eurookna vyráběná z lepených hranolů) nebo hliníkovou. Moderní hliníková okna mají výborné izolační vlastnosti a jejich výhodou je bezúdržbovost, maximální životnost a subtilnost (hliník je samonosný materiál). Hliník se v případě zimních zahrad jako materiál příliš nedoporučuje právě pro své horší izolační vlastnosti rámu. Jde však o absolutně nejdražší řešení, což se v případě velkých prosklených ploch promítne na celkové investici zásadně.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Výhodou oken z plastových profilů je naprostá bezúdržbovost, vnější strana může být navíc v oblíbených dekorech dřeva. Dřevěné profily zase překvapí právě přirozeným dekorem dřeva z vnitřní, případně i vnější strany (bezbarvý lak, či jen lehký tón). U moderních eurooken jsou navíc zásadně snížené nároky na jejich údržbu, především obnova nátěru není nezbytná tak často, jako tomu bylo dříve.

Ideální prosklení?

Ideální prosklení zimní zahrady, tedy takové, které splní veškeré naše požadavky, v zásadě neexistuje. V létě požadujeme ochranu před přehřátím prostoru uvnitř, na jaře a na podzim zase co nejlepší schopnost propouštět teplo dovnitř a v zimě co nejlepší tepelně izolační schopnosti. Je tedy nutné prosklení z vnější strany doplnit reflexní fólií. Omezíme tak pronikání nadměrného tepla dovnitř a zabráníme i únikům tepla zevnitř ven.

Bez reflexní fólie nevytvoříme zimní zahradu, ale letní skleník pro tropické rostliny, který bude navíc nutné stále větrat. Obzvláště na střešní části zimní zahrady má pak reflexní fólie i bezpečnostní funkci. Pokud bude sklo rozbito například náhlým krupobitím, zůstane k fólii přilepené a nevysype se nám na hlavu ani nepoškodí vnitřní vybavení, rostliny či podlahu.

Pokud chceme ušetřit, je možné střešní část zimní zahrady osadit polykarbonátem. Je velice lehký, odolný a pokud zvolíme dostatečnou tloušťku, dobře izoluje. A samozřejmě je výrazně levnější než izolační sklo. Má však kratší životnost, malou průhlednost, menší tvarovou stálost a za silného deště či za krupobití je velice hlučný.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Vytápění zimní zahrady

Jak už jsme zmínili na začátku, zimní zahrady, které chceme užívat po celý rok, je nutné vytápět. A co víc, je nutné počítat s většími úniky tepla než u běžných místností, zimní zahrada je s výjimkou obvodového zdiva domu, na které je připojena, plně prosklena a k největším únikům tepla dochází právě zasklením domu.

V zásadě existuje několik způsobů, jak zimní zahradu vytápět. Můžeme do nově vzniklého protoru umístit topná tělesa, která jsou napojena na stávající systém centrálního vytápění (nejčastější řešení), můžeme do podlahy instalovat systém podlahového vytápění, lze využít i sluneční kolektory a jako nejdražší řešení je možné umístit v podlaze konvektory, ze kterých teplo sálá skrz mřížky. Mřížky jsou také tím jediným, co z otopných těles (systémů) vůbec vidíme.

Pokud však chceme zimní zahradu využívat jen od jara do podzimu a na zimu v ní ponechat pouze odolnější druhy rostlin či ty zazimované, vytápění nebudeme potřebovat. Zároveň tak výrazně ušetříme a prosklený prostor bude dokonce fungovat i jako dodatečná izolace místností, které se zimní zahradou sousedí.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)