Příjezdové cesty ke garáži a venkovní automobilová stání vyžadují zpevněné plochy. Proč zde ale pokládat běžnou dlažbu, když se i tyto pojezdové plochy mohou zelenat a opticky tak zpříjemnit pobyt na zahradě? Řešením je zatravňovací (jinak též vegetační) dlažba.
Vegetační (zatravňovací) dlažba – řešení pro pojízdné plochy
Bez pěšin, cest a příjezdových komunikací se na zahradě prostě neobejdeme. Běžné pochozí plochy lze vyřešit mnoha způsoby, například i v pravidelných rozestupech v trávníku umístěnými nášlapnými kameny či dlaždicemi. Problém však představují ty cesty, které jsou určené k pojíždění automobilem. A jako ideální řešení se ukazuje právě zatravňovací dlažba, která velmi přirozeně a příjemně splyne se zahradou, respektive se svým okolím.
Problém však toto řešení představuje naopak na pochozích cestách. Je obtížné po ní jezdit například na jízdním kole a velmi špatně se snáší třeba i s vyššími podpatky obuvi. Vyloženě nebezpečná je pro lidi, kteří musí při chůzi používat hůl či berle a obtížně zdolatelná bude pro vozíčkáře. Proto ji volíme především na plochy pojízdné či jako zpevnění ploch, kde nepředpokládáme jejich časté užívání. Nevhodná je zatravňovací dlažba například pro terasy či před vstupy do domu. Stejně tak se s ní nesetkáme ani na běžných veřejných komunikacích - chodnících podél našich domů a pozemků.
Materiálu k výrobě zatravňovacích dlaždic je více – beton, umělý kámen a plast. A z nich především beton a umělý kámen snesou velmi vysokou zátěž, což od dlažby na příjezdových cestách, parkovištích a parkovacích stáních, ale i mírnějších svazích, právě vyžadujeme. Zásadní je však úprava podloží před pokládkou dlaždic a počítat musíme s obtížnější manipulací způsobenou vyšší hmotností betonových zatravňovacích dlaždic – Celková hmotnost dlaždic položených na 1 m2 může být až cca 150 kg.
Zatravňovací dlažba
Zatravňovací betonová dlažba musí být vyrobena z kvalitních surovin, pak nám teprve nabídne dostatečnou pevnost a maximální možnou životnost. Díky tvárnosti betonu, který je při výrobě betonové zatravňovací dlažby používán, je možné vyrábět dlaždice v různých tvarech i barvách. Některé typy vegetační dlažby splňují navíc drenážní funkci, pomáhají tedy při odvodňování příliš vlhkých pozemků, pokud jsou dostatečně chráněné před erozí.
Klíčem k úspěchu betonové zatravňovací dlažby jsou mezery (otvory), které umožňují právě vysetí travního porostu, lze je však také vysypat štěrkem či oblázky. Kořenová soustava travního porostu prorůstá do zeminy, kterou jsou otvory vysypány a skrz ni až do jejího bezprostředního podloží – nejčastěji směsi písku či štěrku a zeminy.
Snadná je i údržba travního porostu, jelikož povrch položených dlaždic je rovinný a stačí tedy pouze nastavit nože sekačky na požadovanou výšku z betonových dlaždic vykukujícího trávníku. Ztaravněná plocha pak tvoří až 40% povrchu, kde jsou dlaždice položeny. V závislosti na volbě typu betonové zatravňovací dlažby může být povrch zarostlý travním porostem dokonce tak, že bude betonová mříž dokonce i téměř neviditelná.
Zatravňovací dlažba
Pokládka zatravňovací dlažby
Samotná pokládka zatravňovací dlažby není vůbec složitá. Klíčová je však příprava podloží. Při pokládce začínáme vyznačením plochy, kde bude dlažba položena. Pokud půjde jen o dva pruhy pro kola osobního automobilu, je také nutné počítat se skutečnými rozměry dlaždic.
Poté odebereme z celkové plochy zeminu, nejprve strhneme původní travní drn a ornici a poté odebereme i hlušinu až do potřebné hloubky – hloubka zakládaného podloží je závislá na předpokládaném zatížení plochy a půdních i vodních (propustnosti původního podloží) poměrech pozemku. Nejčastěji odebíráme zeminu do hloubky 30 cm pro pojízdné plochy, které nebudou zatěžované těžkou technikou, ale jen osobními automobily. Pokud je původní podloží jílovité, je nutné vyhloubit až 40 cm silnou vrstvu. Plocha je poté vyrovnána do roviny a zhutněná, čímž se dostaneme ještě o nějaký ten centimetr níž.
Na zhutněný podklad vysypeme nosnou vrstvu štěrku či štěrkopísku o tloušťce 10 až 30 cm frakce 5/32 až 5/63 mm (podle skutečné hloubky výkopu). Vrstvu vyrovnáme a také zhutníme. Ještě před uložením vrstvy štěrku je možné použít geotextilii – síťovinu z mikrovláken. Zabráníme tak prorůstání některých plevelů, jejichž kořenová soustava zasahuje hluboko do podloží a k jejichž dalšímu šíření stačí i jen zbytky kořenů.
Zatravňovací dlažba
Poté na plochu uložíme takzvanou vyrovnávací vrstvu frakce štěrku 4/8 mm, kterou tvoří směs štěrkopísku a kompostu. Vrstva musí být silná 4 cm a musíme počítat se samotnou výškou zatravňovacích dlaždic, která bývá 8 či 10 cm. Čili při výkopu hlubokém 40 cm tvoří vrstva štěropísku vrstvu silnou 25 cm, vyrovnávací vrstva 5 cm a zatravňovací dlažba 10 cm. Celá plocha vegetačních dlaždic tak splyne s okolím, dlaždice z prostoru nevystupují do výšky. Vyrovnávací vrstva ze štěrkopísku a kompostu se zarovnává prknem.
Na srovnanou vyrovnávací vrstvu ukládáme jednotlivé dlaždice. Ty mohou být opatřené zámkem, ale nemusí, záleží na konkrétním typu. Nezapomeňte na dodržení správného směru ukládaných dlaždic, pomůckou nám je „orientační značka.“ Dlaždice se ukládají vždy kolmo ke směru jízdy. Po dokončení pokládky můžeme otvory ve vegetační dlažbě vyplnit zeminou, osít travním semenem a zasypat tenkou vrstvičkou písku. Vrstva zeminy musí končit cca 1 cm pod horním okrajem otvoru, pokud nenecháme mezeru a otvory vysypeme až po okraj, budou kola automobilu ničit travní porost při každém pojezdu.
Zatravňovací dlažba
Běžnou údržbu zatravňovací dlažby představuje pravidelná zálivka travního porostu, obzvláště za suchých dní bez srážek a pravidelné sekání porostu. Problémem je vertikulace (provzdušnění) travního porostu, kterou lze provádět pouze manuálně a u každého otvoru v každé dlaždici zvášť, ovšem pouze u dlaždic s velkým rastrem, u dlaždic malých rastrů neprovzdušňujeme. Provzdušnění tedy může být časově nejnáročnější položkou údržby, v zásadě ale není nutné a mnohdy ani možné.
Kvalitně položená zatravňovací (vegetační) dlažba vydrží desítky let stejně jako její dobře založený a udržovaný travní porost. Na druhou stranu lze v případě potřeby část položené dlažby snadno sejmout a opět uložit – například při uložení elektrického kabelu, zavlažovacího systému a podobně.
