Rekonstrukce starých domů mohou přinášet nejroztodivnější objevy. V Česku na vás například může vykouknout rákosový strop, anebo asbestové desky. Tedy nic potěšujícího, ale zase ani natolik překvapivého. Ovšem stovky žiletek nasypaných za obklady v koupelně? To už trochu vzbuzuje rozpaky.
Hned na začátku je třeba si říct, že na žiletky nasypané za dlaždicemi byste v běžném českém domě, byť hodně starém, narazit měli spíše jen výjimečně. Tahle neobvyklá záležitost je totiž vlastní spíše západní Evropě a Spojeným státům americkým. Tedy všude tam, kde udělaly díru do světa holicí čepelky značky Gillette. Je to trochu zamotané, a proto bude nejlepší začít v roce 1903.
Jak tehdy muži udržovali své tváře nezarostlé? Špatně. Počátek dvacátého století přál pěstěným knírům a plnovousům hlavně proto, že možnosti údržby porostu obličeje byly dost omezené. Sice se říkalo, že hustý porost dodává důstojnost a náležitě mužný výraz. Pan radní, vojenský oficír, lékárník, nadlesní, šéf záložny i řídící učitel zkrátka nemohli být žádní holobrádci.
Ale zažitá praxe vycházela především z toho, že jiné možnosti byly dost omezené. Pižlat se doma břitvou bylo dost riskantní.
Klasikou tedy byly návštěvy holičství, kde se už profíci bradýřského řemesla postarali o patřičné zkrácení, zastřižení a holení. Stálo to ovšem čas a peníze, které ne každý chtěl investovat zrovna do úpravy svého zevnějšku.
)
Revoluční změna v holení
A do takového světa v roce 1903 přišel objev bostonské společnosti Gillette, patentované holicí čepelky. Zkrátka dnes dobře známé žiletky. Věc do té doby prakticky neznámá a naprosto revoluční. I když vám to dnes tak nepřijde, v oblasti úpravy osobního vzhledu (pánské hygieny a kosmetiky) to byl průlom podobný, jako třeba před nedávnem mobilní telefony.
Příměr docela sedí, protože bez nich jste museli volat jen z pevné linky, nebo telefonní budky. S mobilem můžete volat odkudkoliv. Gillette prorazila na trh s produktem, který umožňoval mužům se holit kdekoliv, a sami. To designové provedení bylo natolik spolehlivé, bezpečné až primitivní, že se s žiletkou dokázal oholit každý.
)
Ve společnosti Gillette na to šli chytře, nebohatli totiž na výrobě žiletek. Ty stály jen pár šupů, aby si je opravdu mohl dovolit každý. Jejich zisky plynuly především z těch drobností okolo: mechanických holicích strojků, štětek, pěny, kolínské vody po holení. Žiletky tak zažily ohromný boom, rozšířily se napříč světovou populací dosud zarostlých mužů.
Tahle kosmetická revoluce přinesla několik zásadních změn. Například přestaly být v módě ty pěstěné plnovousy a kníry, rázem za bernou minci platila hladce oholená tvář. Další změnou bylo to, že holiči skončili skoro na mizině. V branži se jich udržela jen hrstka, museli se překlasifikovat na kadeřníky. Z holení, hlavní náplně jejich práce, se stala jen doplňková služba.
Svět, v němž už se muži holí převážně sami, proměnil jednou maličkostí i bytový design. Dostaneme se k tomu…
)
Velmi nebezpečný odpad
Žiletky byly všudypřítomné, spolehlivé, laciné.
Ale byly zpravidla na jedno, výjimečně více, použití. Takže záhy tu byly statisíce použitých žiletek, s nimiž se nic moc dělat nedalo. Pořád byly pekelně ostré a přitom znečištěné. Učiněný ráj pro tetan a další záludné nemoci. Velká nepříjemnost, která narůstala s tím, že se muži nejméně dvakrát týdně holili a zbavovali se jich tak, jak bývalo zvykem.
Vyhazovali je do domácího odpadu, který se, zrovna tak domácky, pálil. Jenže žiletky nehoří, a tak se hromadily ve velkém. Pro zahradníky, zužitkovávající domácí popel po plení odpadků jako hnojivo, to byl docela problém. Stejně jako třeba pro ty, kteří chtěli popelem sypat chodníky a silnice.
Nu, a tehdy přišli architekti s komfortní novinkou.
Do domů a bytů, stavěných od třicátých let dál, automaticky začleňovali prvek tzv. hygienického kabinetu. V praxi to znamenalo malou obloženou díru v ostění koupelny, do níž jste mohli zcela suverénně po každém holení použitou žiletku zahodit. Neskončila v odpadu – kde by mohla škodit – ale byla „bezpečně“ uložena tam, kde ji nikdo neviděl.
Za obklad v koupelně jste je mohli házet celý život, aniž byste prostor kdy zaplnili.
Vyhozené žiletky pochopitelně stárnoucími domy porůznu cestují. Zapadaly za vedení potrubí, sesypaly se do různých stropních dutin.
)
Proto se teď u starých domů, vystavěných mezi třicátými až sedmdesátými lety minulého století, můžete při rekonstrukci setkat se záplavou rezavějících žiletek. Nezanechal je tam žádný psychopat (jak se dnes lidé při podobném nálezu obávají), ale jeden z předchozích majitelů nemovitosti. Který je tam, po každém oholení, vyhazoval.
Tenkrát to nikdo neřešil, jako dnes. Když tedy narazíte na záplavu žiletek, vzpomeňte na to, že je to odkaz velké revoluční změny, doby, kdy se muži začali holit sami.
Zdroj: Gillette.com, RD.com, DailyMail.co.uk, apartmentherapy.com
