V obýváku bukurešťského mezonetu si nejdřív všimnete žlutých rolet. Troje dveře na protější straně vám ale klidně uniknou. Designér Hamid Nicola Katrib je schoval do dubového obložení a prozradil je jen žlutými úchytkami. Žlutá tu nakonec patří i k těm nejmenším detailům. Objevuje se na kabelech nad jídelním stolem, mezi policemi knihovny i v tenkých pramíncích, které v kuchyni jako by stékají od stropu.
Obývák stojí za pohled i z patra
Když se nahoře zastavíte u zábradlí, uvidíte obývák trochu jinak než od pohovky. Velké bílé kruhy na koberci se ukážou v celé ploše a mezi nimi vynikne nízký kulatý stolek se širokými oblými nohami. Žluté rolety s bílým lemem přitom vidíte z obou podlaží. Právě ony dávají barvu pokoji, jehož největší plochy jsou jinak světlé. Stěny mají šedý odstín, podlaha je dřevěná a pohovka má světlé čalounění.
Katrib navrhoval byt pro dobrého přítele, o němž věděl, že má rád syté barvy a výrazné kontrasty. Mohl si proto dovolit postavit vedle světlé pohovky renovované pruhované křeslo známé jako Sloní ucho. Na jeden ze stolků z vlastní kolekce dal modrou keramickou vázu a lampu ze šedesátých let. Obě našel na vintage trzích. Ještě jeden detail stojí za druhý pohled. Kompozice nad pohovkou, která zprvu vypadá jako geometrický obraz, je složená z veršů v arabštině.
Za dubovou stěnou jsou hned tři místnosti
Na protější straně obýváku se vedle sebe sešly dveře do kuchyně, na toaletu a do pokoje pro hosty. Katrib je začlenil do dubového obložení, které pokračuje i mezi nimi. Když jsou všechny zavřené, pohled se nezastavuje u jednotlivých zárubní a po stěně ho vedou drobné žluté úchytky. Večer vystoupí do popředí jiný detail. Světelný pásek podél okraje obložení zvýrazní jeho šikmý obrys. Podobnou hru s liniemi najdete o pár kroků dál u jídelního stolu. Z jednoho místa se zdá, jako by jeho šikmé nohy pokračovaly v liniích schodišťového zábradlí. Stačí stůl obejít a obě linie se zase rozejdou. Nad deskou visí dvě bílé lampy na žlutých kabelech. Tvar jedné z nich připomíná konvičku, což je výstižná předzvěst toho, co čeká za dveřmi do kuchyně.
Příbory, které zůstávají na dvířkách
Na bílých horních skříňkách jsou velké kresby lžic, vidliček a nožů. Když přijdete blíž, najdete stejný motiv i na některých úchytkách. Výrazná žlutá se soustředí na lesklý skleněný obklad mezi horními skříňkami a pracovní deskou. Na druhé straně kuchyně má vlastní místo u malého stolku pro dva. Právě u něj se Katrib s barvou pustil nejdál. U stropu nechal žlutou stéct v tenkých pramíncích dolů po stěně. Za stolkem je černá plocha pokreslená křídou, na níž se mezi kresbami objeví rozkrojený citron a sklenice limonády. Člověk si jich možná všimne až ve chvíli, kdy si u stolku sedne.
V pokoji pro hosty přebírá hlavní roli modrá
V pokoji pro hosty se poměr barev obrací. Modrá zabírá celou stěnu a v nice s knihovnou má ještě tmavší odstín. Žlutá se soustředí na pohovku a na několik latí, které se kříží mezi dřevěnými policemi. Vedle knih jsou tu zarámovaní motýli. Před pohovkou leží koberec, který siluetou připomíná zvířecí kůži. Zblízka na něm místo srsti uvidíte jemnou modrou kresbu na bílém podkladu.
Nahoře pod střešním oknem je ještě jedno posezení, tentokrát s televizí. Modrá a žlutá se tu vešly hlavně na polštáře, taburety a úzký pruh na televizní skříňce. Odtud je pořád vidět dolů na žluté rolety, které obě podlaží propojují. V ložnici pak žlutá znovu dostala velkou plochu, tentokrát celou šikmou stěnu vedle postele. Naproti ní je pod střešním oknem čalouněná lavice a za ní tapeta s drobnými trojúhelníky. Po velkých kruzích na koberci v přízemí je to detail, kterého si člověk všimne teprve zblízka.
Zdroj: Hamid Nicola Katrib
Foto: Bogdan Ivan


