Komunitní zahrada je sdílený prostor, kde si místní obyvatelé mohou pěstovat ovoce, zeleninu a květiny. Tato zahrada podporuje spolupráci, sociální interakci a učí účastníky zodpovědnosti za životní prostředí. Navíc poskytuje přístup k čerstvým plodinám a zlepšuje kvalitu života v komunitě. Zájemci se do projektu zapojují dobrovolně a společně se starají o údržbu a rozvoj zahrady. Komunitní zahrady jsou také výborným způsobem, jak šířit povědomí o udržitelném životním stylu.
Záliba městských podivínů, kterým chybí trocha poctivé manuální práce a lopocení nad záhonky? Možná. Jenže ze zahrad na střechách domů ve městech se už hezkých pár let stává trend, přesahující hranice běžného hobby. Je součástí plánování měst, developerských strategií, udržitelnosti a potravní bezpečnosti. Co je na momentálně největších střešních farmách světa k vidění a k zakousnutí?
Letos bylo po mnoha letech léto přece jen deštivější a také chladnější, ale z dlouhodobého hlediska se krajina ještě nestačila vodou nasytit. Problém sucha přitom na našem území řešíme intenzivně již od roku 2014, kdy bylo jasné, že trend horkých a suchých letních měsíců, ale i suchých zim a vůbec menšího úhrnu srážek nás trápí a bude trápit.
Permakulturní bydlení představuje život v souladu s přírodou, ale i obyčejným selským rozumem. Na prvním místě je praktičnost, dostupnost a úspora energií, ale i vody, stejně jako úcta k přírodě a život v harmonii s ní. Nejen permakulturní zahrady jsou fenoménem doby, ale též bydlení v tomto stylu.
Můžeme si utahovat z chronických pěstitelů trávníků, kteří se snaží za cenu enormního výdeje energie udržet nepatřičný a nepůvodní zelený pažit před svým domem. Ale ti, kdo propagují městské zahrady jako univerzální řešení, si vlastně počínají stejně. Je totiž ve svém principu nehospodárné, neekonomické a bohužel dost často i neekologické.
Ohledně nás Čechů a zahrádkaření panují mýty, které mají zřejmě kořeny v takzvané železné oponě. Navíc jsme malý národ, který se musí stále přesvědčovat, jak je v něčem výjimečný. Předně je ale třeba říci: „Díky Bohu, že u nás lidé zahrádkaří.“ Je to jedna z bohulibých činností, která utužuje tělo i ducha, uklidňuje mysl a je výbornou prevencí například před násilnými činy.
Komunitní zahrady představují místa, která sdružují lidi nevlastnící žádnou zahradu. Slouží jaké místa setkávání a společného pěstování zeleniny, ovoce, ale i okrasných rostliny určených například k řezu.
Výčet přínosů komunitních zahrad, těch se sousedy společně obdělávaných, by vydal na mnoho stránek. Jen namátkou: Vzdělávání, zajištění potravní bezpečnosti, pomoc biodiverzitě, vytváření vztahu k přírodě, psychická úleva od stresu. Alespoň tak to tvrdí ti, kteří se je snaží prosazovat jako univerzální řešení do škol a měst.