Vytápění, topení

Vytápění rodinných domů

Vytápění se podle dodávky tepla rozlišuje na lokální, ústřední a dálkové. Lokální vytápění je nejjednodušším typem, kdy zdroj tepla je umístěn ve vytápěné místnosti a je zároveň i topným tělesem. Do lokálního vytápění patří kamna na tuhá paliva, elektrické topení, konvektory, halogenové zářiče, elektrické podlahové vytápění, naftová a krbová kamna, kamna kachlová a pece.

Většinou se však v rodinných domech využívá topení ústřední, kdy je z hlavního zdroje teplo rozváděno po celém domě. Dřívější zdroje tepla jako elektřina a plyn jsou v současnosti kvůli rostoucím cenám nahrazovány moderními alternativními zdroji. Stále oblíbenější jsou kotle na pelety nebo biomasu, tepelná čerpadla a fotovoltaické systémy. Topnou vodu lze také přihřívat solárně termickými kolektory.

Dálkové vytápění nabízí nejjednodušší způsob získání tepla. Zdrojem dálkového vytápění může být bloková kotelna nebo přímo teplárna, odkud se pak potrubním systémem přivádí teplo spotřebiteli ve formě horké páry nebo vody do individuálního otopného systému. Výhodou tohoto způsob je určitá jistota ve způsobu použitého paliva i ve skladbě kotlů. Dálkové vytápění je navíc ekologické, protože je zde využívána kombinovaná výroba elektřiny a tepla a tím je možné ušetřit až 33% úspory paliv oproti oddělné výrobě.

Vytápění bytů v bytových domech

Existuje několik možných variant, jak vytápět byty v bytových domech. První z nich je ústřední topení pro celý bytový dům, kdy měření spotřeby tepla v jednotlivých bytech se provádí pomocí kalorimetrů nebo indikátorů tepla. Kalorimetry potřebují individuální topnou přípojku, jejich instalace se vyplatí až při spotřebě vyšší než 0,1MW. Indikátory mohou být odpařovací, na principu tepelné degradace nebo barevných center a elektronické. Hlavní nevýhodou indikátorů je nutnost každoročního vstupu do bytu pro odečet a výměnu indikátorů. Budoucnost by mohl mít elektronický indikátor, díky kterému je možný standardní odečet i odeslání dat různým způsobem (GPS, SMS, čipová karta).

Dalším typem může být využití bytových stanic. Při tomto systému je v domovní kotelně připravena topná voda, která se teplotně a tlakově reguluje a následně rozvádí po domě. Bytové stanice zajišťují individuální etážové vytápění, decentralizovanou přípravu topné vody a měření spotřeby energie v každém bytě. Každá bytová stanice má nerezový výměník, ve kterém se voda připravuje a je k dispozici k odběru.

Každý byt může mít také samostatné plynové vytápění, tím mají uživatelé přesnou kontrolu nad spotřebovanou energií. Pro regulaci se v tomto případě využívá prostorový termostat. Teplota vody je dodávána dle okamžitých potřeb vytápěného prostoru.

Moderní vytápění

Moderní typy vytápění by měly splňovat několik důležitých podmínek, mezi které patří co největší účinnost s co nejmenší spotřebou, jednoduché a téměř bezobslužné vytápění a v některých případech také jistá estetičnost.

Moderní typy radiátorů hřejí, spoří a zároveň jsou i vkusný doplňkem interiéru. Ideální pro účinné a ekonomické vytápění jsou například deskové radiátory z ocelového plechu. Díky menšímu objemu vody se rychleji ohřejí i zchladí. V kombinaci s termostatickou hlavicí, prostorovými termostaty a ekvitermní regulací je možné jednoduše usměrňovat chod otopné soustavy a udržovat rovnoměrnou tepelnou pohodu. Menší a elegantní radiátory působí v interiéru mnohem estetičtěji. Moderní radiátory navíc mohou mít i různé tvary a stanou se zajímavým designovým solitérem interiéru.

Dalším moderním typem vytápění jsou podlahové konvektory, které dokážou místnost vyhřát už za 10 minut. V konvektorech se ohřívá voda pouze v trubkách výměníku. Konvektory využívají proudění studeného vzduchu, který do nich klesá a ohřívá se tam o horkou vodu v trubkách a následně již teplý přirozeně odchází do prostoru. Konvektor se instaluje přímo do podlahy cca 15 cm od stěny. Díky svým rozměrům konvektory nevyžadují příliš mnoho prostoru, jsou tedy vhodné pro všechny typy podlah.

Úspory energií při vytápění domu

Díky zvyšujícím se cenám za vytápění je důležité stále častěji přemýšlet, jak za topení uspořit co nejvíce. Topení by mělo být především levné. Existuje několik jednoduchých opatření, díky nimž můžeme protopit podstatně méně a přitom si zanechat tepelný komfort v našem obydlí. Prvním z těchto opatření je správné nastavení teploty v místnostech. Stabilní teplota kolem 20 °C bez zbytečných výkyvů nahoru a dolů zaručí výraznou úsporu na celoročních nákladech. I správně nainstalovaná a nadimenzovaná otopná soustava hraje svou roli. Pomoci mohou termoregulační ventily a dostatečný prostor kolem radiátorů, protože zbytečné zakrývání radiátorů brání dokonalému proudění tepla do místnosti.

Ke zbytečným únikům tepla dochází i špatně zaizolovanými okny, dveřmi i fasádou. Kvalitní těsnící okna a vchodové dveře pomohou společně se zateplením fasády k nižším účtům za vytápění. Záleží však na typu stavby a způsobu jejího vytápění. Mnohdy se ukáže, že je zatplení zbytečné, někdy dokonce na škodu a způsobí degradaci jiných částí domu. Vyjít bychom proto měli z typu budovy, jejího stáří a použitých materiály, způsobu vytápění a energetické bilance.

Obnovitelné zdroje energie

V podmínkách České republiky jsou využívány obnovitelné zdroje jako voda, slunce, vítr, země a biomasa. Voda je využívána vodními elektrárnami, které jsou v současnosti jedním z dominantních zdrojů výroby ekologické elektřiny. Vodní elektrárny existují přečerpávací, malé s výkonem do 10 MW a velké s výkonem přes 10 MW. Vedle výroby ekologické energie se využívají na pokrytí vyšší spotřeby energie v energetických špičkách.

Díky horším povětrnostním podmínkám v České republice se větrné elektrárny podílejí na výrobě energie zatím jen malou částí. Většina vhodných ploch pro výstavbu větrných elektráren spadá do chráněných oblastí, a tím odpadá 60 až 70% míst s příznivými podmínkami. Výška stožárů se pohybuje okolo 100 až 150 m, proto je k výstavbě větrných elektráren možné využívat i zalesněné plochy. Největší potenciál mají v České republice oblasti Severních Čech a Severní Moravy.

Sluneční elektrárny prožívají v posledních letech v České republice velký rozvoj, který však byl na konci roku 2010 legislativně pozastaven. Elektrickou energii mohou získávat přímo, kdy se využívá fotovoltaický jev, díky němuž se v určité látce působením světla uvolňují elektrony. Nepřímá přeměna získává teplo pomocí slunečních sběračů, ve kterých jsou umístěny termočlánky měnící teplo na elektřinu. Sluneční kolektory jsou populární i v dnešních domácnostech, kde se využívají na přitápění a ohřev vody – solárně termické kolektory a k výrobě elektřiny – fotovoltaické panely.

Co je biomasa?

Biomasa je tvořena hmotou organického původu, což mohou být těla živých organismů, ze kterých se pak vyrábí biopalivo. Nejčastějším zdrojem je dřevo, dřevní odpad, sláma a jiné zemědělské zbytky včetně exkrementů užitkových zvířat. Biomasa se rozděluje na suchou (např. dřevo) a mokrou (např. výkaly hospodářských zvířat). Energie z biomasy je získávána výhradně spalováním a její výhřevnost je dána množstvím tzv. hořlaviny, což je organická část bez vody a popelovin.

Ze suché biomasy se vysokou teplotou uvolňuje hořlavý plyn, tzv. dřevoplyn. Za přítomnosti vzduchu dochází k jeho hoření a prostému spalování. Při zahřívání biomasy bez přístupu vzduchu, vzniklý dřevoplyn odchází do spalovacího prostoru, kde se spaluje podobně jako jiná plynná paliva. Část vzniklého tepla je využíváno na zplyňování další biomasy. Pro dokonalé spalování tohoto složitého paliva je nezbytná vysoká teplota a dostatek prostoru pro dokonalé směšování se vzduchem, aby nedocházelo ke spalování plynů až v komíně. Výhřevnost biomasy (respektive účinnost spalování) je srovnatelná s hnědým uhlím, avšak účinnost je závislá na druhu paliva a jeho vlhkosti.

Znáte druhy palivového dříví?

Kvalitní a dokonale proschlé dřevo je základem dokonalého spalování a tedy i správného vytápění. Mezi měkká dřeva patří smrk, který je nejvyužívanějším druhem palivového dřeva pro svou velkou výhřevnost a příjemné praskání při hoření (oblíbený v krbech, kamnech a krbových kamnech). Křehké borovicové dřevo je spíše využíváno v nábytkářství, ale pro topení je také vhodné. Modřín má dřevo tvrdší, při jeho topení se uvolňuje o něco více zplodin (kouře).

Lehká měkká dřeva jsou o něco levnější a patří sem lípa, která hoří výborně, avšak velmi krátce. Topolové dřevo je zase velmi měkké, rychle schne a dobře se štípe na třísky. Pro vytápění v kotli však není nejvhodnější, ideální je pro rychlé zatopení v krbu.

Tvrdá dřeva patří mezi finančně nejnáročnější. Bříza je favoritem pro vytápění, protože velmi dobře hoří, dokonce i vlhká, a má vynikající výhřevnost. Buk je stejně jako bříza výborný jako topivo do dřevozplynujícího kotle i krbu. Dub je také vhodný pro vytápění, avšak potřebuje poměrně dlouhou dobu pro dokonalé proschnutí. Jeho dřevo hoří pomalu a má vysokou výhřevnost. Ořech stejně jako dub velmi dlouho schne, navíc jsou pro svou extrémně vysokou cenu využívány pro vytápění spíše jeho zbytky. Cenově podobná dřevům tvrdým jsou dřeva ovocných stromů, kdy se nejčastěji využívá třešeň, hrušeň a švestka. Ideální je toto dřevo jako palivo při uzení. Problémem však může být pořízení jeho dostatečné zásoby.

Produkty z dřevního odpadu určené k vytápění – pelety a brikety

Pelety a brikety jsou slisovaný odpad z pil a dřevozpracujících firem. Jsou vyráběny z čisté dřevní hmoty na matricových protlačovacích lisech. Pelety jsou odolné vůči nárazu, nejsou náročné na skladování a jsou vhodné pro automatické spalování (plný zásobník s peletami vystačí až na několik dní vytápění). K vytápění jsou nejvhodnější pelety světlé, které jsou vyráběny pouze z dřevěných pilin bez dalších přísad (tmavé pelety jsou s příměsí kůry). Nejvyšší účinnost spalování (až 90%) a současně i nejnižší pořizovací cenu mají pelety rostlinné.

Jak zajistit správný chod plynového kotle

Dopouštíte každou chvíli vodu do plynového kotle, klesá vám tlak nebo musíte často odvzdušňovat topení? Zkuste zkontrolovat spoje, dopouštěcí hadici a expanzní nádobu.
Středisko obnovitelných zdrojů Vaillant

4. května bylo slavnostně otevřeno školicí a předváděcí středisko obnovitelných zdrojů, kde budou školeni odborníci na topnou techniku.

Podlahové vytápění teplovodní

Topení v podlaze vytvoří v interiéru příjemnou atmosféru, z koupelny můžeme vycházet bosí, když si lehneme na zem, necítíme chlad. Teplovodní podlahové vytápění je tvořeno soustavou trubek, které jsou položeny na tepelné izolaci a překryté betonovou vrstvou. Pro tento systém topení je důležitý kotel na ohřev vody a oběhové čerpadlo. Pokládka podlahového topení je poměrně jednoduchá a rychlá, celý systém však musí být zpracován již v projektové dokumentaci, protože jeho instalace ovlivňuje strukturu a tloušťku skladby podlahy.

Podlahové vytápění elektrické

Elektrické podlahové vytápění je využíváno zejména při rekonstrukci nebo v prostorách, kde je důležitá nízká stavební výška podlahy. Použít lze v tomto případě topné rohože a fólie, které jsou vytápěním přímotopným, nebo kabely jako vytápění akumulační. Mnohé typy elektrického podlahového vytápění lze položit přímo pod podlahovou krytinu.

Ústřední topení

Ústřední vytápění je druh topení, kdy je dům nebo jeho část vyhřívána z jednoho místa. Teplo je rozváděno po místnostech pomocí ohřátého média, které předává teplo například kovu radiátoru a ten ohřívá vzduch v místnosti. Ústředně lze dům vytápět plynem, elektřinou, tuhými i kapalnými palivy, včetně ekologických a obnovitelných zdrojů. Na rozdíl od podlahového topení elektrického patří mezi ústřední topení i podlahové topení teplovodní.

Vytápění koupelny

Tradičním typem vytápění koupelen je deskový radiátor, jehož velikost závisí na výkonu a ploše koupelny. Oblíbené jsou také topné žebříky a žebřiny, které mají zajímavý design i barevnou povrchovou úpravu, navíc jsou praktické k sušení vlhkých ručníků a vypraného prádla.

Velmi vhodné je pro vytápění koupelny podlahové topení, které může být napojeno na ústřední topení domu a je tvořeno plastovými nebo měděnými trubkami uloženými v betonové vrstvě či mezi sádrokartonovými deskami. Podlahové topení nabízí příjemný tepelný komfort při vystupování z vany či sprchového koutu.

Moderním způsobem vytápění jsou infračervené panely. Jsou to tenké panely, ve kterých prochází tenkým nekovovým zalisovaným karbonovým vláknem elektrický proud. Ideální je panel umístit na nejmasivnější a nestudenější stěnu poblíž zásuvky s elektrickým proudem. Sálavé vytápění v tomto případě neohřívá vzduch, ale pevné předměty. Infračervené panely mohou vypadat jako nejrůznější designérské kousky, nebo být například součástí rámu zrcadla.

Vytápění krbem

Mnoho lidí si vybavuje svá obydlí krby, protože je láká příjemné posezení u otevřeného ohně. Krbem je však možné vytápět celý dům. Samotný krb má velmi malou účinnost vytápění (5-10%), pokud ho ovšem vybavíme krbovou vložkou, jeho účinnost stoupne až na 80%. Navíc tím, že otevřený oheň oddělíme od prostoru prosklenými bezpečnostními dvířky, získáme větší ochranu před možným požárem.

Krbová vložka může využívat teplovodní systém, kdy je teplo z krbu předáváno mediu-vodě. V tomto systému musí být zabudované čerpadlo, záložní zdroj, elektroinstalace, ventily, atd. Celý tento složitější systém vyžaduje dokonalý projekt s přesnými výpočty. V konečném důsledku ale vytvoříme plnohodnotné ústřední vytápění domu, nejčastěji však jako kombinaci dvou zdrojů tepla, kdy je tím druhým solární energie (tepelné čerpadlo nebo solárně termické panely).

Teplovzdušný systém využívá cirkulace vzduchu po objektu. Tento systém je jednodušší a není náročný na prostor ani finance. Vzduch může proudit přirozeně, nebo být poháněn ventilační jednotkou umístěnou pod krbem (tlaková cirkulace) či nad krbem (tahová cirkulace). Teplovzdušné vytápění se však doporučuje pouze v rekreačních objektech, které neobýváme celoročně. Rozvody tepla se nám po objektu roznášejí pachy, kouř a zvuky.

Vytápění elektrokotlem

Elektrické kotle jsou v domácnostech využívány stále méně. I když tímto způsobem vytápění nevzniká žádný odpad, nepatří mezi ekologické zdroje energie, protože při výrobě elektřiny je zatěžováno životní prostředí. Elektrická energie je navíc velmi drahá a pokud jí vytápíme dům, zaplatíme za teplo absolutně nejvíc ze všech zdrojů energie. Ekologičtější jsou nové elektrické topné rohože. Oblíbené je elektrické podlahové vytápění a elektrické topné žebříky do koupelen. Hojně využívané jsou i elektrické bojlery na ohřev vody.

Plynové topení

Kotle na spalování plynu mají mezi moderními způsoby vytápění stále své místo. Tento způsob vytápění je považován za ekologický, protože je do ovzduší vypouštěno minimum škodlivých zplodin. Důležitá je však možnost připojení na rozvod plynu v dané lokalitě. Alternativou mohou být nádrže na propan-butan, které ovšem vyžadují poměrně velký prostor a jejich pořizovací cena je vysoká.

Plynové kondenzační kotle se zásobníkem jsou variantou ekologickou i ekonomickou. Jejich užívání pro vytápění a ohřev užitkové vody je bezpracné a pohodlné. Pro ještě větší úspory je možné plynový kotel kombinovat například se solárními kolektory.

Vytápění tepelnými čerpadly

Tepelná čerpadla odebírají teplo ze země, vzduchu nebo vody. Tepelná čerpadla vzduch-voda jsou dělena na vnější jednotku umístěnou na volném prostranství, aby byl umožněn neustálý přísun vzduchu. Ideální je pro její umístění nejteplejší jižní strana pozemku. Vnitřní jednotka je umístěna nejlépe v technické místnosti a je s tou venkovní propojena v jeden okruh.

Primárním zdrojem pro tepelná čerpadla typu voda-voda je spodní voda z vrtaných či kopaných studen. Před instalací je nutné provést hydrogeologickou čerpací zkoušku, která zjistí, zda je zdroj vody dostačující. Tato čerpadla mají vysoký topný faktor a vzhledem k nízkým nákladům je i krátká doba návratnosti investice. Kromě vertikálních čerpadel voda-voda se však používají i horizontální, kdy je vnější část zařízení (trubek) položena například na dno rybníčku či jezírka.

Posledním zdrojem pro tepelná čerpadla může být země, kdy se energie čerpá pomocí kolektorů. Kolektory mohou mít horizontální umístění v rýhách v nezámrzné hloubce, nebo jsou uložené vertikálně - ve vrtech. Tento typ čerpadla zajistí stabilní topný výkon, nezávislý na venkovní teplotě. Pro vertikální kolektory je zapotřebí větší plocha pozemku a očekávejte rozsáhlejší zemní a výkopové práce.

Princip tepelného čerpadla

Princip tepelného čerpadla je založen na Carnotově cyklu. Na tomto principu fungují všem dobře známé chladničky a obecně všechna chladicí zařízení. Tepelné čerpadlo se skládá ze soustavy hadic a trubek, které bývají nejčastěji uložené v zemi, ale i na dně vodní plochy, nebo ve venkovním výměníku čerpadla systému vzduch-voda. Teplo se pomocí kompresorů transportuje z jednoho místa na druhé. Vedle nich tvoří základ okruhu kolektor či výparník, ve kterém koluje vhodné médium, odebírající teplo okolní látce (vzduchu, zemině či vodě). Výparníkem proudí plyn o nízké teplotě, který je ohříván a jeho teplota je zvýšena stlačením v kompresoru, kde se plyn mění na kapalinu.

Poté následuje topná část kondenzátoru, ve které je teplo předáváno přímo do domu v podobě podlahového topení, či například teplovzdušného vytápění. Kapalina se zde ochladí, odevzdá skupenské teplo a je přes expanzní trysku převedena v podobě plynu zpět do výparníku.

V praxi to znamená, že stlačováním a roztahováním plynu může tepelné čerpadlo dosáhnout teploty až 65 ^oC. Jeho provoz je přitom levnější, jelikož čerpadlo z velké části využívá geotermální energii. Nutná je však i doplňková energie, která pohání kompresor. Tato spotřebovaná provozní elektrická energie je však pouze zlomkem toho, co by bylo zapotřebí k vytopení celého domu.

Rekuperace vzduchu

Rekuperace je zpětné získávání tepla ze vzduchu místnosti, který nahrazujeme vzduchem čerstvým – ale předehřívaným. Přiváděný vzduch je předehříván teplým odpadním vzduchem. Dům je nutné vybavit rekuperačními výměníky, které se umisťují do větracích jednotek. Rekuperace vzduchu je ovlivněna mnoha faktory – konstrukce budovy, izolace obvodových zdí, správné umístění jednotek, proudění vzduchu. Účinnost tohoto systému je mezi 65 až 80%. Účinek lze ještě zvýšit kombinací s jinými zdroji solární energie (např. solárně termickými kolektory). Rekuperační výměníky lze v horkých dnech využít jako klimatizaci, stačí jen obrátit provoz, ne všechna zařízení to však umožňují.

Přitápění solárními kolektory

Využití solárních kolektorů je jeden z ekologických způsobů, jak přitápět a ohřívat užitkovou vodu v domácnostech. Moderní sluneční kolektory dovedou získat při správném zapojení a užívání 50 až 70% celoroční energie pro ohřev vody. V zimních měsících kolektory vodu pouze předehřívají a jiný zdroj pak vodu dohřeje na požadovanou teplotu. Solární kolektory jsou také vhodnou variantou pro ohřev vody v bazénech. Pro podporu vytápění jsou solární kolektory vhodné pouze v domech, které mají velmi dobré tepelně izolační parametry a nízkoteplotní otopným systémem (stěnové nebo podlahové vytápění či rekuperaci vzduchu). Při umísťování solárně termických kolektorů je důležité zohlednit především způsob jejich využití a také architektonický aspekt. Dnešní kolektory se dají umístit na všechny typy střech, fasády i do volného prostoru. Ideální orientace je na jihozápad, sklon se liší podle toho, zda kolektory využijeme celoročně nebo jen sezónně.

Kombinované kotle na tuhá paliva

V kombinovaných kotlích na tuhá paliva je možné spalovat několik druhů paliv. V automatickém režimu je možné ze zásobníku spalovat černé uhlí, hnědé uhlí či pelety. Při ručním režimu se pak může přikládat černým a hnědým uhlím, koksem, dřevěnými a uhelnými briketami nebo palivovým dřevem. Z tohoto systému vyplývá jednoduchá, nenáročná obsluha a údržba a velká variabilita využití paliv.

Kotle na biomasu

Biomasa je stále oblíbenějším typem obnovitelného zdroje energie. Biomasa je tvořena hmotou organického původu, což mohou být těla živých organismů, ze kterých se pak vyrábí biopalivo. Nejčastějším zdrojem je dřevo, dřevní odpad, sláma a jiné zemědělské zbytky včetně exkrementů užitkových zvířat. Na spalování biomasy jsou nevhodnější moderní typy kotlů, které jsou vybaveny akumulačním zásobníkem, a jsou součástí systému ústředního topení. Moderní kotle na biomasu zajiš´tují dokonalé spalování a účinný a čistý provoz. Je však nutné použít pouze to palivo, pro které je konkrétní kotel určen, jinak by mohlo dojít k jeho poškození.

Kotle na pelety

Moderní kotle na pelety zajistí jednoduché, automatické a tedy bezpracné vytápění. Navíc jsou velmi efektivní, s účinností až 90%. Kvalitní kotle na pelety jsou vybaveny zásobníkem pro denní až týdenní zásobu pelet. Díky terciálnímu spalování, kdy jsou spalovány i zbytkové plyny, se nakonec výrazně sníží spotřeba pelet. Automatické čištění výměníku zajišťuje stálé dokonalé spalování. Kotel je také možné dovybavit automatickým odpopelněním či pojistkou proti pohoření.

Typy fotovoltaických panelů

Monokrystalické fotovoltaické panely

Využívá je tradiční fotovoltaika. Jejich výroba je značně drahá. Křemíkové plátky polovodiče fotovoltaického článku jsou z monokrystalického křemíku. Nosná vrstva pro fotocitlivý prvek křemík je ze skla či textilu. Tenčí vrstva je méně nákladná na výrobu, účinnost a životnost je však menší. Monokrystalický křemík se zpracovává do kulatých ingotů. Poté se však většinou ořezávají tak, aby vyrobený solární panel ideálně využil svou plochu.

Polykrystalické fotovoltaické panely

Na výrobu polovodiče je použit polykrystalický křemík. V tomto případě jde o ingoty hranatého průřezu. Ty se pro výrobu panelů rozřežou na destičky silné maximálně 1/3 mm.

Amorfní fotovoltaické panely

Jedná se o technologii amorfního křemíku, jehož výroba je na spotřebu křemíku méně náročná než je tomu u krystalického silikonu. Amorfní panely jsou tedy cenově dostupnější a při výrobě méně zatěžující životní prostředí. Naopak za nevýhodu se u nich považuje dvojnásobná náročnost na velikost plochy při instalaci.

Solární systémy pro ohřev vody

Ohřev vody je možný plochými slunečními kolektory nebo modernějšími trubicovými. U trubicových světlo na absorbér dopadá kolmo a na větší plochu. Jsou proto účinější. Dokáží pracovat i za zamračeného a chladného počasí. Tepelná energie je přenesena teplonosným médiem (kapalinou) do¨výměníku a posléze do studené vody. Výměník je součástí zásobníku (bojleru). Takto ohřátá užitková voda má někdy nedostatečnou teplotu pro sprchování a podobně. V tom případě jde tedy pouze o předehřev vody a je nutné dohřívání, nejčastěji elektrické. To probíhá v malém kotli připojeném trubkami k zásobníku. Stejný princip lze využít pro ohřátí vody pro bazén a pro teplovodní topení. Pro ohřev topné vody solárními panely je optimální podlahové vytápění, kdy je požadována teplota média maximálně 26 ^oC.

Ploché nekryté solárně termické kolektory

Ploché kolektory patří k nejčastěji používaným. Mají velkou plochu a velký absorbér většinou celoměděný. Absorpční vrstva se nanáší vakuově a má dlouhou životnost. Absorpce je vysoká, sálání minimální. Tepelná energie jím vytvořená se odvádí do výměníku prostřednictvím vodivé kapaliny (s přídavkem nemrznoucí směsi). Využije se na ohřev vody hned nebo později, v době bez slunečního svitu. Po předání tepla se teplonosná kapalina vrací zpět do kolektoru.

Ploché selektivní solárně termické kolektory

Jsou vybavené selektivní absorpčí vrstvou. Díky tomu zachytí i difůzní záření, tj.sluneční záření rozptýlené v atmosféře. Pohltí tedy více slunečního záření než běžné černé termické kolektory. Takový kolektor je možné použít k vytápění budovy. Vhodný je tedy k využití celoročnímu.

Ploché vakuové solárně termické kolektory

Odsátí vzduchu – vytvoření vakua umožní nižší tepelné ztráty. Výroba je drahá, ale náklady se vrací ve vyšší účinnosti oproti kolektorům kapalinovým. Prosazují se tam, kde potřebujeme vodu ohřívat na vysokou teplotu (tj. i u vytápěcích systémů). Životnost těchto kolektorů se uvádí kolem 30 let.

Trubicové vakuové solárně termické kolektory

Několik trubic je uloženo v nosném rámu. Uvnitř každé je další trubice, v meziprostoru je vakuum. Sluneční záření pohlcuje selektivní vrstva měděného (popř. hliníkového) absorbéru na povrchu každé vnitřní trubice. Vzniklé teplo je odváděno do tepelného výměníku umístěného nad kolektorem. U některých typů může mít teplonosná kapalina bod tuhnutí až 30 ^oC pod bodem mrazu.

Účinnost zařízení je možné zvýšit umístěním speciálního zrcadla za kolektor. Odráží a směruje i za slabšího slunečního svitu paprsky na absorbér.

Solární sprcha

Jde o další jednoduché zařízení ohřívající vodu v době slunečního svitu. Teplo se vstřebává celým povrchem tělesa sprchy, jehož součástí je i nádrž na vodu. Zařízení je vyrobeno z materiálu se speciálním povrchem. Ten funguje jako absorbér.

Teplovzdušné solární panely

Jde o součást solárního teplovzdušného systému, který může znamenat velkou úsporu ve vytápění vašeho domu. Dalšími jeho prvky jsou kromě samotných solárních panelů zásobníky, ventilátory, vedení pro vzduch a řízení. Teplovzdušný solární panel nepomáhá jen s vytápěním, ale i s větráním a tedy s bojem proti nadměrné vlhkosti a plísním v domě.