Jihokorejský parlament schválil v úterý 9.1. 2024 drtivou většinou zákonodárců zákon zakazující konzumaci a prodej psího masa. Jde o přelomovou normu, jelikož psí maso zde bylo konzumováno dlouhá staletí, vlastně již od neolitu. Nebude to hned, ale od roku 2027 si v Jižní Koreji psí maso beztrestně nedáte. Jihokorejská vláda a parlament reagovali na rostoucí tlak veřejnosti a volání po ochraně zvířat a humánním zacházení s nimi. Například nezisková organizace HUMANE SOCIETY INTERNATIONAL bojovala za ukončení konzumace psího masa již od roku 2015. A nyní bude mít tato organizace mnoho další práce, bude totiž třeba najít domovy a nové rodiny právě pro psy chované na maso. Jestli však myslíte, že psi mají ve světě konečně vyhráno, pravda to není. Dokonce i v Evropě se najdou země, kde psa dosud považují za vyhlášenou pochoutku, například ve švýcarských kantonech Appenzellu a St. Gallen, kde prý psím masem rádi hostí i návštěvy. Nejlepší maso pochází podle místních obyvatel z rotvajlerů a jim podobných ras. Nejčastěji se zde pes připravuje jako “mostbröckli“, což znamená, že se libové maso nejčastěji z plece rozřeže na úzké plátky, které se naloží do bylinkové marinády a poté se sušené udí v kouři z bukových pilin. V restauraci si psí maso ale rozhodně nekoupíte, přičemž i farmáři zůstávají kvůli tlaku veřejnosti v anonymitě, přestože konzumace psího masa ve Švýcarsku na rozdíl od sousedního Německa zakázána není. Neexistují ani oficiální údaje o tom, kolik psů se ve Švýcarsku vlastně sní. A pokud byste chtěli na internetu najít fotografie švýcarských psích pochoutek, máte rozhodně smůlu. Co se doma uvaří, to se i sní. A psí maso v Česku? Je častější pochoutkou, než byste si vůbec mohli myslet. Pes sice u nás není zařazen na seznam potravinových zvířat a psí maso se proto nesmí uvádět do oběhu, pokud si však chcete psí maso ochutnat doma, můžete. Pouze nesmíte psa zabít způsobem, který by bylo možné považovat za týrání zvířat. Na českém internetu se dokonce objevila “psí kuchařka“ (dnes již stránky neexistují), která nabízela “psí recepty“ z celého světa. Zajímavostí je, že obzvláště na Valašsku byla konzumace psího masa běžná až do začátku 20. století. A dokonce teprve od poloviny 20. století psí maso zmizelo z nabídek restaurací a řeznictví. Štafetový kolík však o dost později převzala vietnamská komunita v Česku, byť právě ve Vietnamu jde údajně o drahou delikatesu. Ovšem zabíjení psů některými Vietnamci v Česku vyvolává velmi emotivní reakce. Například ochránkyně zvířat Marie Lokingová uvedla pro MF DNES: „Hodí psa zaživa do vařící vody. Stáhnou srst, odřežou packy, hlavu. Zabíjení se odehrává různě na opuštěných statcích, na koleně, nelegálně…“ Jihokorejský zákaz přitom nespasí ani psy v Asii, jelikož obzvláště v Číně je psí maso nejen vyhledávanou pochoutkou, ale též účinným prostředkem tradiční čínské medicíny. Konzumuje se zde již více jak 2500 let, čili se v tomto zvyku zajisté namočili i Mongolové. Avšak právě v Koreji je možné vysledovat konzumaci psího masa až do období neolitu. Další zemí v pořadí je Vietnam, jak jsme však již uvedli, údajně jde o drahou pochoutku, kterou si v restauraci dopřejí jen bohatí. Zato o tom, co se děje na vsích a mezi městskou chudinou, se můžeme jen dohadovat. Běžně dostupné fotografie na internetu však dokazují, že ve Vietnamu opravdu jde o běžnou, masovou záležitost. Dobrou zprávou pro pejsky světa je, že jejich konzumaci vysloveně zakazuje židovské náboženství (kašrut – pravidla pro rituální čistotu) a islám (právnická norma halál). Skoro by se však v našich křesťanských a ateistických končinách dalo provokativně říct, že při současné kočičí kalamitě v našich obcích a městech by bylo záhodno zařadit na jídelníček opět za třicetileté války tak ceněného "střešního zajíce" (kočku domácí). A skutečně se najdou i vtipálci, kteří dovedou svůj černý humor převést až do podoby webových stránek. Třeba plánovaného řetězce psích (nikoli kočičích) restaurací. Za logem DogHeaven se ukrývá nabídka výkupu psů, jídelní lístek a informace o možnosti franšízy, kdy prý dodavatel slibuje zajistit kompletní vybavení restaurace, tedy jejího technického zázemí (včetně kotců a speciální bourací linky) a interiéru (včetně speciálních příborů a nádobí s pejskařskými motivy). Pro zájemce slibují zajistit školení a následný dohled nad provozem restaurace zkušenými asijskými spolupracovníky. Zároveň slibují pomoci s propagací restaurace ve vašem regionu.Z poptávaných plemen preferují jezevčíky, vlčáky, čivavy, chrty a bernardýny (zřejmě podle preferencí českých pejskařů). Z hygienických důvodů prý nevykupují psy starší jak 5 let, psy nemocné a již mrtvé. K donesenému platnému očkovacímu průkazu slibují příplatek 10 % a garantují prohlídku každého dodaného psa veterinářem.Velmi zajímavé je též oslovení potencionálních zákazníků: Dostali jste nevhodný dárek? Váš pes neposlouchá? Máte alergii? Naše restaurace má pro vás řešení! Jaroslav Hašek by se za břicho určitě popadal, však prodej psího masa na guláš zdokumentoval ve svém Švejkovi a doslova pověstným se stal prodejem vlkodlaků. Co všechno jedl za války v Rusku, o tom raději ani nebudeme spekulovat.Zbývá již jen doplnit logo DogHeaven dalšími podnikatelskými záměry, například CatHeaven a ChildHeaven. „Tak na mně už nezáleží, ale zvířata trápit nenechám,“ říká na konci filmu Evalda Schorma Dům Radosti rozezleně pojišťovák svému kolegovi, když spatří muže vezoucího na nosiči jízdního kola mrtvolu psa. Krátkometrážní film byl natočen na motivy povídky Bohumila Hrabala. A druhý pojišťovák kontruje a mírní rozezlení prvého: „Počkej, počkej, počkej, počkej. Hele, některý věci nech tak, jak jsou ...“Dobrou chuť. Zdroj: idnes.cz, lidovky.cz, dogheaven.cz, yosan-studio.cz, Wikipedia, info.cz
