Asi nejčastější příčina tam, kde to dřív šlo náramně dobře. Prostě jste víc brali, než jste pak do půdy vraceli. To ochudilo její „život“ – mikrobiální společenstva – a zbavilo ji živin. Náprava nebude snadná. Nedostatek živin sice můžete řešit uměle, přidáváním hnojiva, ale problém s „vyštěkáním“ půdy se tím bude jen prohlubovat. Lepší je začít tenhle malý ekosystém léčit, regenerovat. Mulčem, zeleným hnojením, kompostem, organicky hnojem. Nezapomeňte taky na střídání osádky, pravidelnou rotaci plodin. Příprava půdy je celý proces, dlouhodobá záležitost, která nikdy nekončí. A je třeba vyvažovat, kolik si toho z půdy odnášíte, a kolik dáváte nazpět. Když k tomu budete přistupovat jen jednosměrně, zahrada a její půda to nemohou ustát. Přesněji, může to být její nedostatek – sucho, které snadno poznáme – ale taky klidně její přemíra. Když je vody moc, vyplavuje ze substrátu živiny tempem rychlejším, než si je utváří. Záhonky je možné uzalévat až do mrtva. Příliš mnoho tvrdé minerální vody vede k zasolení půdy. To je taky v nepořádku.Problémy s vodou nastávají i při špatném načasování zálivky: rajčata například potřebují vody ze startu jen velmi málo, a podobně jako papriky rády trochu zavadnou. Nutí je to zapustit silnější kořeny – a pak už, až si vytvoří dostatečný kořenový systém, žádají vodu stabilně, pro růst šťavnatých plodů. Některé plodiny potřebují zálivku shora, na listy. Ale třeba zrovna dýně a okurky potřebují vodu „od země“. Brání to i vzniku plísní. Listová zelenina je žíznivá. Vody nepotřebuje „moc“, ale potřebuje ji často. Zalévat se také nevyplatí během odpoledne a za úpalného slunce. Ne, nejde o jarní přímrazky. Půda se může, zvlášť v parném létě, dost intenzivně přehřívat. A naakumulované teplo pak sálá i v noci. Pěstovaným rostlinám tak může být až nepříjemně horko. Silně prohřátá půda špatně zadržuje vodu, stresuje rostliny v ní rostoucí – jejich plody hořknou – a obecně se pak plodiny snaží spíše investovat energii do svého růstu a zvětšení objemu, než co plození. Horko prospívá škůdcům, kteří třeba mohou proniknout půdou hlouběji ke kořenům. Řešení? Měřit teplotu půdy na povrchu, a případně uchystat zastínění povrchu. Nad pěstovanými rostlinami třeba s pomocí sítí, netkaných látek. Moc dobrého škodí a tohle je přesně ten případ. Dokonale prosypaná a prohnojená půda zahrady může vést k tomu, že pěstované spálíme. Hnojení má svá pravidla, poptávka plodin po výživě se mění v závislosti na růstové fázi. Něco jiného chtějí, když budují kořenový systém a investují do růstu listů, něco jiného stimuluje kvetení a nasazování plodů. Poptávku po živinách navíc musíme uzpůsobit – a nabízet trochu v předstihu to, co teprve bude poptáváno. Aby se to mohlo včas vstřebat. Vždycky ale hnojíme méně než více. Chce to sledovat, co zrovna je zapotřebí. Když například kvetou růže nebo citrusy, chtějí víc draslíku. Když rostliny nasazují plody, potřebují víc hořčíku. Ovocné stromy potřebují hnojení poté, co se vyčerpají produkcí plodů. Dusík pomáhá s tvorbou zelené biomasy, ale ta někdy může přehlušit další fáze života rostliny. Hnojit je třeba vyváženě. Vypadají krásně, když je máme předpěstované na okenním parapetu v domácnosti. Ale jakmile je vysadíme ven, schází nám před očima. Kde je chyba? Uspěchali jsme to. Někdy si plodiny, předpěstované sazeničky, říkají o ještě jedno přesazení „do většího“ květináče, aby se jejich kořenový systém mohl rozrůst a byly pak odolnější. U předpěstovaných paprik a rajčat se často zapomíná na fázi „otužování“ – zvlášť když ještě nejsou noční teploty v jejich optimu. Sazeničky, které si odněkud přineseme, nejprve potřebují krátký čas na zotavení. Do země bychom s nimi neměli jít hned, a vždy bychom je měli vysazovat v podmínkách blízkých jejich původnímu prostředí. Každá hospodářská plodina potřebuje svůj čas. Některé to od semínka k pochutině trvá chvilku, jiné se dost loudají. Vysadit pozdě znamená, že to ty loudavé třeba nestihnou. Ne nutně kvůli příchodu zimy, může být, že už zmizí jejich sezónní opylovači, když teprve začnou nasazovat květy. Respektovat dobu výsadby a doporučené termíny zahradnického kalendáře je prostě zapotřebí. Po ochuzené půdě asi ta nejčastější příčina pěstitelského neúspěchu. Všechno prostě neroste všude. A pokud má ta která rostlina odlišné nároky, neuchytí se na jakémkoliv stanovišti a bude jen trpět. Pohlídejte si zvláště ty části zahrady, které jsou přesluněná (pozor i na odrazné teplo z okolí, od skalek a skleníků), větrné (dochází tam k přesušování a popálení), zastíněná (tady se špatně roste a je větší riziko plísní).Zatímco slunce nebo stín poznáme okem, pH půdy už nikoliv. A právě ona zásaditost nebo kyselost substrátu může být klíčová. Každá rostlina má svůj rozsah, hranice od-do, a své optimum. Vysadit ji mimo něj znamená menší úrodu, a dát jí úplně mimo znamená, že jí nejspíš zahubíte.Chybou je i špatná sestava různých druhů rostlin, které spolu navzájem nevychází dobře. Jahody vedou k zavadnutí maliníku, fazole a papriky si spolu taky nerozumí. Naopak existují i sousedé dobří. Třeba fazole umí v půdě zadržovaným dusíkem pomáhat hrášku, ředkvičkám. Ona to je a není pěstitelská chyba, protože do jisté míry za to vlastně nemůžete. Ale pozor – platí, že zahradník se má o své rostlinky starat, a k tomu patří i jejich pozorování, kontrolování. Žádná hmyzí, houbová nebo plísňová epidemie se nerozjede za hodinu, má svůj vývoj a gradaci. A když ji zastihnete včas, většinou s ní ještě něco dokážete udělat a katastrofě zabránit. Pozorovat a počínat si preventivně pořád, na to se rádo zapomíná. Než je pozdě. Platí to i pro odstraňování plevelů a bránění jejich vysemenění. Zahrada vás prostě potřebuje každý den. A když se o ni hezky postaráte, odmění vás ve finále zaslouženou úrodou. Zdroj: ČeskéStavby.cz, Allingtons.net, CreativeVegetableGardener.com
