Pierre Maria Alexise Millardet žil v letech 1838 až 1902 a bordeauxskou jíchu vynalezl spolu s Edouardem Ernestem Prilleuxem. V době objevu tohoto roztoku vůbec docházelo k významným objevům v chemii a biologii. Již v roce 1807 (před 215 lety) pozoroval Prevost fungicidní vlastnosti mědi, když se s naprostým neúspěchem snažil kultivovat spory mazlavé sněti pšeničné. Až s odstupem času si uvědomil, že použitou vodu převařil v měděném kotlíku a došlo mu, že by mohlo jít o souvislost. V tu dobu nebyla biologie oborem starým dosud ani 100 let. Vlastně to bylo miminko. Poprvé byl pojem biologie použit pány Lamarckem a Trevianuxem až v roce 1802. A teprve v roce 1857 opouštěla upoceně laboratoře takzvaná Pasteurova vitalistická teorie. Vitalismus byl vírou, že se živé organismy zásadně liší od neživých bytostí, protože obsahují nějaký nefyzický prvek nebo se řídí jinými principy než neživé věci. Hovořilo se též o takzvané vitální jiskře, vitální energii a nebo takzvaném élanském vitálu, což někteří srovnávali s duší. Vitalismus byl skutečně horečnatě diskutován mezi badateli v 18. a 19. století, především pak mezi těmi, kteří měli pocit, že známá mechanika fyziky nakonec vysvětlí rozdíl mezi životem a neživotem, a vitalisty, kteří tvrdili, že procesy života nemohou být redukovány jen na ty mechanické. Někteří vitalističtí biologové navrhli testovatelné hypotézy, které měly ukázat nedostatky mechanistických vysvětlení. Experimenty však neposkytly podporu pro vitalismus. Biologové nyní považují vitalismus v tomto smyslu za vyvrácený empirickými důkazy. Hovoříme o době, kdy nevzdělaní rolníci neměli o podobných pojmech a sporech ani to nejmenší tušení. A právě v této době již dovedl Millardet spojit práci botanika (vědce) s praktickým zemědělstvím na základě znalostí, které mu jakožto univerzitnímu profesorovi byly známé. A to byla na svou dobu již skutečná revoluce. Však věda se přece nedělá jen pro vědu samu a dějiny ukázaly nezbytnost praktického využití. Pravdou sice je, že doba bordeauxské jíchy je již dávno pryč, protože byla nahrazena mnohem účinnějšími fungicidy, ovšem místo v historii jí nikdo nezapře. A dokonce se vrací zpět z hlubin času ukryta za slovem ekologie. O co tedy vlastně šlo? Především si tuto jíchu nesmíme plést s jíchami bylinnými (např. kopřivovou), organickou hmotu a výluhy z ní bordeauxská jícha (někdy hovorově nazývaná jako "bordoská jícha") neobsahovala žádnou. Jde o roztok, který vznikal rozpuštěním 1,5 kg modré skalice (síranu měďnatého) v 50 litrech vody, načež bylo ve druhé nádrži rozpuštěno 1,5 kg hašeného vápna v 50 litrech vody (vápenné mléko). Těsně před aplikací pak byly tyto dva roztoky smíchány. Roztok musel být vždy čerstvý a již dále neředěný. Vzorec tohoto přípravku na ochranu rostlin byl uveřejněn v roce 1885 a pojem bordeauxská jícha se okamžitě stal obrovským hitem nejprve v ochraně révy vinné a později i ovocných stromů. A to právě vůči mnoha houbovým chorobám. Přípravek přitom vznikl naprosto nezáměrně při snaze vynalézt něco úplně jiného. Místní vinaři totiž v té době používali slabý roztok vápenného mléka s přídavkem modré skalice k označování hroznů proti zlodějům. Nikdo z nich si však neuvědomil, že zároveň došlo k poklesu výskytu houbových chorob, především pak perenospory. Ukázalo se však, že bordeauxská jícha funguje třeba i na plíseň bramborovou a listovou skvrnitost. Paradoxem dnešní doby je, že právě bordeauxská jícha se vrací zpět v takzvané kategorii bio a je doporučována jako šetrnější náhražka účinných synteticky vyráběných fungicidů. Směs se nadále doporučuje vždy připravit čerstvou a aplikovat do 24 hodin od smísení obou roztoků. Roztoky se mají míchat tak, že do třetí nádoby pomalu naléváme za stálého míchání oba naráz (méně jak 3 lidé to nemohou dělat a nejlépe 5, jelikož přes 50 kg roztoku v nádobě, která také něco váží, to je již v jednom na pořádné orosení). Případně můžeme vlévat roztok skalice do vápenného mléka (zde již 3 lidé plně vystačí). Nikdy ne naopak. Jícha musí být mírně zásaditá, což si lze ověřit například univerzálními akvaristickými lakmusovými papírky. A právě vápnem se zvyšuje zásaditost roztoku. Správně připravená jícha je modrá a po usazení čirá. Používat se přitom smí pouze nekovové nádoby. Vedle té bordeauxské je známa ještě takzvaná jícha burgundská, což je směs modré skalice a krystalické sody ředěná vodou. Uvádí se, že je k rostlinám šetrnější. A ještě s jednou jíchou se experimentovalo, s takzvanou jíchou měďnatočpavkovou, ovšem ukázalo se, že spaluje listy a proto byla zavržena. Bio zahradničení prostě může být nejen dřina, ale i toulka historií a svým způsobem návrat zpátky na stromy. Čím více vědy, tím více ji méně vzdělaní lidé odmítají a hledají alternativy jakožto novodobé náboženství.Zdroj: Wikipedia.org
